CZK
Dobrodružné plány
A protože jet takovou dálku až do Španělska, odzávodit a jet zase zpátky by bylo moc jednoduché, spřádaly se dlouho dopředu různé dobrodružné plány. Vzešly z toho dvě výpravy. Předsunutý oddíl “vlků” s krycím názvem Operace Šumava, který měl za úkol v co nejkratším čase dosáhnout parku Montnegre a následnou rekognoskaci terénu za pomoci psů a koloběžek. Každý den urazili okolo 40 kilometrů, prodřeli nejeden střevíc, tedy spíše psí botičku. Objevovali krásná zákoutí parku a po 100 kilometrech se vrátili zpátky do základního tábora.
Je to sice dál, ale zato horší cesta...
Druhá kulturně a sportovně vzdělávací výprava to brala zkratkou. Je to sice delší, ale je tam horší cesta. Cílem bylo v každé navštívené zemi poznat nějaké zákoutí a podniknout malý trek. První zastávka u Rakouského jezera Ossiach měla být jen rozcvičkou, přesto když mraky na protějším břehu pomalu odkrývaly kousek po kousku majestátní masiv Gerlitzen, byl z malé procházky okolo jezera rovnou výstup na téměř dvoutisícovku. Moc času nám po snídani nezbývalo, proto se zvolil plán: kam dojdem, tam dojdem a začínáme v městečku Tschöran (544 m.n.m.).
Nejvýš se dostal Lukáš s Coudym, kteří to pojali běžecky. Sněhu přibývá, pěšina je neprochozená a běh čím dál náročnější. Po 6 kilometrech a 1000 metrech stoupání jsme na sjezdovce, odkud je nádherný výhled, ale musíme to otočit ve výšce víc jak 1500 m.n.m., abych se stihl vrátit do odjezdu.
Benátky – město Gondol
Benátky, Venezia, město gondol, kdysi národní a obchodní velmoc, dnes obrovské historické i kulturní centrum, do něhož zasahuje i česká kultura. Patronem gondoliérů je svatý Jan Nepomucký, jehož socha stojí jako jediná na břehu Canalu Grande.
Čas na lezení
Tímto byla kulturně vzdělávací část za námi a ke slovu se dostali horolezci.
Nabrali jsme směr na lezeckou oblast okolo Final Ligure.
K přenocování nám posloužil spot u vesničky Boragni, který je přímo obklopen vápencovými skalami, stezkami a XC-traily. Skály tu tedy vyzkoušeli i lezci z naší výpravy všech věkových kategorií. Ti, pro které je vrcholem lezení utřít prach na skříních nebo podat sklenici zavařenin z vrchní poličky špajzu, šli obhlídnout, kudy by se dalo se psy proběhnout.
Ovšem trasa po turistické značce vedla třeba skrz jeskyně a některé úseky byly provazové, někde jsme si museli psy podávat. Přesto se podařilo najít 5 kilometrů s 400m převýšením a nádhernou hřebenovkou. Lukáš tentokrát vzal dvojku Coudyho a Crashe a o to pekelnější byl start. Na kamenitých stezkách sotva stíhám zvedat nohy a skákat po kamenech. Díky tomu mám víc času na hřebeni. Někde v té rychlosti stihnu zabloudit a nezbývalo, než to vzít cestičkou nejspíš od zvěře téměř kolmo dolů. Sestup byl celkem náročný a místy velice pomalý, kluci sice čekají, než opatrně slezu, ale jakmile to jde, rozběhneme se. V tom “bum, prásk”, šlupka do hlavy a sedím na zemi tak rychle, že vlastně ani nevím jak. To mám za ten freerun kudy nemám, dobíhám s řádnou boulí na kebuli.
A čas na moře
Cestou z Itálie jsme se zastavili u moře, které jsme viděli už z hřebenů. A jako správní středozemci, jsme do něj nakráčeli s lehkostí sobě vlastní. Někteří z řad chlupáčů jej viděli poprvé. Pak teda převlíct a hurá na cestu do Francie.
Oblast Provence
Další nocoviště mělo být u moře v Saintes Maries de la Mer, ale od moře vál tak silný vítr, že bychom nezvládli stany ukotvit, proto jsme se stáhli víc zpátky do mokřadů parku Camarque v deltě ramen řeky Rhôny v oblasti Provence.
Je domovem až 400 druhů zvířat, ale hlavními lákadly jsou plameňáci a místní houževnaté plemeno koní camarqský kůň. Jsou jedním z nejstarších plemen, má typicky bílé zbarvení a menší vzrůst. Jejich kresby byly nalezeny v jeskyních Niaux a jsou přes 17000 let staré. Při průjezdu parkem jsme na tato krásná zvířata narazili mnohokrát, jak se polodivoce pasou ve zbytcích svého přirozeného prostředí.
Na co se můžete těšit příště?
– stoupání do kopců Pyrenejí
– průběh závodu Montnegre Dogtrekking 2017
– Autor článku: NutsGo
Co si sbalit na závod?
