Hřebeny nad Chamonix

To je on, ta ikona přímo nad Chamonix. V devět dáš dole kafe, pak vyletíš lanovkou skoro 3 000 metrů nahoru a za chvíli už si užíváš 360° optický orgasmus. Doleva na celé údolí Chamonix, které okupuje civilizační mumraj. Při pohledu doprava vidíš - i v létě - stále bílou krajinu Vallée Blanche. Za ní vystupují skalní hradby a obři L´Aiguille Verte, Grandes Jorasses, Dent du Géant či kopule nejvyššího vrcholu Mont Blanc. Ty pohledy jsou miliónové!

Ty ale lezeš, častěji spíše jdeš, a motáš se po hřebeni mezi věžičkami. V první půlce musíš taky slaňovat. Cestou nahoru? Není to blbost? Není a tady to pochopíš! Nic není efektivnější než vlastní zkušenost. Tohle slanění je navíc fakt zábavné, úplně to mění dynamiku výstupu.

Tahle cesta je v učebnici horolezectví na straně č. 1. Má brutálně jednoduchý nástup (od lanovky asi 45 minut po ledovci). Lezení je jednoduché, ale hravé. Vyžaduje spíš jistý krok, nežli kondici a technické finesy, jak alpinismus většinou vyžaduje. Vrchol a konec cesty jsou… na terase u horní stanice lanovky! Zdá se, že to může jít kdokoli a kdykoli. Ale pozor - počasí hraje prim. Vítr zde má volný přístup ze všech stran a ten severozápadní navíc může akcelerovat tři kilometry dlouhá rampa z údolí.

Takže opět se vyplatí sledovat předpověď počasí i situaci na místě. Ještě jednodušší a méně exponovaný je hřeben Pointes Lachenal Traversée (AD-/II), mohl by posloužit jako plán B.

Deset kilometrů severně nad Chamonix vede slepá cesta do vesničky Le Tour. Méně lidí, parking i na noc bez potíží, lanovka zase může pomoct nasbírat výškové metry. Noc už dáš na chatě Albert Premier Hut (nebo kousek za ní pod širákem) ve 2 700 metrech. Doslova a do písmene nasáváš výšku, vedeš tělo k adaptaci na menší přísun kyslíku. Tady už je dobré vyrazit brzo ráno, ještě za svitu čelovky, protože to bude jiné kafe. Maximální obtížnost sice stejná jako na Cosmiques, ale celková náročnost výstupu a hlavně sestupu je násobně vyšší!

Od chaty jdeš 2 až 3 hodiny po ledovci mírně do kopce a probouzíš v sobě dieselový motor. Pak najednou totiž sklon nabere obrátky, slunce začne pálit a ty funíš jak lokomotiva. Ale zároveň se kocháš pohledy na hory, které tady jsou neposkvrněné. Jen dva nižší vrcholy za tebou oblézají mravenečci. Mimo ně však, kol dokola, nikde nikdo.

Když konečně dofuníš na hřeben, vykoukne na tebe severní stěna Les Verte, Les Droites a ty si říkáš “Tam bych chtěl taky”! … nebo “Tak tam já nikdy!” Já prožívám obojí.

Hřeben Forbes vede jen mírně nahoru, ale je zubatý a neustále se střídá sníh a led. Na takovou situaci jsou lepší mačky, protože na skále drží až překvapivě dobře. Ale bez nich by se po přimrzlém sněhu lezlo i šlo fakt zle. Jištění je zde dost, souběžný postup ideální.

Nejtěžší místo vede po hladké strmé skále a dá se slanit, nebo podlézt po sněhu. Přebírám vedení. Sníh zní dobře, ale zkoušet, jak dobře drží jeho tenká vrstva na skále nad 800-metrovou stěnou, je emoční vrchol celé cesty. Před námi poprvé vidíme lidi, setkáváme se na vrcholu v 3 824 metrech a střídáme pořadí. Dolů to podle průvodce (mám knihu aktualizovanou v roce 2008) má být možná těžší než nahoru, pomoct mají 3 slanění. Ve skále jsou nové slaňovací štandy, nohama se sestupuje pohodlně po sněhu. Značky mě dovedou až na okraj skály a každé další slanění je víc a víc kolmé, až najednou slaňuju i převisem a musím se zhoupnout spoustu metrů doleva. Každé další slanění je nad rámec popisu a plánu, ale vede dolů a moje pudy taky! Háček je malinko v tom, že o této sestupové dráze nic nevíme a máme lano dlouhé 53 metrů. Snad to nikde nepřekvapí.😀

Slanění jsou vždy po 25 metrech a jsou nekonečné. To poslední vede do hluboké odtrhové trhliny a abychom se dostali na ledovec, musíme se pořádně odrazit od skály a rychle povolit. Stát znovu na nohou, třebaže pořád ještě na ledovci, je úleva. U chaty dáváme hodinu rest, přebalujeme batohy a s plnou polní míříme k autu. Dnes 1 120 výškových metrů nahoru a 2 350 dolů, celkem asi 15 hodin náročného pohybu spolehlivě vyzkouší kondičku a dost možná z tebe připraví nechutná žabí stehýnka (u nás se to povedlo😀).

Tak který hřeben tě láká víc? 😎

text a foto: Tom Krul, video z lezení tu