CZK
Nepotit se - naše rada do života
Pocení se prostě není v horách výhodné nikdy. Pokud jdete na vícedenní trek se spaním venku a nečeká vás tedy večer horká sprcha a komínek suchého oblečení, je dobré korigovat tempo tak, abychom se zbytečně nepotili. Nejhorší je boj s mokrým oblečením, když nemáte, kde ho usušit – mokré více či méně špatně izoluje, a tak díky onomu zpocenému tričku musíme vynaložit zase trochu více energie na zahřátí se. Do zimy pak volím spíše merino, než-li umělé vlákno, první totiž dokáže izolovat i mokré a o co nám v zimě jde více, než o tepelný komfort.
Nesušit oblečení ve spacáku
Když už jsme přece jen promokli, nebo propotili tričko, či ponožky (u těch se tomu moc zabránit nedá), nevysoušíme teplem vlastního těla. To nejhorší, co můžete teď udělat, je položit si mokré ponožky na prsa a vysušit je vlastním teplem přes noc. Nejen, že si můžete uhnat pěkné nachlazení, ale zároveň všechna ta vlhkost se akorát přesune z ponožek do spacáku. Pokud jste venku na více nocí, spacák bude každým takovým experimentem vlhčí, a bude tedy i hůře izolovat.
Raději necháme ponožky pěkně vymrznout a ráno jen oklepeme zbylé ledové krystalky, co dříve byly naším vlastním potem. A to samé uděláme i s botami.
Nevyhřívat spacák dechem
Vlhnutí peří zpomalíte i tím, že si do spacáku nebudete v noci dýchat – člověk vydýchá každou noc až 400ml vody, což znamená 400g navíc. Buď si přetáhněte přes pusu Buff, nebo prostě jen dejte pozor, abyste vydechovali ven.
O tom, jestli do zimy spíše péřový, či syntetický spacák, si povídáme zde.
Na spaní vybíráme to správné místo
Nejen, že preferujeme spát na přiměřené rovině, ideální by také bylo, aby kolem nás celou noc nepleskala stanovina, nebo se dobře mířeným poryvem větru nezlomila tyčka stanu.
Vybereme kompromisní pozici stanu – někde mezi ranním fotogenickým výhledem a správným namířením po směru proudění větru. Neohlížíme se jen na aktuální směr pohybu větrné masy, ale myslíme i na možný tzv. katabatický vítr, který vzniká, pokud sluníčko přes den poctivě ohřívalo svahy a okolní vzduch, který jako teplý stoupal vzhůru a v noci při jasné obloze zase velmi rychle zchladl a padal po svazích dolů. Takový vítr pak bývá silný a prudký a může nám překazit plán klidného spaní.
Do spacáku nelezeme zmrzlí
Jednou z hlavních okolností, které ovlivňují, jestli nám v noci bude zima, je, v jakém stavu do spacáku lezeme. Tělo se sice dokáže časem rozehřát i ve spánku, ale takové usínání příjemné není a mnohem jednodušší je mu pomoci lehkým pohybem, než se zakutáme.
Nejideálnější je, se po shození batohu rozehřát tak akorát, abychom se nezpotili, ale krev se rozproudila. Což si protiřečí s možným kopáním záhrabu, při kterém se mi nezpotit se mockrát nepodařilo.
Panáka před spaním?
Asi vás zklamu, ale nejlepší je dát si před spaním čaj ze zahřívacích bylinek, či koření. Pokud si zdravotního panáčka nechcete odpustit, nejlepší je se tak akorát rozhýbat, kopnout to do sebe a hezky zalézt do spacáku. Jedině tak můžeme udělat z roztahování cév alkoholem výhodu a rozprouděnou krev v rozehřátém těle, která se nám nalije do nejvzdálenějších koutů končetin, udržet teplou.
Co se týče kofeinu (či teinu), ten raději vynechte úplně. Žádný trik, jak ho využít před usnutím ve váš prospěch, vám nedám. Nápoje s kofeinem působí diureticky, a tak nás přes noc akorát dehydratují a možná nás i vytáhnou z tepla spacáku kvůli tvorbě žlutých ornamentů do sněhu.
Karimatka důležitější než spacák
Znáte ten nepříjemný pocit, když vysedáváte na ledové lavičce nebo kameni? Představa vnímání chlad odspodu celou noc mi je tedy dost nepříjemná. Mít superteplý a naducaný zimní spacák je paráda, dokud k němu nevezmeme nevhodnou karimatku... Větší apel dávám v zimě na adekvátní izolaci odspodu karimatkou a klidně vezmu lehčí spacák.
Do spacáku se nakonec mohu více obléci, nebo přikoupím termoizolační vložku. (Která je super i proto, že do sebe natáhne námi produkovanou vlhkost a spacák tak vydrží déle suchý.) Navíc spacák je pochopitelně pod vahou našeho těla stlačený a skoro neizoluje. Pokud nejste žádné ořezávátko, můžete v nižších polohách pod karimatku nastlat chvojí (k čemuž bych měla výtky kvůli pravidlu nepoškozovat přírodu), ve vyšších horách pravidelně urovnávám pod sebe prázdný batoh, nepotřebné svrchní oblečení, či lana. Ale není nad pohodlí dobře izolující nafukovačky!
Hlavně teplo na nohy
Čím se odměňuji večer ve stanu? Přeci převléknutím do teploučkých suchých ponožek, a pak hned obutím péřových botiček. Jsem zimomřivá ženská a na merino podkolenky v kombinaci s dalším peřím na nohou nedám dopustit. Do stanu lezu většinou unavená a trochu vymrzlá a chvíli trvá, než tělo zase začne fungovat, jak má. S radostí mu tak pomůžu a zahřeji se, abych klidně před spaním botky zase svlékala. Lépe svlékat, než klepat zimu s nedokrvenýma nohama po celou dobu. Nezapomeňte, že klepání se je neustálý mírný třas svalů, které se sice snaží zahřát, ale rozhodně si přitom neodpočinou. A já chci ráno vyrazit ze stanu řádně zregenerovaná a připravená čile čelit dalším horským výzvám!
Péřovka ve dne v noci
První věc, co ráno udělám, je vysoukat vrchní část těla ze spacáku a nasadit péřovku. V tomhle stavu pak můžu vařit a snídat :) Péřovku sundávám až po prvních minutách na trase - až když se tělo dostatečně vzpamatuje a rozehřeje. Nandávám ji pak zase na vrcholu hory, při pomalém sestupu nebo na oběd. Jakákoliv zbytečná chvíle, kdy bych měla klepat kosu, znamená ztrátu energie. Při stavění stanu ji mám opět na sobě a sundávám až při zalézání do spacáku. Nenechám ji ovšem venku. Buď ji složím do tvaru pohodlného polštáře a přetáhnu přes ni tričko, anebo si ji rozprostřu kolem boků, aby vytvářela v noci další bariéru před chladem. Kdyby mi bylo v noci vedro, skopu ji dolů do nohou.
Nevytvářet zbytečnou vlhkost vařením
Začali jsme tvorbou vlhkosti pocením, končíme vlhkostí z vaření. Prostě mokro v zimě ve stanu nechceš. Vaříme tedy co nejblíže dveřím, ještě lépe venku. I při jedení teplého jídla z pokrmu stále uniká pára, která se ihned zabydlí na stěnách našeho instantního domečku. V lepším případě zmrzne, v horším se k ní akorát budou přidávat další a další kapičky. Proto nejlépe dlabeme při otevřených dveřích a samozřejmostí je i vyklopení všech větrání, kterými náš stan disponuje.
