Trailová závist 2017

Spuštění registrace a jedem!

Stejně jako vloni, i letos jsme spustili registrace odpoledne po Velké Kunratické. Chceme využít zklamaných běžců a nabídnout jim poslední opravu před koncem roku.

Co bylo nové – bylo vyprodání startovní listiny za 2 dny. Kdo zaváhal, neběžel.

Pro nás tím všechno začalo – Trailová závist 2017. Taková důvěra je svazující a dolehla i na takového flegmatika, jako je Zuzka.

Plakát Trailová závist 2017 (od ilustrátorky Nikoly Logosové)

Jistá vylepšení závodu

Zařídili jsme si potřebná povolení, oprášili kamarádství, využili hodné vůle maminek k pečení dobrot a před závodem bylo skoro vše hotovo. Snažili jsme se vyhovět rozumné kritice, kterou jsme obdrželi vloni po závodě: zlepšit úschovnu, převlékárnu jsme zařídili pro děvčata, a abychom se vyhnuli zmatkům ve vyhlašování, zrušili jsme kategorii párů.

Jak vypadá příprava závodu?

Nejvíce práce je v sobotu před závodem. Nakoupit jídlo, navozit všechno z Prahy do Zvole, roztřídit startovní balíčky, vyzdobit zázemí. To nejhorší je ale vždy značení. Honza z toho nespí, v noci vykřikuje v polospánku: "Neeeee, strhnuli nám fáborky!!! Havlíček zabloudil.” Značíme pečlivě a trvá nám to většinou přes 4 hodiny. Končíme za tmy. To abychom neponoukali vtipálky, co by nám chtěli závod přetrasovat.

Den D

V neděli 17.12.2017 bylo klasicky prosincově: kolem nuly, foukal jemný vítr, na zemi poprašek. V poledne měla přijít sněhová/deštivá smršť. Zázemí jsme začali štelovat po sedmé ranní, za východu slunce. Martin z Inov-8 si z nás vystřelil a poslal nám startovní bránu, která se skoro nevešla na hřiště. V devět přišli první závodníci a začal ten pravý stres. Těsně po nich dorazilo i kafe a stres rázem zmizel. Registrace šla jako po drátkách a čísel ubývalo. 50 jich na stolech zůstalo bohužel nevyzvednutých.

A odstartování!

V 10:27 jsme shromáždili startující před obloukem, něco málo k nim promluvili a poprvé v historii závodu jsme odstartovali opravdovou startovací pistolí. Pak jsme již jen trnuli, kdo se ztratí. Nervozita rostla, protože ještě 10 minut před plánovaným časem doběhu vítěze, nebyla v cíli Míša Mertová. Ta vyběhla 45 minut před závodníky, aby zkontrolovala značení. Musela čekat za topolem na hřišti, protože přiběhla asi 2 minuty před Honzou Betem Procházkou.

Šťastné zakončení

Nejlepší ženy, dívky, muže a chlapce jsme vyhlásili v 13:00, tak aby všichni stihli pozdní adventní oběd doma. Počasí bylo milosrdné, sněhová smršť přišla až na Honzu s Hovísem, když uklízeli trať. Nám se to letos moc líbilo, ale na nás zase tolik nezáleží. Takže netrpělivě čekáme na anketní odpovědi závodníků, abychom věděli, na čem zapracovat pro příští rok.