Někdy do Grenoble

Někdy po zkouškách, někdy po bakalářce, prostě někdy... ...konečně jsem odložila odkládání! Lezecký trip do Grenoble je tady!

“Někdy”, “po zkouškách” nebo “až dokončím támhleto”...

Nadpis reálného nebo myšleného seznamu věcí, které chceme někdy v budoucnu udělat, naučit se, zařídit, vystudovat.... V zásadě je jedno jestli jde o jazyky, vaření, pravidelný sport anebo novou dovednost. Ten seznam věcí "na někdy" máme každý. Ten můj se před rokem jmenoval “až udělám státnice” a plynule pak přešel pod název “až napíšu bakalářku” hrozilo přejmenováni “až obhájím”, “až odpromuju” “až udělám přijímačky” a tak do nekonečna... Jedna z položek po dopsání BP (bakalářské práce, ale já používám pracovní název british petrol) bylo jet do Francie do Grenoble, za Hanisem. Ten výlet byl domluven už od září, kdy tam odjel. A vždycky se jen posunul na nový seznam "někdy".

Konečně jedeme do Grenoble!

Dopsala jsem, konečně. Bylo květnové pondělí a my od soboty na 10 dní dostali dovolenou. Sbalili jsme nová dvojčata a vyjeli autobusem směr Francie. Nejdříve do Prahy, pak do Lyonu a pak do Grenoble. Cesta i s přestupy zabrala 25 hodin. Vyjeli jsme jen my dva... Nebo spíše tři. Štěpán, já a Helga... Helga je jméno bolesti rostoucí osmičky.

Grenoble je francouzské městečko kousek od hranic se Švýcarskem, je menší než Brno a má moderní lehce funkcionalistickou architekturu. Je obehnané hradbou vysokých hor a skal a do Chamonix je to autem dvě hodiny, k moři do Marseille asi tři. Jednoduše sen. V zimně na skialp prý boží, a když roztaje sníh, tak na vícedélky a sportovky taky.

Le Petit Desert, Saint Pancrasse, Bastilla...

Malý dezert nebo poušť? Lezecký sektor vzdálený asi 10 minut autem z centra města. Svérázné boulderové nástupy po vápně, ze kterého vykukují neskutečně ostré a pevné krystaly. Něco pro nás, na první den jsme pořádně potrápili poutka a bříška prstů. Odjištěno to bylo už standardně výborně.

Další den jsme zajeli kousek dál do Saint Pancrasse, tohle lezení nám trochu připomínalo Arco, jen ty pětky byly o dost těžší.

Nad Grenoblem je Bastilla, bývalá věznice a hrad, teď výletní centrum, kam vede pro pohodlnější turisty vajíčková lanovka. Mimo jiné poskytuje tohle místo i lezení s krásným výhledem na město, a večer, když se klima trochu zchladilo, bylo to snad nejlepší lezení.

Ale nelezli jsme pořád… objevování fuetů a camembertů a křupavých baget, co odírají patro si vždy ukradlo kus našeho dne. Nejoblíbenější aktivitou pak bylo vybírání levnějšího červeného z Côtes du Rhône, které bylo sázka na jistotu a lehčí než vybírání mezi Chardonnay a Rulandou u nás.

Dechberoucí Roches de Comboire

Naprosto dechberoucí pak byl sektor Roches de Comboire. Dech beroucí doslova... místo 20 minut nám trval najít o 2 hodiny déle. Protože, pokud neumíš francouzsky, tak průvodce ti moc nepomůže. A lidi taky moc ne.… ochotní by byli, ale to v žádném případně anglicky a už vůbec německy. Proto překlad čtvrt stránky v mobilním slovníku trval a nedával ani trochu smysl. Přes den ale bylo krásně. Teploty byly kolem 35 °C a my chcípali na skalkách anebo leželi pod stromy a jedli fuet a camembert.

Les Calanques a pláž a skála

Na víkend jsme naplánovali větší výlet konečně i s Hanisem, který přes týden pracuje. Česky Kalánky, francouzky Les Calanques. Je to kousek za Marseille na pobřeží. Touhy byly na nějaké vícedélky nad mořem s neskutečnými výhledy do nekonečna a pak koupání.

Na pláž, kam autem jen tak člověk nemůže, jsme alespoň chytli stop. Rozhovor mezi rodinou a námi začal a skončil u “áááá klájmbers” a plynulým francouzským monologem a naším debilním přikyvováním.

Nástup pod naši vysněnou skálu byl dlouhý a my si ho ještě trochu prodloužili. Vytáhli jsme nová dvojčata, vybrali lehčí cestu a na prvním štandu nechali pytel. Ono to lezení na útesu nad mořem je fakt krásné, ale parťáka nevidíte, a co líp… ani neslyšíte. Lezení to ale je atypické, ostré, vymleté od vody a krystalové od soli.

Míříme pomalu zpět

Další den jsme zkusili sportovní oblast Calendal u turistického městečka Cassis. Takového toho městečka, které už z dálky vypadá jako turistická past. Na pobřeží se člověk skoro nevleze na upravovanou pláž, v druhé řadě je ochoz restaurací a pak stánků. Obešli jsme jakýsi plot a užívali kamenné pláže sdílené s náctiletými místními s lahví vodky a německými náctiletými turisty. S lany jsme nezpůsobili skoro žádný rozruch.

V nedělní večer jsme se vrátili do Grenoblu, ráno udělali Hanisovi pápá (a omeletu) a vydali jsme se zase směr Brno za krásných 19 hodin. V Česku jsme byli v úterý a já ve středu ráno nazula podpatky a utíkala obhajovat.

A měla jsem radost, že jsem z někdy udělala teď hned!

A Hanis měl taky radost, a Štěpán jakbysmet. Díky Francie a díky Grenoble... ale začněte mluvit anglicky prosím. Mě se číšník akorát roztomile smál u objednávání piv. “Trois bières grande s'il vous plaît” „Merci.“

- Barča