CZK
Slunce září na skoro až nepřirozené blankytně modré obloze a před námi se nabízí panoramatický pohled na více než dvacet čtyřtisícových vrcholů. Většinu lidí ale více než to zajímají dva obrovští bernardýni. Ti s vyplazeným jazykem a dobrosrdečným výrazem sledují ruch kolem a ochotně se nechávají fotit. Na krku jim klidně spočívá pověstný soudek s velkým obojkem a žlutou známkou. Mladší fena dlouze zívne, převrátí se na záda a s radostným vrtěním ocasu dává znát, jak si naši pozornost užívá.
Kouzelný Zermatt
Na Gornergrat, ležící ve výšce 3 089 m, se dostanete zubačkou stoupající z městečka jménem Zermatt. Ten je sám o sobě místem, které svou polohou v blízkosti nádherných hor láká mnohé návštěvníky, a to během letního i zimního období. A zatímco v létě slouží jako základna turistů a horolezců, během zimy se stává hlavním lyžařským centrem Švýcarska. Jeho půvab spočívá kromě zasněžených domků a krámků s pochutinami také v tom, že je uzavřen automobilové dopravě. Máte-li alespoň trochu času, určitě lze doporučit návštěvu malého, zato ale velmi zajímavého Alpines Museum. To seznamuje návštěvníky s historií horolezectví v této oblasti, jedna expozice je např. věnována Edwardu Whymperovi – muži, který v roce 1865 vedl vůbec první expedici na Matterhorn. A kromě mnoha nástrojů, vybavení, prvních bot i ponožek, zde najdete mapky, dopisy a jedinečné fotografie.
Zrádné stěny Matterhornu
Matterhorn (4 478 m), světoznámá ostrá špička, je symbolem celé oblasti. Jeho tvar je tak známý, že zaobluje i jemnou švýcarskou čokoládu Toblerone. Úchvatná hora je považována za jednu z nejkrásnějších na světě a její kolmé stěny již nalákaly nejednoho horolezce. Mnozí z nich se však již bohužel nevrátili. Koneckonců – neštěstí postihlo hned první (Whymperovu) výpravu, kdy se při sestupu několik členů zřítilo do ledových hlubin. Snad i díky tomu má hřbitov v Zermattu zvláštní atmosféru. Podzimní listí dopadá na zaprášené hroby, kde si s mrazením po zádech můžete přečíst příběhy mnoha horolezců. Nechybí ani mladí kluci, ani ostřílení horolezci. A i když jsou jejich životní osudy rozdílné, jedno mají společné – stěny Matterhornu byly to poslední, co ve svém životě spatřili.
Švýcarsko je však nejen zemí krásné přírody a hor, ale především sýrů. A proto po několika minutách po vystoupení ze zubačky Gornegrat sedíme v nedaleké restauraci a ověřujeme kvalitu místního fondue – pokrmu připravovaného z několika druhů sýrů společně povařených s bílým vínem. Výborné, ostatně jako vždy. A tak se mohutně posilněni vydáváme cestou dolů. Jdeme kolem bernardýnů a po naší levé straně se rýsuje onen zmiňovaný pohled na velikány Walliských Alp. Vidět je také masiv Monte Rosa, který přestože je méně známý než Matterhorn, dosahuje výšek ještě větších. Jeho vrchol jménem Dufourspitze je se svými 4 634 m nejvyšším ve Švýcarsku a po Mont Blancu druhým nejvyšším v Alpách.
Klikatou cestou vysokohorským rájem
Cesta nás vede po kamenité pěšince a po obou stranách nabízí pohledy na švýcarskou krajinu. A pokud hledáte klid a relaxaci, je tohle jedno z nejvhodnějších míst. Své o tom vědí barevné květiny, divocí kamzíci nebo svišti, kteří všichni nazývají tuto oblast svým domovem. Jak klesáme níž a níž, majestátní Matterhorn se přibližuje a nabízí stále nové pohledy na focení. Štěstí nám přeje a tak je odkrytý bez mráčku, v celé své kráse. Sedáme si na alpskou louku a sledujeme scenérii kolem. Času máme víc než dost. Dojít totiž můžete pěšky zpátky do Zermattu, nebo cestou znovu nastoupit na zubačku a nechat se dolů svézt. Ať jste tedy menším či větším turistou, jistě si přijdete na své. Gornegrat je tím pravým vysokohorským rájem!
-Autor: Hana Dekojová, průvodkyně CK Mundo
Co si zabalit ?
