Aravis Highline

"Uuuu! Dostávám po těle husí kůži, když o tom teď píšu a vzpomínám. Dej si čajík, dej to na hlas, sedni si a vrať se se mnou do zimy na Aravis Highline."

Byly nebyly jednou takové krásné kopce. A ty kopce byly móc móc špičaté a krásně pocukrované. V údolích pod nimi žijí lidé, co neumí pořádné R, a co dříve než se naučí chodit, umějí lyžovat. Jednoho z nich znám léta, vskutku švarný chlapec. Já naučil se řeči jeho kmene, a tak domluvili jsme se, že mě u nich po kopcích tuhle zimu provede. Stejně jako já, i on má slabost pro chození po špagátu, skialpy a létání. A tak balím si sebou všechno zimní harampádí, co do auta se vejde.

Celé dny trávíme v kopcích a oblacích, hledáme dva kopečky, co o provázek si říkají. Netrvá to dlouho a nacházíme. Nečekáme na nic. Celé údolí je krásně pocukrované, a tak šlapeme stopu a jdeme se podívat co přesně jsme ze vzduchu našli. Dobře jsme vybrali, a tak vrtáme a večer domů svištíme. O pár dnů později, už balíme do batohů i špagáty a železo. Jdeme na ostro. Raz a dva, krát dva jsou čtyři hodinky. Jsme hore. Fučí fén, ale studený je jako severák. Přetahujeme, lezeme, natahujeme a za západu slunce do chaty spát upalujeme.

Ráno, šestá, budík haló… ticho, slunce, azurkó. Jen šuchtání pásu a klapání bot se line údolím. Lajna visí ani se nehýbe. Po fénu ani vidu ani slechu, jen kavky létají si vzduchem. Jdem na to...

Dannyho výbavička

Singing Rock Penta Singing Rock Bandit Asolo Eiger GV

 

Dodatečných pár slov na eMontaně: http://emontana.cz/danny-mensik-highline-chamonix-francie/