CZK
Už je to nějaký ten pátek, co Matouš navštívil Švédsko... Krátce po tom, co se vrátil, jsem si s ním sedla a o celé akci "hodila řeč"... Ze zvědavosti, a taky proto, abych Vám zprostředkovala trochu z jeho zážitků :)
Hilleberg Outdoor Academy | Švédsko
Pravidelné setkání několika pozvaných prodejců z Evropy a poznávání stanů Hilleberg zblízka. To je Hilleberg Outdoor Academy. Několik dní strávených v přírodě nedaleko městečka Östersund a prohlídka sídel místních výrobců (Woolpower, Trangia a samozřejmě i sídla společnosti Hilleberg). Zkrátka takové švédské "Hilleberg-Safari". Za nás, Hanibal, jel tento rok Matouš (náš skladový guru a teď i jeden z odborníků na stany Hilleberg)!
Tak jo Matouši, pověz nám, kde se celá akce odehrávala?
Sraz byl v Östersundu, kde kromě Hillebergu sídlí i Trangia a Woolpower. Na letišti na nás čekal Jöel, vývojář z Hillebergu a nejmladší člen týmu, který má doma několik šicích strojů a šije si třeba i batohy. Pak jsme jeli do Vålådalenu (čti Volodalen). Tam začínají takový jakože hory, spíš kopce. Startovali jsme v příjemném sportovním areálu, kde jsme si v lodžii nechali malé batohy a vyrazili na první úsek cesty.
První večer jsme trávili u jezera Nulltjarnarna, takový profláklý místo. Dá se tam dojet autem, i když tam platí jistá omezení. Potkali jsme školní skupinu - stanovala vedle nás. Něvěřil jsem svým očím, ale všichni měli Hillebergy! A večer? Ohýnek, párky, klobásky, kukuřice... prostě jsme dlabali a užívali si prvních společných chvil :)
Kolik vás celkem bylo?
Osm statečných :) A jen jedna holka, myslím, že z Německa. Do dvojice jsme měli mapu, kompas a stan. Ten jsme si každý večer měnili, abychom jich vyzkoušeli co nejvíc. Chris, obchodní zástupce Hillebergu, to měl fakt dobře naplánovaný. Na kartičce se jmény, bylo napsaný, jaký stan máme ten den mít a kdo je vedoucím dne. Připadal jsem si tak trochu jako na táboře :) Vedoucí dne měl za úkol nést společný stan Altai a starat se o celou skupinku. Chris nám ukázal, kam ten den dojít a na vedoucích dne pak bylo zvolit si kudy.
Aha, to zní jako výzva! Teď mi tedy pověz, jaký byl první den?
Ráno jsme vyrazili na cestu. Nebylo úplně dobrý počasí - hodně foukalo (jakože fakt hodně!) a do toho pořád trochu pršelo. Ale jak jsem říkal, Chris to měl dobře vymyšlený! Měl trasu pro pěkný počasí, která vedla trochu víc v horách a trasu pro horší počasí, která vedla na jejich bezpečném okraji. První den jsme kvůli větru rozhodli, že zvolíme trasu "horší počasí".
Jaká je tam příroda? Liší se od té, co máme tady, hodně?
Příroda, co je tam, ti dovolí chodit, kde chceš. Všude jsou mechy, tráva a nízký stromky. Kopce jsou fakt zvláštní - je to tam spíš takový placatý. Dokážeš jít rozumným tempem. Víš jak - není to jako v Alpách, kde jsou ty kopce mnohem prudší, přijdeš a před sebou máš kilák nahoru. Tady ne. Všechno je takový pozvolnější. I proto si myslím, že severský styl outdooru je právě takový. Mají víc věcí, neřeší moc váhu ani skladnost... Je tam hodně nevlídný počasí, fouká, člověk chodí převážně mokrým terénem, ale protože ty kopce nejsou zas tak velký, těžší věci tolik nevadí. Důležitý je, aby vybavení hodně vydrželo.
Když nasadíš správný tempo, tak se ani moc nezapotíš, což se ti v Alpách prostě nepovede.
Všude je tam hodně vody. Vzal jsem si sebou tak 2,5 litru a bylo to úplně zbytečný. Voda se dá normálně pít. Kluci říkali, že lidi tam chodí dokonce jenom s hrnečkem. Vůbec si lahve na vodu neberou.
První den jsme dorazili na stanici Stensdalsstugorna, kde je to fakt pěkný. Chris říkal, že je to jedna z nejnovějších stanic v okolí. Dokonce tu starou schválně zapálili, aby mohli postavit novou. Uvnitř si můžeš dokonce prohlídnout fotky, jak ta stará hoří. No tak jako proč ne, že jo... Na stanici si můžeš pronajmout pokoj, je tam společná, neskutečně vybavená kuchyně. Fakt nóbl. Hned vedle je malý obchůdek se základními potravinami, ale jako všude jinde ve Švédsku - pro Čecha strašně drahý.
Druhý večer
Spali jsme kousek od té pěkné stanice, přes řeku. Všude roste hodně hub a nikdo to tam nesbírá. Našel jsem jich kotel a jako správnému Čechovi mi to nedalo a ještě jsem se proběhl zpátky do stanice pro vajíčka, abych všem uvařil smaženici. Uvnitř sice byla skupinka, co vajíčka měla... ale zrovna je všechny uvařila! Sakra! Chvilku jsem zíral na plato, které měli před sebou a nakonec si nakrájel aspoň jednu houbu do svého jídla.
Každý večer jsme byli ve společném stanu: Hilleberg Altai. Tady člověk pochopí, proč ten stan udělali. My v Čechách si večer sedneme kolem ohýnku, ale ve Švédsku pořád tak fouká, že to prostě nejde. A tak si vezmou ty své Trangie (pozn.: systém vaření na tekutý líh), sednou si do Altaie a mají večerní pohodičku. Vaří a klábosí...
Třetí den ve znamení pěkného počasí a setkání se sobi
Ráno bylo nádherně. Ten den jsme byli s Danielem vedoucími. Kousek jsme šli po zimní cestě (sezónní záležitost s notnými zkratkami přes zamrzlá jezera) a později se napojili na letní. Chtěli jsme skupinku vést trochu víc do kopců, mimo vegetaci. Nikam jsme nespěchali a užívali si krajiny. Po obědě jsem se vydali mimo značené trasy, abychom došli na místo našeho dalšího nocování. Na cestě čekal první menší brod.
Večer jsme stavěli stany, což nebylo úplně jednoduchý. Všude mech a všechno hrozně měkký. Kolíky v zemi vůbec nedržely. Spal jsem a najednou se na mě lepil stan. Navíc zase začalo foukat. Zachumlal jsem se víc do spacáku a myslel, že to pomůže. Nakonec jsem musel vyběhnout a hledat nějaký kámen. Vítr kolík vytrhnul.
Můj první sob
Sobi tu žijí divoce, ale valná většina z nich patří původním obyvatelům - Sámům. Ti je každý rok shání na jedno místo, kde je počítají, značkují mladý, některý kusy porazí a pak je zase vypustí do divočiny. Samozřejmě proběhla fotografická zastávka :)
Čtvrtý den
Docela rádi jsme vedení předali další dvojici a večer sbírali borůvky. Keříky nemají tolik listí, tak to jde výborně :) Taky jsem viděl celkem velkýho losa. Trochu jsem ho "naháněl" - vždycky, když jsem ho chtěl vyfotit, tak si popoběhl a udržoval si odstup. Později se k němu přidala ještě losí slečna a to už jsem je nechtěl rušit a vrátil se zpátky k borůvkám :)
Bezmračný večer pátého dne
Plán byl vyrazit od jezírek k soutoku řek, přebrodit a vydat se po staré cestě směrem zpět do Vålådalenu. Brod byl tentokrát větší - musel jsem jít jen v trenkách a i tak to bylo dost na těsno! Následoval oběd. Mně se navíc podařilo vylít něco do batohu, takže jsem musel na rozdíl od ostatních sušit skoro všecko.
Čekala nás poslední noc venku a já se začal netěšit domů. Udělalo se krásně - jediný večer, kdy ani nefoukalo. Udělali jsme si pěkně oheň venku a seděli u něj asi do jedný do rána. Museli jsme přeci počkat až dohoří ten velký špalek.
Poslední den v divočině
Začátek pěkně z ostra dalším brodem, potom rozcestí, kde jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna zamířila přímo do Vålådalenu a my to vzali oklikou, abychom se ještě prošli, páč bylo hodně brzo.
Ve Vålådalenu jsme dorazili do lodžie, kde jsme si prve nechali věci. Dal jsem si něco k jídlu, saunu a vířivku... Všechno součástí bydlení, co si tam zaplatíš. K večeři tříchodový menu. Nahnal jsem plusový body, protože vím, že na severu letí Becherovka, Chris připravil promítání fotek, co si od nás stihnul stáhnout a my popíjeli, hráli karty...
Sedmý den ve znamení exkurzí a loučení
Ještě před úplným odjezdem domů na nás čekala exkurze v továrně firmy Woolpower a Trangie, které taky sídlí v městečku Östersund. Pohledy do zákulisí mě bavily vždycky, ale i to muselo jednou skončit a nastal čas opustit Švédsko. Takže už jen odlet domů...
Matouš, dle svých slov, tam rozhodně nebyl naposledy! Oblast ho prý natolik nadchla, že se tam chystá na dovolenou i s přítelkyní. Aby ne! Můžete tam jet jak v létě, tak v zimě, na běžky, sněžnice, skialpy, ryby . . .
-Janča & Matouš
Co si zabalit:
