Jak vybrat sněžnice?

Dejte při výběru sněžnic především na svou zkušenost. A to důkladnou. I když budete po prvním zapůjčení spokojeni, doporučujeme půjčit si je ještě na jednu akci (třeba i stejnou) znovu. Pokaždé jsou totiž jiné sněhové podmínky a třeba zjistíte, že sněžnice, které se minule jevily jako dostatečné, tentokrát neobstály vůbec. 

Samozřejmostí u všech sněžnic je pohyblivá pata. Bez ní dnes najdete sněžnice už jen v muzeu nebo jako stylovou výzdobu horské chalupy. Díky tomu, že je pata pohyblivá, se chodí se sněžnicemi vcelku přirozeně. Každý si rychle zvykne na poněkud širší postoj, takže určitě nemusíte mít obavu je vyzkoušet. Výše uvedené platí samozřejmě pro případ, že si sněžnice kupujete na přechody hor nebo doplněk ke snowboardu. 

Pokud potřebujete sněžnice na to, abyste se v zimě dostali pohodlně od lanovky k chatě a na vycházku do lesa, případně potřebujete pobíhat kolem chalupy, stačí Vám nejjednodušší modely sněžnic.

Jednoduché sněžnice od těch techničtějších rozeznáte jednoduše podle ceny. Ta se pohybuje okolo dvou a půl tisíc. Jsou určeny na nenáročné trasy – pokud tedy vyrážím na přechod Jizerek, Novohradských hor nebo do jiného nenáročného terénu, pak mi dostatečně poslouží.

Hlavní rozdíl oproti technickým sněžnicím spočívá v tom, že jednoduché sněžnice nemají řešené boční vedení. V praxi se to projeví nejvíce při traverzování prudšího svahu, kdy vám sněžnice bude neustále ujíždět, budete tedy nakonec nuceni svah odšlapat bokem po špičkách.

Technické sněžnice jsou často vyrobeny kompletně z plastu, nebo z hliníkového rámu v kombinaci s plastovou, nebo hypalonovou plochou.  Spodní část sněžnice skrývá kromě přední mačky i několik bodců (nebo v lepším případě celou sadu zubů), které slouží k bočnímu vedení. Sněžnice pak na svahu mnohem lépe drží a nesklouzává. 

Dalším doplňkem bývá možnost zvednutí tzv. podpatěnky, která slouží k nadzvednutí paty. Pak se nám snáze stoupá do prudších svahů. V případě, kde už byste třeba museli jít po špičkách, aby zabíraly přední mačky, vám podpatěnka umožňuje jít stále ještě komfortně, jako kdybyste stoupali do relativně mírného kopce.

Do jakéhokoli náročnějšího terénu volíme jednoznačně technické sněžnice, například v Alpách nebo Tatrách by se nám nedostatečné boční vedení nemuselo úplně vyplatit.

Až na výjimky existují u jednoduchých sněžnic dva mechanismy upínání – pomocí řemínků nebo ráčny. Pohodlnější je varianta s ráčnou, a to především při zimním táboření. Po ránu máte zkřehlé ruce, a čím rychlejší a jednodušší je nazouvání, tím rozhodně lépe.

Levnější sněžnice Warp a Sasquetch podložení paty neumožňují. U modelů MSR nebo Atlas se můžete rozhodnout, zda sáhnete po dražším modelu nebo se spokojíte s variantou bez podpatěnky. Podpatěnka je příjemným zpestřením, ale není to zásadní věc. Užijete ji jen v případě dlouhého, táhlého a ne moc prudkého kopce. Proč ne moc prudkého? Užití podpatěnky snižuje stabilitu (jste výše nad tělem sněžnice) a v případě, že musíte traverzovat, můžete jít jen bokem, navíc se i tak vystavujete velkému nebezpečí pádu. Při krátkých stoupáních pak většina lidí raději vydrží chvilkové nepohodlí, než aby podpatěnku nandávali a zase sundávali.

I když ve sněžnicích budete především chodit, počítejte s tím, že ji značnou část cesty ponesete na batohu. Proto je dobré se i podívat na váhu sněžnic. Nemluvě o tom, že váha se projeví i při chůzi s nimi. Je přeci jen rozdíl, když celý den vláčíte na nohou 1,5 nebo 2,5 kila… V neposlední řadě je příjemnější mít menší „balík“ na batohu, třeba při cestě vlakem.

Po vyzkoušení více sněžnic během jedné túry zjistíte, že tvar sněžnice, respektive řešení výplně, obrovsky ovlivňuje komfort jejího nošení. Sněžnice zcela vyplněná látkou (plastem) by se nám na první pohled mohla zdát nejlepší. Bude větší nosná plocha, tak se zákonitě budu míň bořit! Je tu ovšem další věc, která je ještě důležitější. Sněžnice s látkou pevně přitaženou k vnější konstrukci, nedovolují sněhu, který na ni při chůzi napadá, aby zase pěkně odpadl. Díky tomu prudce roste váha sněžnic a chůze na nich se stává namáhavou. To ovšem neplatí u plastových sněžnic, z nich sníh dobře klouže, a tak se na nich nehromadí.

Funkce sněžnic je jasná, zvětšuje plochu nohy, takže se méně boříme do sněhu. Je tedy nejlepší koupit si co největší sněžnice? Pozor, na jednu stranu se budete méně bořit, více se ovšem nadřete. Sněžnice je mnohem těžší, zvláště když na ni napadá při chůzi sníh. Orientujeme se tedy podle své hmotnosti. Člověku o váze 50 kg stačí malé sněžnice, naopak při hmotnosti 90 kg potřebujete velké. Nezapomeňte také na to, že ponesete batoh, který může mít i dalších 25 kg. Některé sněžnice mají přímo určené váhové rozpětí, pro které jsou určeny. Výhodou sněžnic MSR jsou přídavné patky k dokoupení, které sněžnice prodlouží. U jednoduchých sněžnic většinou existuje jen jedna velikost.

Za nás jednoznačně ano. Ať už jdete na procházku okolo lyžařského resortu po značených sněžnicových trasách, nebo máte na zádech batoh na týdenní přechod celého pohoří. Bez rozdílu vám trekové hole pomou k lepší stabilitě a také zvýší šanci si celý váš výlet, nebo expedici, užít!