Příchod k přiřazování práce jsme stihli o pár desítek minut později. Volíme tedy vlastní iniciativu a jdeme se procházet po lese. Jdeme okolo Kapelníka, který zažívá dosti rázné změny. V jeho okolí padají stromy.
Jsme na otevírání Skaláku a před našimi zraky se otevírá i Údolka již zmiňovaného Kapelníka. Denní světlo se ke stěně dostává z lehkostí, díky dunivým dopadům silných kmenů. Koukáme, stěna kouká a dokonce se pyšní svou krásou.
Až v noci při zapíjení mi dochází, že tento rok, bylo otevírání doopravdy v poetickém podání, i když to nikdo nejspíš neplánoval. Myšlenky a vzpomínky na uplynulý den se točí v mé hlavě. Přemýšlím co vše se s příchodem jara otevírá. Doopravdy je toho dost! Třeba šišky na stromech a ty můžeš poslouchat v klidné krajině s rozházenými kameny okolo, dopadající semínka.