Hanibal tested: Topo Athletic Ultraventure

Když jsem vybíral boty, ve kterých bych se chtěl víc dostat k běhání v přírodě, nechtěl jsem nic příliš specializovaného. Hledal jsem spíš univerzální botu, kterou můžu vzít na asfalt, šotolinu, lesní cestu, lehčí trail, ale zároveň v ní klidně celý den chodit. Právě z toho mi nakonec vyšly Topo Athletic Ultraventure.

Na první pohled mě na nich lákalo hlavně výraznější tlumení, široká špička a celkové zaměření někde mezi trailovou a univerzální outdoorovou botou. Chtěl jsem zkrátka botu, která mě nebude nutit přemýšlet nad tím, jestli si ji můžu vzít jen na běh do lesa, nebo jen zpevněnou cestu, ale kterou využiju v co nejširším spektru situací.

Dominik testoval Topo Athletic Ultraventure 4. Na podzim ale dorazí nová generace Ultraventure 5 - tak stay tuned.

Běžecký začátečník úplně nejsem. Dřív jsem dělal atletiku, jednu dobu poměrně vrcholově, takže běh jako takový mi rozhodně cizí není. Trailové běhání pro mě ale byla spíš novější disciplína. V posledních letech běhám nepravidelně a jelikož se v terénu pohybuju dost často, říkal jsem si, že bych se do něj mohl podívat častěji i jako „běhna“.

Studuju biologii a geografii, zároveň učím a dost času trávím v přírodě při focení, natáčení nebo práci na výukových materiálech. Často se pohybuju mimo asfalt, někdy po cestách a jindy prakticky bez nich. Proto jsem ani nehledal čistou závodní trailovku. Chtěl jsem něco, co můžu vzít ráno do města, odpoledne s tím vyrazit do lesa a cestou si pár kilometrů zaběhnout.

Ultraventure mám cca čtyři měsíce a za tu dobu jsem je používal právě tímhle způsobem. Vedle běhání v nich občas chodím po městě, na výletech a v terénu při focení nebo další práci venku. Nejde tedy o test boty, ve které bych za pár měsíců naběhal stovky kilometrů. Spíš o zkušenost s jejich univerzálností, kvůli které jsem si je ostatně vybral.

První obutí bylo skoro až zvláštní. Do té doby jsem byl zvyklý spíš na klasické sportovní boty nebo lehčí pohorky, které chodidlo více obepnou a fixují. Ultraventure jsou oproti nim výrazně měkčí a hlavně mají opravdu širokou špičku.

Prsty tak mají hodně prostoru. Nikde mě nic netlačilo, bota seděla příjemně a celé obutí působilo skoro až nezvykle pohodlně.

Trochu paradoxně ale přišlo i jedno nepříjemné překvapení. Během prvních nošení mě začala bolet ploska chodidla. U jiných bot jsem něco podobného předtím nezažil a chvíli jsem přemýšlel, jestli jsme si vůbec sedli. Nedokážu říct, čím přesně to bylo. Po určité době ale bolest sama úplně zmizela a od té chvíle jsem už podobný problém neměl.

Pokud bych měl jejich komfort popsat jedním přirovnáním, připomínají mi trochu chůzi po matraci. Ne v tom smyslu, že by se člověk do podrážky úplně propadal, ale oproti lehčím pohorkám nebo pevnějším botám je rozdíl opravdu výrazný.

Po několika hodinách běžného chození nemám potřebu boty zouvat a často vlastně přestanu vnímat, že je mám na nohou. To je pro mě jedna z jejich největších předností.

Překvapivá je také prodyšnost svršku. Ani při delším používání se noha nezapařuje a bota dobře větrá. Druhou stranou mince je samozřejmě to, že nejde o nepromok. Při proběhnutí hlubší kaluží, mokrou trávou nebo delším pohybu v dešti se voda dovnitř dostane. Nepovažuju to ale za chybu boty, spíš za logický důsledek lehkého a prodyšného svršku.

Velkou část testování jsem absolvoval v Brně a jeho okolí. Typická trasa vedla podél Svratky a kombinovala asfalt, zpevněné cesty, dřevěné lávky a lesní úseky. Schválně jsem občas opustil cestu a zkusil i prudší svahy nebo horší povrch.

Právě při podobném mixu podle mě Ultraventure fungují nejlépe. Na asfaltu jsou pohodlné a vysoké tlumení je příjemné. Zároveň je ale nevnímám jako čistě silniční botu. Na to existují lehčí a živější modely, které jsou dělané přímo pro tvrdý povrch.

Jakmile člověk přejde na šotolinu, lesní cestu nebo běžný trail, začnou mi dávat ještě větší smysl. Přechod mezi jednotlivými povrchy prakticky nemusím řešit. 

Jejich pohodlí není jen otázkou krátkého proběhnutí. Ani po delší době jsem necítil žádné problémy. V době testování jsem vyrážel i na delší pěší treky s krosnou a ani tam jsem žádné problémy nezaznamenal.

Právě podrážky jsem se před prvními výlety trochu bál. Univerzální bota bývá často kompromis a čekal jsem, že jakmile se dostanu na mokrý svah nebo do bahna, začne být její univerzální zaměření znát.

Ve skutečnosti mě ale grip zatím spíš příjemně překvapil. Boty jsem používal i na mokrém a prudším terénu, kde byl podklad místy bahnitý a uklouzaný, a podrážka držela velmi slušně, praštil jsem s sebou jen jednou, ale to byl dost prudký svah a mokrá tráva ještě za deště, takže to jim za zlé nemám…

Právě univerzálnost je podle mě hlavní důvod, proč Ultraventure koupit. A zároveň je to vlastně jejich největší omezení.

Pokud někdo běhá výhradně po asfaltu a chce lehkou a dynamickou silniční botu, najde lepší model. Pokud naopak běhá jen technické horské traily, hluboké bahno nebo hodně kamenitý terén, pravděpodobně sáhne po něčem agresivnějším.

Pokud ale chcete jednu botu, se kterou vyjdete z domu po asfaltu, doběhnete na šotolinu, pokračujete lesem, projdete část výletu a večer v ní ještě několik kilometrů odchodíte po městě, Ultraventure je za mě super volba.

Přesně proto jsem si ji vybral i já.

Topo Athletic Ultraventure bych doporučil především někomu, kdo hledá pohodlnou univerzální botu pro kombinaci běhu a pohybu venku.

Dobře si je dokážu představit u člověka, který začíná s trailem a ještě nechce kupovat několik různých párů bot, u někoho, kdo kombinuje asfalt s lesními cestami, nebo třeba u turisty, který dává přednost lehkým a měkkým botám před klasickými pohorkami.

Zajímavé budou také pro ty, kteří chtějí více prostoru pro prsty. Široká špička je opravdu výrazná vlastnost a po několika měsících používání ji vnímám jako jednu z hlavních předností celé boty.

Naopak bych je nebral jako první volbu pro čistě silniční běh ani pro opravdu náročný technický trail. Ne proto, že by na jednom nebo druhém povrchu nebyly použitelné, ale proto, že právě tam už začne dávat větší smysl specializovanější model.

Ultraventure nepatří mezi nejlevnější běžecké boty, ale cenově se pohybují v kategorii, kde člověk očekává kvalitní materiály, dobrou podrážku a hlavně určitou univerzálnost a životnost, v ničem z toho mě nezklamaly a skrz tu životnost, za celou dobu testování jsem s nimi zacházel dost tvrdě, zažily si všechny druhy počasí i terénu, ani jednou jsem je nemyl a nikde na nich nevidím žádný problém, takže až na to, že jsou trochu jako prase, tak jsou funkčností furt poměrně funglovky.

Po několika měsících používání mám u Ultraventure pocit, že splnily přesně to, kvůli čemu jsem si je původně vybral.

Nejsou to boty, které by se snažily být nejrychlejší, nejlehčí nebo nejagresivnější na trhu. Jejich hlavní síla je někde jinde. Jsou pohodlné, velmi dobře tlumené, mají dostatek prostoru pro prsty a zvládají překvapivě širokou škálu povrchů.

Po trochu zvláštním začátku, kdy si moje chodidla musela na botu chvilku zvykat, se z nich stal pár, který beru ven fakt často!

text a foto: Dominik Vodička, za pomoc s fotkami děkujeme Ádi a Elišce!