CZK
Kde začít?
Pro začínající alpinisty, ale i pro zkušené, kteří se chtějí dobře aklimatizovat, je skvělým bodem Rifugio Torino. Dá se na něj vyjet lanovkou z italského Courmayeru. To ti ušetří 2000 výškových metrů a dost času. Navíc si tak můžeš vyvézt třeba i hotová jídla s masem a omáčkou. Pokud tedy nezvolíš rovnou polopenzi. Chata je těsně pod ostrohem Punta Helbronner, výhledy snad nemohou být lepší! Personál přátelský, ceny rozhodně příznivější než na francouzském Aiguille du Midi nebo Refuge Gouter.
Z chaty se dá vyrazit na mnoho výstupů různých typů - od ledovcových procházek, přes mixové lezení až k čistě skalním perlám montblanské žuly (např. Grand Capucin). My jsme zde chtěli něco na rozlez a aklimatizaci před náročnější akcí. Vybrali jsme často přelidněné, ale prostě superklasiky.
Aiguilles Marbrées: Traverse, PD, II
Něco fakt jednoduchého? Něco úplně nejblíž k chatě? Něco do horšího počasí? A přitom pořád trochu lezecké? That´s it! Nástup zabere 20–30 minut a pak už lezeš, jdeš, v nejtěžším místě dokonce můžeš žábovat. Hřeben postupně nabízí několik sestupových tras. Já došel až k totálnímu padáku, kde čekaly smyčky objímající skalní hrot. A mě čekalo zjištění, zda s jedním lanem slaním až dolů na ledovec, nebo zůstanu viset pro ostudu ve stěně. 😆
Aiguilles Entreves traverse, AD- , 4c
Máš rád(a) expozici? Tady je to především o díře doleva i doprava. Ty lezeš uprostřed, chvíli nahoru, pak dokonce slézáš dolů - pořád po ostrém skalním hřebínku. Doleva koukáš na velkoplošný ledovec. Doprava máš skluzavku s převýšením 2200 výškových metrů. Lezení je lehké a zábavné. Jediné mínus jsou davy lidí. Cesta je totiž blizoučko od chaty a hojně ji využívají horští vůdci s klienty.
Arêtes de Rochefort & Dent du Géant
Dvě ikony alpinismu, které se dají zvládnout za 1 den. Arêtes de Rochefort (AD) je jedna z nejkrásnějších túr, jaké jsem lezl. Sněhový hřeben většinou bez možnosti zajištění vyžaduje jistý krok. A teoretickou připravenost skočit na opačnou stranu, než by spadl tvůj spolulezec (reálně se to prý moc neděje 😁). Opět to není příliš těžké, jen tam člověk musí jít 100% soustředěný. Ten zážitek je ovšem famózní - no kdo by ho nechtěl?
Dent du Géant se tyčí nad okolím tak výrazně, že zaujme oko každého návštěvníka, nejen lezce. Teď si představ, že staneš na jeho vrcholu! Je to překvapivě dostupné. Na tuto jehlu vypínající se do výšky 4013 m n.m. vede normálka s tlustými konopnými lany (AD, IV), které pomohou snadno a rychle překonat některé úseky. Na vrcholu tě čeká panna Marie s dírou v hlavě - funguje totiž jako hromosvod. 😐A výstupem to nekončí. Slaňuje se totiž převislou stěnou, tak pamatuj na to, že v horách se fakt hodí mít 2 poloviční lana.
Tour Ronde : Couloir Gervasutti, AD, II
Tento kopec je jako chameleon. Vede na něj slavná cesta severní stěnou, ale zrána tam svítí slunce a cestou létají kameny, laviny i kamenné sesuvy. V červnu je na ni pozdě! My jsme proto zvolili Couloir Gervasutti, který je ve stínu až do pozdního odpoledne. I tak byl ovšem docela oříšek do kuloáru vůbec nastoupit. Odtrhová trhlina rostla každým dnem a na nás již mocně otevírala hubu! Vzal jsem to tedy zprava upoceným drytoolingem. Samotný kuloár již je jako z učebnice. Tohle mě prostě baví - rychlý pohyb 4x4 v lehkém terénu. Dá se lézt synchro a do postupového jištění občas přidat kladku s blokantem. kdyby náhodou spadl druholezec, tak ať nestrhne prvolezce. Sestup může být náročný skrze non-stop grilující slunce. Vyplatí se z hřebene neslaňovat hned první dráhou, zajít dál a mít větší klid.
A teď zmíněný chameleon. SZ Kuloár jsme lezli prakticky v zimním oblečení. Sestup nás dovedl pod SV stěnu, kam pražilo to slunce. Tam jsme si dali přídavek ve formě skalního lezení jen v krátkém tričku!
Mont Blanc není jen nejvyšší vrchol Alp. Je to celý masiv s mnoha a mnoha cestami. Skála, sníh a led nabízí zábavu na X životů, tak třeba se tam letos potkáme! 😊
text: Tom Krul, foto: Tom Krul, David Bezděk, Vladimír Král
