Trek přes tři sedla

Horko. Dusno. Kapky potu stékají po zádech, čele… tak tohle ještě neznám. Vlhký stálezelený les, liány, velcí pavouci… ano, i tohle je Nepál, jen trochu jiný, než jak si ho většina představí. Většina letí přímo do Lukly a hned do výšek. Mine je tohle lopocení z kopce do kopce v nižších polohách. Je to původní cesta k Everestu. Šel ji i sám Hillary, když ještě v Lukle neexistovalo letiště. Má svůj půvab. A stojí i za ten pocit, kdy konečně dosáhneme Lukly. Cítíme se pak jako borci. Ale tady to teprve všechno začíná.

Jeden z těch náročnějších treků - Trek přes tři sedla. Trek, kde se třikrát ocitnete přes 5 300 metrů a kolem deseti dní fungujete v nadmořské výšce přes 4000 m. Oproti klasickým trekům však není třeba nosit stan, vaření, jídlo. Vystačíte si jen se spacákem, oblečením a nutnou výbavou, plus nějakými tyčinkami, oříšky, prostě s čímkoliv, co mlsáte během chůze. Ubytování i s jídlem je na treku dostatek. Je možné si najmout i nosiče, který vám ponese většinu věcí, což se v těch výškách více než hodí. Pro méně zkušené se hodí i průvodce, ale nutný není.

Začátek je tedy v Lukle. Většina turistů sem doletí (cca 200 USD), případně volí kombinaci jeep a autobus (cca 50 USD), poslední možnost je autobusem a pak pěšky 2-3 dny jako my (cca 17 USD). Z Lukly se hrne spousta skupin a lidí směr Namche Bazaar. Většina si tento úsek dělí na dva. Zdatnější ho zvládnou za jeden den. Hned za Luklou se musí ukázat permity plus zaplatit za vstup do Národního parku Sagarmatha. Permit je možné (a za mě lepší) vyřídit již v Kathmandu v Turistickém Informačním Centru (Nepal Tourism Board), stojí 3000 NPR (cca 20 USD), vstup do parku stejnou částku. Ten se platí při vstupu. Permit se ukazuje po cestě hned několikrát, je tedy lepší ho mít někde navrchu.

Namche Bazaar (3 450). Hlavní město šerpů, brána k Everestu. Poslední signál a větší civilizace. Doporučuje se dát aklimatizační den. Na doporučení dáme, víme, že by se to mohlo zle nevyplatit. Aklimatizaci totiž není radno podceňovat. Doporučuju všem, bez ohledu na výkonnost. 

Z Namche Bazaaru se táhne štrůdl lidí až skoro k Everest Base Campu (dále jen EBC). Po cestě je opravdu dostatek ubytování a míst na obědy/přespání/odpočinek. Je na každém, jak si trasu rozvrhne. Může jít rychleji, či pomaleji. Také je po cestě spousta odboček jako například do base campu Ama Dablam, což je dechberoucí výstup. Obecné doporučení je, nestoupat více než 400 výškových za den. Průměrně člověk utratí 20 - 43 USD na den, v závislosti na tom, jak je hladový nebo jak moc velký komfort chce. Připlácí se za teplou sprchu, nabíjení powerbank, mobilních telefonů nebo za výborné kávy na cestě. A že jich tu je! Ceny samozřejmě rostou s rostoucí nadmořskou výškou. Vše se dopravuje nosiči nebo yaky.

Jsme rádi, že se od štrůdlu lidí na chvíli odpojíme. Většina totiž jde jen do EBC, ale mnohem zajímavější je z této trasy odbočit a jít přes sedlo Kongma La Pass (5 535). Cesta je to náročná, zdlouhavá a ve chvíli, kdy si myslíte, že už máte vyhráno, musíte přejít ještě morénu Khumbu ledovce, která není o nic lehčí než samotný výstup do sedla.

Za morénou se opět napojujeme do štrůdlu, ale už ne na moc dlouho. Nejvzdálenější osadou je Gorashep. Je to nejbližší vesnice EBC. EBC nás zas tolik nebere. Co nás ale láká hodně, je nejvyšší dosažitelný bod celého treku - Kala Patthar (5645). Vidíme z něj Everest, Nuptse, ledovec Khumbu a byly by vidět i stany z base campu, kdyby byla sezona (je až na jaře). 

Druhé sedlo (Cho La) je coby kamenem dohodil. Lidí ubylo a jde se jako po másle. Za dva dny spíme už pod sedlem a čeká nás zlatý hřeb celého treku - jezero Gokyo. Krásné tyrkysové jezero a nad ním se tyčící vrchol Gokyo Ri, ze kterého lze vidět čtyři osmitisícovky. Pohled je to opravdu dechberoucí. Ve vesničce Gokyo lze i náramně lelkovat a chodit do kaváren nebo po břehu jezera. Zájemci, kteří toho ještě nemají dost, mohou jít do base campu Cho oyu. My na to úplně nemáme podmínky, napadla spousta sněhu a nechce se nám brodit. Byl by to celodenní výlet.

V Gokyu dáváme dvě noci a poté šplháme do posledního sedla (Renjo La), které už je skoro (skoro) zadarmo. Pak následuje krásné údolí s velkým množstvím chrámů a zajímavých usedlostí, ve kterých ubytovávají šerpové, kteří byli několikrát na Everestu (třeba i jednadvacekrát). Trochu pospícháme, protože se má zhoršit počasí a my nechceme příliš uvíznout ve vánici. Takže se soumrakem po 13. dnech docházíme do Namche Bazaaru a další den se už v dešti loudáme do Lukly.

V Lukle nastává chaos, protože ve špatném počasí nic nelétá, takže je vesnička narvaná k prasknutí zoufalými lidmi, kteří se nemají jak dostat do Kathmandu a zpět domů. Vypadá to trochu jako apokalypsa. My máme štěstí, nikam nepospícháme. Naše cesta vede stejně jako sem - pěšky do Salleri, tentokrát ale po velice zablácené cestě. Jsme mokří až za ušima a ještě nás čeká šíleně dlouhá cesta autobusem do Kathmandu. Každá taková cesta je v Nepálu opravdu nezapomenutelná a jen co začne, už chcete, aby skončila. Po 14 hodinách jsme rádi, že jsme rádi. Najdeme hostel a padneme únavou.

text: Kačka Procházková, foto: Martin Kremer, Kačka

• Víza jsme řešili až na letišti - doma jsme si jen předvyplnili formulář zde (50 USD/měsíc, 125 USD/3 měsíce).
• Permity a dopravu jsme řešili na místě.
• Ubytování jsme řešili na místě nebo na místě přes booking.
• Tři věci z výbavy, které bych nechtěla zapomenout - kvalitní brýle, jelení lůj s UV faktorem, filtr.
• Vzít si dolary a vyměnit je na místě - hotovost je potřeba téměř všude (nejlepší kurz jsme dostali v bance)
• S sebou šumáky, oříšky, tyčinky, sladkůstky - budou se hodit
• V Nepálu nehledej logiku 😂 To, co platí jeden den, za dva týdny už může být jinak