Honzíkova cesta k zimnímu lezení

Po skalách lezu přes 20 let. A dlouho jsem byl přesvědčený, že zimní lezení není pro mě. Normálka na Mont Blanc mě nijak neoslovila, spíš naopak. Vichřice v zimních Tatrách ze mě málem stáhla kůži. A když jsem zkusil ledolezení na Víru, tak ze zimy a přemrzlých prstů mě braly mdloby. Řekl jsem si, že zima není můj svět. Patřím na písky a letní vícedélky. Nepotřebuju mrznout!

Jenže pak přišel moment, který všechno změnil. 

Zimní lezení a letní alpinismus mají k sobě velmi blízko. 

Kamarádi z Labáku mě přizvali na Grand Capucina. Mířili Švýcarskou cestu a chtěli mě do týmu, abychom šli jako dvě dvojky. Upřímně, bál jsem se zimy, trhlin, velkých hor i tmy. Ale jel jsem.

Výstup jsme zvládli a mě tam něco totálně zasáhlo. Nebyla to legendární zlatavá chamonická žula. Bylo to prostředí zimních hor. Sněhové pláně, ledovce, trhliny a z toho všeho vystupující skalní obři! Okamžitě jsem tomu propadl a chtěl vidět víc. Capucin byl hotový a já rejdil očima, kam dál. Ukecal jsem parťáka na výstup k Dent du Géant. Tak když jsem poprvé uviděl hřeben Rochefort, moje srdce zasáhla jiskra velikosti slunce.

O dva roky později jsem se na Mont Blanc vrátil. Rozlez na Aiguille du Chardonnet (Forbes ridge) nám sice dost zrasil nohy, ale pohyb v ledovcových horách byl absolutní „tady a teď“. Počasí nám pak zatrhlo Rudý pilíř Brouillard na MB i můj sólo pokus na Dent Blanche. Ale víte co - radši otočit, než volat vrtulník, nebo zadělat na ještě větší průšvih. Hory mi neutečou a aspoň mám konkrétní cíle, na které se chci vrátit.

Rok na to jsme Mont Blanc přes Brouillard už úspěšně přelezli - z jihu na sever, z údolí do údolí. 400 m lezení za 6a ve 4 000 metrech a plnou polní na zádech! Mačky a cepín vystřídaly lezečky, friendy, vklíněnce a ball-nuty. Pak ovšem ještě 6 hodin mixového hřebene. Bylo to dlouhé! Vrchol Evropy v 20:30. Úplně sami, čistý sen.

Mont Blanc, Red pillar of Brouillard, via Bonatti-Oggioni

Moje zimní lezení vlastně začalo v létě na Mont Blancu. Plynule přešlo do Tater, kam teď v zimě mířím nejraději. A víte co? Najednou jsem zimou netrpěl ani tam, ani tam. Nezměnilo se počasí. Změnil se můj MINDSET. Zima přestala být strašák a stala se nejlepším lezeckým obdobím roku.

PS:  Zde je můj CHECKLIST výbavy na zimní lezení.  ;-)

Text a fotky: Tomáš Krul