Rychlebské hory nalehko

Začíná se zase oteplovat a s tím přichází i nutkání využít volných dní a konečně vyrazit do hor. Tomu se nedá odolat! Proto se celkem narychlo a spontánně rodí myšlenka projít Rychlebské hory. Normálně plánuji své výpravy poměrně do detailů, ale v tomhle případě na to není díky pracovním povinnostem čas. Volím proto cestu nejmenšího odporu. Tou jsou stránky Stezky Českem kde klikám na odkaz, který na mě vyplivne už hotovou trasu. Ta se mi ovšem moc nelíbí. Proto večer před odjezdem probíhá její úprava. Trasu přizpůsobuji dopravě na stezku a z ní, zastávkám na doplnění vody a vhodným místům k přespání. Z původních 34,6 km se rázem stalo 42,6 km, ale i tak předpokládám zvládnutí naplánovaných kilometrů během dvou dní chůze.

Na cestu oblékám osvědčenou merino klasiku - triko Sensor. Dále oblékám běžecké kraťasy Puma a obvykle i běžecké boty Altra. Altry zůstávají pro tentokrát doma a místo nich volím nové pohorky, které potřebuji rozchodit na mou další výpravu. Do ultralehkého batohu bezrámové konstrukce dále házím následující vybavení:

·        Turistické hole

·        Nepromokavý vak Sea to Summit

·        Podložku pod karimatku

·        Lehkou plachtu a 6 kolíků

·        Karimatku Therm a Rest NeoAir

·        Nafukovací polštářek

·        Péřový quilt

·        Vak na jídlo (další nepromokavý vak Sea to Summit)

·        Titanovou lžičku

·        Nůž Victorinox Classic SD

·        2 skládací láhve

·        Filtr Sawyer Micro Squeeze

·        Mobilní telefon a nepromokavý obal na něj

·        Powerbanku

·        Sluchátka

·        Čelovku Black Diamond Spot 300

·        Náhradní merino ponožky

·        Nepromokavou bundu a kalhoty Rab

·        Triko s dlouhým rukávem a spodky Icebreaker

·        Mikinu Tilak Femund

·        Lékárničku

·        Hygienické potřeby

Jak je vidět v seznamu, na zbytečnosti není místo, balím jen to nejnutnější. Tomu odpovídá i váha batohu. Ta ukazuje 4977 g, takže vyrážím opravdu nalehko.

Je něco málo po 15 hodině a já přijíždím na vlakové nádraží v Jeseníku. Autobus do Bílé Vody, startovního místa mojí trasy, odjíždí až v 16:35. Volný čas využívám k návštěvě místního Kauflandu, kde nakupuji zásoby jídla na další dva dny. S batohem plným zásob se pomalu přesouvám na autobusové nádraží. Na nádraží chvíli čekám, nasedám na autobus a mířím směr Bílá Voda. Přibližně v 17:50 vystupuji na zastávce Bíla Voda léčebna. Na večer hlásí silné bouřky, proto se rozhoduji dnes již nepokročovat v cestě. Ujdu pouze 250 m, abych se od zastávky dostal do krásného dvoupatrového turistického přístřešku nacházejícího se těsně za obcí. Místo nacházím ve druhém patře, zatím jsem tu sám. Dávám večeři a chystám věci na spaní. Někdy kolem sedmé hodiny večerní přijíždí auto, z něj vystupuje postarší paní a její syn. V přízemí přístřešku nafukují karimatku rozměrů standardní postele, teda pokud se tomu dá ještě říkat karimatka. Vaří gulášek z pytlíku na 2 kg plynové bombě. Ale nesoudím, každý si pobyt v přírodě představuje jinak. Každý máme vlastní patro a všichni jsou spokojení. Oni si vybrali možná to lepší místo na přespání. Když kolem osmé dorazí předpovídaná bouře, je ve druhém patře cítit, jak se v silných poryvech větru celý přístřešek naklání ze strany na stranu. Dál už si toho moc nepamatuji, neboť jsem v zápětí usnul.

Budím se před pátou hodinou, snídám, provádím základní hygienu, balím batoh a v 5:45 vyrážím na cestu. Cesta je kamenitá, ale jde se po ní příjemně. Na stezce potkávám v těchto brzkých hodinách pouze srnku. Cesta se postupně mění v lesní stezku, která mě vede na Borůvkovou horu. Prý na ní nejsou žádné borůvky, ale já jich pár našel.

Na vrcholu hory se nachází stánek s občerstvením a rozhledna. Stánek je v době mého příchodu zavřený. Rozhledna je sice otevřená, ale stoupat nahoru se mi moc nechce. V přízemí rozhledny přespával pár polských turistů, na které jsem narazil, když jsem nakukoval dovnitř. Sice už si balili batohy, ale i tak na rozhlednu nestoupám. Pouze pozdravím kolegy z Polska a pokračuji dál. Jdu dále po hřebeni až na vrchol Travné. Cesta byla trochu zarostlá, ale pořád schůdná. Přecházím na polskou stranu a kdesi v lesích u Kościółu pw. Matki Bożej od Zagubionych dávám oběd. Zbývá mi poslední litr vody. Proto se rozhoduji vynechat výstup na Trojak a vracím se zpět na českou stranu. Po 4 km přicházím k pramenu, jehož vydatnost se blíží nule. K dalšímu by to mělo být jen 3 km, padá rozhodnutí pokračovat s tím, že zkusím štěstí tam. Pramen ale nenacházím, ze 3 km se rázem stává 11 km. Naštěstí další studánka, Studánka Peklo, je na tom s vydatností velmi dobře. Po celém dni scházím z hřebene a mířím do údolí. Navštěvuji Nýznerovské vodopády a mířím k přístřešku, který se nachází asi kilometr dále po proudu. Zde hodlám přenocovat. Těsně před přístřeškem mám podle mapy překročit most. Po loňských povodních se most jaksi vytratil. Není jiná možnost, musím brodit. Přicházím do přístřešku, dávám si večeři a chystám se na spaní. V noci zase prší. Společnost mi tentokrát dělá jen myš, která se mi snaží celou noc dostat do pytlíku s odpadky. Hory byly poměrně prázdné. Za celý den jsem potkal jen osm turistů. Všichni šli vždy v opačném směru než já. To pravděpodobně přispělo k tomu, že cesta šla lépe, než jsem předpokládal. Na zítra mi proto zůstalo pouze 9 km. 

Jak už bývá zvykem, budím se před pátou. Následuje snídaně a hygiena. Balím batoh a uklízím nepořádek po nočním řádění myšáka v mém pytlíku s odpadky. Z přístřešku vyrážím v 5:20. Cesta není nijak zajímavá. Zbývá mi prostě jen posledních 9 km k nádraží v Horní Lipové, odkud mám v plánu jet domů. Cesta jde opět rychle. Nikoho nepotkávám, zase jen jednu srnku. Díky tomu v 11:57 odjíždím vlakem zpět domů. 

Text a fotky Honza Graclík