,,Děti přejte si něco. Padá hora!”
aneb krátká rekaputilace léta ve vysokých horách.
Horolezecké léto 2022 bylo jako jeden dlouhý festival ,,Rolling stones”. Teplá a suchá zimní sezóna nezanechala mnoho zásob sněhu na horách na léto a proto i skialpinistické jaro bylo velmi krátké a plné pádů do trhlin. Sněhová pokrývka, která funguje jako izolace ledovců i permafrostu se s příchodem léta rychle vytratila a rázem byly letní podmínky v ledovcových oblastech o více jak měsíc napřed oproti ,,normálnímu” stavu. Obnažené hory začaly rychle reagovat na první červnové vlny veder. Dříve než kdy předtím se začali roztékat a rozpadat.
,,Radši tam nechoďte. Tak a teď už opravdu ne!
Ukončete výstup zavíráme Mont-Blanc, Matterhorn, Jungfrau.”
Počet a velikost kamenných lavin začali akcelerovat v polovině léta a v srpnu se již většina klasických hřebenových, ledovcových túr nad 3000 m.n.m. přestala praktikovat. Rozumní horolezci a horští vůdci omezili své lezení na stabilnější, méně ohrožené cesty a vrcholy. V polovině července proběhlo několik zásadních kamenných lavin v Grand couloir na francouzské normálce na Mont Blanc. Tento kuloár je každoročně hvězdou festivalu padajícího kamení, ale letos byl opravdu v životní formě. Starosta Saint-Gervais a místní spolky horských vůdců vydali prohlášení nedoporučující výstup na MB touto trasou do zlepšení situace. Žádné ochlazení nepřišlo a mnoho lidí dále chodilo normálkou na MB, takže to skončilo uzávěrou chat Tête Rousse a Goûter od 5. až do 20. srpna. Na Matterhorn koncem července nejdříve přestali lézt Italové z jihu a v zápětí i Švýcaři ze severu. V bernských se nedoporučovalo chodit například na Jungfrau. V Chamonix 26.7. upadl kus hřebene i se skvělým bivakem de la Fourche. Na normálce na Dent du Géant, z Aig. Marbrées, arête Kuffner, Tour Rond, hřebene Cosmiques padaly auta a autobusy a Petits Charmoz má nový vrchol! Trhliny v traverzu Vallée Blanche byly velkolepé a i tam, kde je nikdo nikdy neviděl. Pod Grand Capucin vznikl neprůchozí labyrint a dvě velké tlamy se otevřely dokonce i těsně před dveřmi útulné chaty Cosmiques. V Saastalu se přestalo chodit po ledovci na Wiessmies, protože tam visí pár kubíků na upadnutí, a na Lagginhorn po jižním hřebeni kvůli pádu kamení. Od sousedů v Rakousku jsem pro změnu zaznamenal zprávu o sesuvu v sedle Miterrkarjoch cestou na Wildspitz, kde zůstávají strašit další visící bloky. A to je jsou jen střípky z celého obrazu nestabilit alpského léta.
,,No to je teda hezký, to nám chudákům horolezcům zakážou i hory?!“
Prakticky můžeš kamkoliv a kdykoliv. Většina ohrožených cest se nepraktikovala z důvodu všeobecného konsenzu a doporučení horských autorit (obec, záchranáři, spolky horských vůdců,…). Výjimkou byla normálka na MB a výstup na Matterhorn, které byly jednu chvíli opravdu legislativně zakázány. Ani to teda některým nebránilo.
,,Na začátku sezóny ta spára byla na tenkou žábu
a teď už se mi tam vejde pěst. Přísahám!”
Permafrost se v evropských horách nachází především v Alpách nad 2500 - 3000 m.n.m a v norsko-švédských a islandských horách ve výrazně nižších polohách. Největší pozornosti jeho degradace se logicky dostává v lidmi nejnavštěvovanějších lokalitách a tím je především masiv Mont Blancu a Monte Rosy. Strmé vertikální vrstvení montblanské žuly bylo odjakživa potěchou pro oko a požehnáním pro alpinismus. Nejstrmější, nejšpičatější masivy Evropy jsou ale rázem ty nejnáchylnější, jelikož bez pojiva permafrostu se loupou, odpadají pod tíhou gravitace velmi snadno. Nejlepším příkladem nestabilní stěny je legendární západní stěna Les Drus. Degradace permafrostu neznamená automaticky kolaps horniny, většina oblastí je vrstvených, tak že i bez permafrostu hornina drží při sobě. Bohužel v Chamonix je těch nejnáchylnějších, nestabilních zón asi nejvíce na malé rozloze. V Zermattu a Sass-Fee jsou kopce obecně méně strmé, nebo přinejmenším jejich ,,normální cesty” vedou většinou přes méně strmé hřebeny, které mají menší tendenci k sesuvům. Výjimkou je například Matterhorn, především strmá jižní strana. Pěkně klouzat umí i krásné strmé žulové stěny švýcarsko-italského Bergellu v okolí Piz Badile viz. obří kolaps na Piz Cengalo 2017.
,,Hansi, z toho Grindelwaldu sem proudit krásně teplé vzduch tím tunelem.
Herr Gott, Ulrichu, se nám to tady nějak roztejkat!
Kein Problem, my to ochladit!”
Taky jste se někdy divili, proč stojí vláček Grindelwald-Jungfraujoch třikrát víc jak lístek na Aiguille du Midi (220 CHF vs. 70 EUR)? Kromě toho ,,Disneylandu” nahoře dost možná i kvůli chlazení, které v tunelech Jungfraujoch přes léto jede naplno. Švýcaři zjistili, že jim ty tunely spadnou na hlavu, pokud útroby hory nebudou držet pod bodem mrazu. Na Aig. du Midi chlazení nepomůže, tam jen přidávají sanační kotvy a beton. To se možná začne praktikovat i v její překrásné a populární jižní stěně, kde prý některé spáry již změnily svůj rozměr. Frantíkovi, který celý život nosí na jednu cestu tu samou optimalizovanou sadu frendů to tam najednou nějak nevycházelo.
,,Kdy a kam teda?”
Doporučení pro další roky je plánovat si klasické výstupy v ledovcových horách na první polovinu sezóny (konec května, červen, začátek července). Další roky mohou být třeba méně dramatické, ale dlouhodobý trend je spíš opačný a je nejspíš nutné si zvyknout, že v srpnu už se leze jen po skále v nižších ,,nepermafrostových oblastech”, nebo na vybrané stabilní kopce. Nejlepší jezdit v srpnu do východních Alp, Tater, na Balkán. Více než kdy předtím je nutné se dopředu zajímat o vývoji podmínek. Průběh zimy je zásadní i pro letní podmínky. Okna vhodných letních podmínek se jsou kratší a datumově méně předvídatelné a je nutné být čím dál flexibilnější a umět improvizovat. Např. Hörnligrat na Matterhorn býval suchý nejdříve v červenci, spíše v srpnu, letos se běhal bez maček už v červnu, kdy je chata ještě zavřená.
Dnes už je chladněji, jdeme to tam poslat!
Důležitý fakt je, že permafrost netaje a nezamrzá zdaleka tak rychle jako povrch ledovce. Aktivní (měnící teplotu) hloubka horniny je několik metrů v závislosti na různých faktorech, každopádně teplotní procesy uvnitř horniny mají dlouhou setrvačnost. Letos se skála prohřála do rekordní hloubky. Led roztál a voda zatekla hlouběji než kdy předtím a první perioda ochlazení (podzim) znamená spíše další ohrožení, jelikož se mrznoucí voda uvnitř skály bude rozpínat. Sněžení při prvním ochlazení paradoxně není ku prospěchu, jelikož sníh izoluje vyhřátou skálu a zpomaluje její ochlazení. Suchý mráz je lepší. Naopak dešťové srážky , které zatékají do skály v období veder jsou velmi destabilizující faktor. Situace mohla být letos ještě horší nebýt velmi suchého léta.
,,Kamaráde, ještě, že máme ty internety”
Podmínky se horší, ale internet, webkamery, předpověď počasí nám naštěstí naopak usnadňují dohledání informací o podmínkách na druhé straně planety. V Chamonix například perfektně funguje web Chamoniarde.com. Na sociálních sítích funguje nespočet chatařů, institucí, lokálů, guidů, kteří informují pravidelně o dění v horách. Je tedy dobré poslouchat doporučení místních, ale zároveň je nutné mít na paměti, že riziko k horám a životu patří a všechny tyhle moudra jsou jen o jeho minimalizaci. Ve špatný čas můžeš být i na skvělém místě. Každopádně po tomhle všem strašení není nutné panikařit. Vždy bude kde si užít si hory a skvělý lezení, jen je dobré se důkladně informovat, kterým místům se kdy vyhýbat.
Užívejte podzim, zimu!
Pac a pusu
Danny
Zajímavé odkazy:
Doporučené práce pro zvídavé, co se do toho chtějí ponořit více: