CZK
Lezečky jsou pro volné lezení podle mého názoru nejzásadnější součást výbavy. Neříkám, že jsou pro lezení nezbytné. Připomíná nám to francouzský barefoot lezec Charles Albert, který je bez bot schopen zdolávat ty neobtížnější bouldry světa. A pískařská legenda Berndt Arnold také lezl v minulém století velkou část těžkých cest bos. Pokud ses však jako většina smrtelníků rozhodl ochránit a zpevnit chodidlo lezečkou, zbystři!
Výběr lezeček obecně
Kdo chvíli leze, ví, že výběr správných bot je velká věda. Nejde pouze o to, aby lezka dobře seděla na tvoje unikátní chodidlo, ale také záleží, na jakém povrchu ji plánuješ používat. Na umělé stěně mají všechny chyty stejnou tvrdost a doporučil bych obecně co nejměkčí lezečky. Chodidlo v nich nejvíc posílí a taky budou lépe fungovat na velkých chytech a strukturách, které v moderním stylu stavění převažují.
Jakmile ovšem přesuneš pozornost ven na skály „things start to get complicated”. Jinak potřebuješ stát na měkkém pískovci, jinak na tření, a jinak na miniaturních žulových stupech.
Heslo: Univerzalita
Tenaya ti usnadní výběr. Téměř všechny modely z nabídky lze označit za univerzální. Jsou tedy spíše měkčí, s lehkým prohnutím a zvýšeným pogumováním z vrchní strany (kvůli špičkování). To je výhoda, protože ti velmi dobře poslouží téměř všude a nemusíš v batohu tahat tři páry lezeček.
Výhody
- Univerzalita – ideální na lano, boulder, pískovec, vápno, umělé stěny.
- Pohodlnost – Iati jsem vůbec nemusel rozlézat a vydržím v nich dlouhou dobu.
- Zdravý pohyb – vychází z pohodlnosti, noha má více prostoru a přirozeně sílí
- Systém utažení – dá se upravit na míru pomocí dvou nastavovatelných popruhů a skvěle objímá chodidlo.
- Velký výběr střihů – na každou nohu se najde lezečka – mě sedí nejlíp Iati a tak ostatní modely ani nepoužívám.
- Kvalita provedení – kvalitní materiály, jež vydrží i tvrdé zacházení.
- Udržitelnost – značka Tenaya si zakládá na používání recyklovaných materiálů z obnovitelných zdrojů.
Nevýhody
- Ztráta tvrdosti - Iati mi hodně rychle změkly a na malých stupech už nejsou tak spolehlivé, jako na začátku. Ale taky musím dodat, že lezu opravdu hodně, několikrát týdně, někdy téměř denně.
- Pouze univerzalita – na určité typy skály je třeba velice specifické (tvrdé) lezečky a Tenaya takové bohužel nemá v nabídce – jde hlavně o spárové a stěnové lezení na žule.
Kde jsem s nimi lezl?
Model Iati jsem měl na noze za poslední rok nesčetněkrát a myslím, že jsem ho opravdu komplexně prověřil. Trénoval jsem s nimi na umělých stěnách, lezl na ostrých krystalech žuly v Jizerských horách, vápencových převisech slunného Španělska a zároveň jsem jim důvěřoval i na tom nejměkčím pískovci u nás.
Nezklamaly ani jednou. Byl jsem spokojený s již zmíněnou univerzalitou a na drtivou většinu mého vzlínání víc než dostačovaly. Ale správná kritika se neobejde bez vyjmenování negativních stránek produktu. Jak jsem napsal, u většiny lezeckých cílů jsem neměl problém, nicméně když se přesunu na úroveň, blížící se mému limitu (8b lano, XIa písek, 8A bouldery), drobné nedostatky mají větší dopad. Detaily a jejich perfekce hrají v extrémním lezení hlavní roli.
Pro holky!
Bota se užíváním mění – jak toho využít?
Nejvhodnější mi Iati připadají na vápencové lezení. Když jsem vytáhl zcela nový pár z krabice a zamířil s nimi do Srbska v Českém Krase, ocitl jsem se rázem v lezeckém nebi. Konkrétně v krásné, mírně převislé cestě „Smashing Mike and the Mechanic” 8a/8a+ fungovaly na malých a oklouzaných stupech nepřekonatelně. Projevila se tam jedna jejich obrovská výhoda. Již zcela nový pár je pohodlný a guma naprosto přesná a hlavně tvrdá. V této počáteční fázi vím, že s nimi ustojím v podstatě jakýkoli malý stup. Problém je, že od té doby už důsledkem nošení jenom měknou a rozšlápnou se, což je samozřejmě normální, ale Iati takto degradovali poměrně rychle. Guma na podešvi ještě zdaleka nebyla olezená a já už cítil, že v botě nemám tak dobrou oporu na malých a kluzkých stupech. Podobné postřehy slýchám i o oblíbených Mastiích.
Ale změknutí se dá samozřejmě brát i pozitivně. V tu chvíli začnou lezečky lépe fungovat na pískovci! S novými botami by se na tření ve Skaláku stálo opravdu špatně.
Takže taková postupka v používání:
- nové – vápenec Český Kras, nebo jakýkoli bouldering
- ztráta počáteční tvrdosti – kolmé stěny v Labáku nebo velké převisy ve Španělsku
- Vyloženě měkké (poslední fáze) – Adršpach nebo Český ráj (stoupání více na tření)
Špičkování a patování – jak obstály v boulderingu?
Objektivním zklamáním pro mě znamenalo špičkování. Předesílám, že v této technice poměrně hodně zaostávám. V porovnání s jinými lezečkami, tyto nemají vytaženou gumu na hřbetní straně dostatečně vysoko. To se projevuje při špičkách, kde lezec musí použít opravdu celou plochu nártu. Vadí přitom i malý kovový kroužek, umístěný přímo uprostřed nártu, který uchycuje upínací popruh.
Pata není špatná, ale není ani vyjímečná, takže takový standard. Obecně na bouldering moc neplatí ideál univerzální lezečky a chce to mít více párů, které jsou specificky vynikající v některé části. Jednou je potřeba tvrdá pata, podruhé zase měkká špička, a tak často člověk skončí s jinou lezečkou na každé noze. K boulderingu se mi více osvědčil model Oasi, který má mnohem užší střih, díky čemuž je v nich chodidlo mnohem méně svobodné a vytváří pevnější oporu na malých lištách a užší patu, která se vejde tam, kam Iati ne.
Závěr - hlavně chtít!
Na druhou stranu stranu známe třeba Paula Robinsona, který leze výhradně v jednom modelu lezeček anebo Alexandra Megose, který právě Tenaya Iati použil ve všech třech disciplínách na olympijských hrách v Tokiu. Nejspíš se řídil svým slavným výrokem „There is no bad condition, just weakness”. Jinými slovy, a tím bych tuhle recenzi rád ukončil, když budete dostatečně silní a motivovaní, vylezete cokoliv v čemkoli.
Text: Albert „Franta“ Bulička
Ambassador Mountain Equipment a lezec výběru Sokolíci 2021-23
Foto: Standa Mitáč