CZK
NÁRODNÍ PARK PODYJÍ
Zatím náš nejmenší národní park a jediný národní park na Moravě. Národní park Podyjí vznikl 1. července 1991. Patří mezi druhově nejbohatší chráněná území České republiky, jeho rozloha je 63 km² a celých 84 % zabírá les. Rozkládá se podél řeky Dyje, které protéká 40 km dlouhým meandrovitým údolím. Údolí na západě začíná u Vranova nad Dyjí a na východě končí u Znojma. Jižním sousedem národního parku Podyjí je rakouský národní park Thayatal. Společně zaujímají skoro 77km².
Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Podyjí ve své současné podobě reprezentuje nádhernou ukázku stepní a lesostepní krajiny.
Něco málo z historie
Jako mnoho jiných částí naší země i údolí Dyje bylo ovlivněno alpinským vrásněním. Dalším zásadním faktorem byl zdvih okraje Českého masivu a zároveň pokles alpinského předpolí, tím vznikl výrazný terénní stupeň, do kterého se postupně hloubila řeka Dyje. Dlouhé procesy zvětrávání a dalších přírodních procesů vytvořili údolí Dyje v takové podobě jako ho můžeme vidět dnes.
Svůj podíl na podobě údolí má samozřejmě i člověk a jeho činnost. První známky osídlení zdejší krajiny sahají až do období 7500 př. n. l. Během následujících tisíciletí se střídalo husté osídlení s využíváním krajiny pro zemědělské účely a odliv obyvatel a návratu přírodu do původní podoby. Významněji začal člověk ovlivňovat krajinu ve 14. století. Na vhodných místech vznikají vodní mlýny, krajina je více odlesňována, jak pro zemědělství, tak z obraných důvodů. Vznikají hrady, vesnice a přístupové komunikace. V 18. a 19. století se mění způsob života i výroby, vznikají průmyslové výroby, naopak zanikají pastviny, které jsou postupně zalesňovány. Vliv začínají mít i vznikající turistické a vlastivědné spolky.
Ve druhé polovině 20. století bylo, stejně jako část Šumavy, i údolí okolo Dyje součástí hraničního pásma, kam neměli lidé přístup. A právě díky tomu měla příroda šanci na obnovení a dochovala se zde jedinečná druhová rozmanitost. V roce 1978 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Těsně po roce 1989 se začalo s přípravami na přihlášení Podyjí mezi národní parky.
Čáp černý ve znaku
Populace čápa černého se v posledních letech zvyšuje na celém našem zemí. Na samotném území národního parku Podyjí v současné době hnízdí 4 - 6 párů. Čím je ale toto území opravdu význačné je, že zde čápi černí hnízdili i v dobách, kdy byl jejich výskyt extrémně vzácný.
Rozmanitost druhů
NP Podyjí je význačné svou druhovou rozmanitostí. Na území parku najdeme Asi 1400 druhů vyšších rostlin, z toho 80 druhů je zvláště chráněných. Vyskytuje se zde na 200 mechorostů, 18 druhů orchidejí, žije zde 65 druhů savců, každý rok je zde zaznamenáno až 200 druhů ptáků. Vyskytuje se zde 7 druhů plazů včetně těch nejvzácnějších na území Česka, například užovkla stromová. Hojně se vyskytuje mnoho druhů hmyzu, mezi nimi i 12 obzvláště chráněných druhů motýlů.
Čím to je?
Příčin, proč je druhová rozmanitost tak vysoká, je hned několik. Hlavní lze rozdělit do dvou skupin - různorodost území a tím pádem i podmínek pro rostliny a živočichy a druhá, že Podyjím prochází nejen státní hranice, ale i mnoho hranic přírodních. Jsou to hranice biografické (hranice, která rozděluje biologická území, zde například stepi a teplomilné lesy na východě a listnaté lesy na západě), geologické a klimatické. Dále je to pak “údolní fenomén”, který můžete znát už z Národního parku České Švýcarsko. V údolích se drží chlad a vlhko a na jeho horních hranách, kam svítí slunce, může dosahovat teplota až 50ºC.
Vinice Šobes a plazi
Hojně navštěvovaným ostrovem kulturní krajiny uprostřed národního parku je proslulá vinice Šobes. Na ní se díky její orientaci a umístění daří nejen vynikajícímu vínu, ale také nejvzácnějším plazům Česka. Je to jedné místo v ČR, kde na tak malé ploše najdete všechny čtyři druhy užovek žijících na našem území: obojkovou, podplamatou, hladkou a stromovou. Poslední jmenovaná je velmi vzácná a vysoce chráněná. Na stejném místě také žije neméně chráněná ještěrka zelená (foto výše).
Na kole i pěšky
Národní park Podyjí můžete navštívit jak po svých, tak v sedle kola. Jen je nutné dodržovat návštěvní pořádek parku.
Na české straně Podyjí je jízda na kole možná pouze po značených cykloturistických stezkách, které jsou vymezeny známým standardním pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. Cyklisté cestují v národním parku převážně po lesních i polních cestách a po bývalé asfaltové obslužné komunikaci, která do začátku roku 1990 vedla podél železné opony. Proto je vhodné v Podyjí používat horská či trekingová kola.
Na území NP Podyjí naleznete žluté směrovky označené anglickým názvem „SELF - SERVICE", které odkazují na místa technické a první pomoci, kde lze v případě menšího defektu kola, nebo drobného zranění jezdce získat pomoc. Naleznete zde technický kufr, který obsahuje vše potřebné pro základní (ne příliš odbornou) opravu kola, a batoh první pomoci, který je uzpůsoben pro přepravu do místa úrazu a je vybaven zdravotnickým materiálem pro poskytnutí první pomoci. Služba „Místa technické a první pomoci" je na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma poskytována bezplatně.
Na straně rakouské je jízda na kolech možná jen po stávajících silnicích a cestách mimo vlastní území národního parku. I zde Vám však cykloturistiku vřele doporučujeme.
Pěší turistika má v Podyjí více než stoletou tradici. Vždyť již v roce 1883 prováděli členové Znojemské sekce Rakouského turistického klubu první turistické značení v okolí Znojma a Vranova. Dnes se pěším návštěvníkům přímo v Národním parku Podyjí nabízí celkem 76 km značených turistických tras, které jsou označeny známým pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. V zájmu zachování přírodních hodnot je nezbytné, aby se návštěvníci na území I. a II. zóny pohybovali pouze po značených turistických stezkách.
Národní park Thayatal nabízí celkem 6 turistických tras situovaných v lesním komplexu mezi Hardeggem a obcí Merkersdorf. Rakouské stezky jsou označeny barevnými tabulemi s číslem trasy, názvem a logem NP Thayatal. Jsou to:
- Thayatalweg: 3 hodiny
- Einsiedlerweg: 2,5 hodiny
- Hardegger Rundwanderweg: 1,5 hodiny
- Merkersdorf Rundwanderweg: 2,5 hodiny
- Kajaweg: 30 minut
- Hennerweg: 40 minut
Trasy jsou rovněž velmi dobře značené. Stezka Hennerweg má charakter naučné stezky s množstvím informací na poutavých panelech. Pro její nenáročnost je navštěvována i rodinami s malými dětmi v kočárcích. Trasa začíná a končí v těsné blízkosti Domu Národního parku Thayatal nad Hardeggem, kde je možno navštívit nejen moderně pojatou expozici o přírodě Podyjí, ale i příjemnou kavárnu.
