CZK
Národní park ČESKÉ ŠVÝCARSKO
Zatím náš nejmladší národní park, který vznikl 1. ledna 2000 v severní části CHKO Labské pískovce. Na severu pak sousedí s německým národním parkem Saské Švýcarsko a společně zaujímají plochu necelých 173 km².
Obalst národních parků představuje typickou ukázku pískovcového fenoménu České křídové pánve, včetně typického reliéfu pískovcových kvádrů a na ně naváznou faunu i flóru.
Příroda národníhp parku by se dala rozdělit do tří pater - nejnižšího v údolích a skalních soutěskách, středního patra na skalních stěnách a plošinách, a nakonec nejvyššho patra na vrcholcích skal a kopců a náhorních plošinách.
Údolí a soutěsky
V údolích a mezi soutěskami se udržuje stále vlhko a díky tomu i chladný vzduch. Propustné křemenné pískovce zavlažují prostředí, tím se ochlazuje okolní vzduch a vziká zde tak teplotní ionverze. Najdeme zde rostliny, které bychom jinde hledali v mnohem vyšších nadmořských výškách. Filtrace vody přes horniny zajišťuje její velmi vysokou kvalitu. V řekách se vyskytuje pstruh potoční a na některých místech lze narazit i na raka říčního.
Kopce a plošiny
Jedná se o největší plochu národního parku a zároveň plochu, která byla nejvíce zasažena činností člověka. Postupem času došlo k přeměně bukových lesů na smrky, modříny a vejmutovky. V současné době národní park podniká kroky, aby vrátil lesům jejich původní podobu a zajistil tak i větší druhovou rozmanitost.
Skály a náhorní plošiny
Nejvýraznější část národního parku pro lidské oko, zároveň, ale místa s nejmenší biodoverzitou. Nalezneme zde ale hnízdiště několika vzácných druhů ptáků: sokola stěhovavého, jehož populace je zde největší ve střední Evropě (nenechte se ale zmást, toto největší populace čítá pouhých 10 - 13 hnízdicích párů!), čápa černého, který zde má dobré podmínky pro obživu a zároveň rád hnízdí na odlehlých místech a nakonec i výra velkého, naší největší sovy, johož populace v celé oblasti Labských pískovců čítá 15 - 20 párů.
Vstup do pohádek aneb největší atrakce
Samotné Hřensko, absolutní turistické centrum Českého Švýcarska, je unikátem. Městečko plně vtisknuté do soutěsky a skal působí pohádkově. A stejně tak působí na návštěvníky Pravčická brána, největší pískovcová brána (nebo také most) v Evropě. Vznikala erozí měkčích hornin až do dnešní podoby. Správci parku se o bránu starají, aby další erozi co nejvíce zpomalili - mají na bráně umístěno několik měřičů pro zaznamenání pohybu hornin a bránu čistí od náletových rostlin.
První vyobrazení Pravčické brány pochází z 15. století, zmiňuje se o ní i autor pohádek Hans Christian Andersen. A v neposlední řadě se stala světově známá ve filmové fantasy sérii Letopisy Narnie.
Do skal se může hodit:
Slavné Soutěsky
Jako první byla otevřena v roce 1890 Edmundova (Tichá soutěska), o 8 let později byla zpřístupněna druhá, Divoká soutěska. Velké oblibě se těšily od svého otevření. Například ve 20. letech vozilo turisty (podle dochovaných pramenů), asi 21 lodiček a za rok navštívilo soutěsky asi 160 000 návštěvníků.
Chráněné živočišné druhy
České Švýcarsko není rozlohou tak zásadně velké, ale s přilehlými oblastmi CHKO Labské pískovce a Národní park Saské Švýcarsko jde o poměrně rozlehlou oblast, která je domovem hned několika chráněných a ohrožených druhů.
Asi nejznámější jsou pak hnízdící ptáci: Sokol stěhovavý, Čáp černý, Výr velký. Ti hnízdí vysoko na skalních římsách (čápi někdy na stromech). Sokolům stěhovavým se podle aktuálních informací vcelku daří a za letošní rok je předpoklad vyvedení skoro 25 mláďat. Monitoring Výra velkého je mnohem náročnější a navíc, samotný Výr velký je predátorem menších druhů, takže se může stát, že zaútočí i na Sokola. Dalšími ptáky, které v parku můžete pozorovat, jsou například poštolky či rorýsi.
Hluboko ve stržích a soutěskách pak není problém narazit i na ledňáčka.
Kůrovcová kalamita
V Národním parku České Švýcarsko nacházíme dva zcela odlišné typy lesa. Jeden je přirozený (nebo přírodě blízký), svým složením dokáže být velmi pestrý. Odolává mnoha nepříznivým vlivům, kterým je vystaven. V létě snáší dlouhodobá sucha, v zimě tvrdé mrazy.
Druhý typ lesa byl v minulosti zakládán lidmi, naposledy ve 20. a 30. letech minulého století po rozsáhlé mniškové kalamitě, která zdecimovala předchozí nepůvodní lidmi založený les. Ve snaze relativně rychle získat dobře zpracovatelné dřevo nechali lesní hospodáři vysázet nové smrkové kultury. Na zdejších nepříliš vhodných stanovištích však byly smrčiny vždy náchylné a závislé na lidské péči.
Rozsáhlá sucha v letech 2018 a 2019 začala devastovat nepůvodní smrkový les a oslabené, na v podstatě nevhodných místech vysázené smrky zároveň napadl lýkožrout - kůrovec. Správa národního parku pak stála před rozhodnutím, jak s takto napadeným lesem naložit. Zda kácet, zamezit dalšímu šíření kůrovce a vytvořit nepěkné holiny, které i navíc nadále oteplují povrch země, nebo les nechat bez zásahu, aby se se situací vypořádal přirozenou cestou, což nutně vede k uzavírkám stezek a tras kvůli padajícím stromům.
Nakonec se na různých místech muselo postupovat různě. Je ale jasné, že bezzásahový přístup je ten, který je preferovaný.
Text: Jana Novotná, Ondřej Vacek, NPČŠ.
Foto: Petr Jan Juračka, Ondřej Vacek
