CZK
Ortler (3905 m)
Výrazný a ledovcovou čepicí obdařený vrchol Ortleru je nejvyšším vrcholkem pohoří Ortles. Hned vedle něj se nachází menší bráška s názvem Königspitze, nebo také Grand Zebrú. Leží v národním parku Stelvio v Itálii a nejjednošeji se k němu dostanete autem, cestou přes Mnichov, Garmisch - Partenkirchen, Reschen pass a Sulden.
Prvovýstup provedlo družstvo ve složení Josef Pichler, Johann Leitner a Johann Klausner, a to 27.9. 1804.
Ortler normalweg
Výstup na tenhle vrcholek není úplně jednoduchý z žádné strany. A normálka ze střediska Sulden není vyjímkou. Nevyhnete se použití maček, cepínu a lana na ledovci a s největší pravděpodobností se rádi dojistíte i ve skalních pasážích, které se nachází před ledovcem.
"Normálka" na Ortler začíná na parkovišti v Suldenu - ideálně na tom úplně nejzazším, kde můžete parkovat zadarmo i několik dní. Na cestě k vrcholu po normální cestě potkáte dohromady tři možnosti ubytování: dvě horské chaty a jeden bivak. K chatě Tabaretthütte ležící ve výšce cca 2500 m dojdete za necelé dvě hodiny ze Suldenu, příjemnou horskou pěšinou a následně po moréně. Chata je dobrá jako občerstvovací stanice. Vycházet z ní na vrchol by bylo vcelku dlouhé. Nad ní nadále stoupáte po morénových svazích, až se prudkým výšvihem dostanete na severní hřeben Ortleru. Po něm dojdete až k chatě Payer hütte (3 hodiny ze Suldenu), která je jako výchozí bod pro výstup nejvhodnější.
Na konci skalního hřebene, který se táhned od chaty Payer hütte, ještě najdete bivak Lombardi. To je ale opravdu nouzová záležitost.
Až na chatu Payer hütte tedy dojde i průměrně fyzicky zdatný turista. Od chaty se ale terén lehce ztíží, chodecké pasáže střídá lehký lezecký terén v obtížnosti II-III UIAA. Na jednom místě se potkáte s pomocným ocelovým lanem, na dvou místech s řetězy, které postup výrazně urychlí. I tak se dost možná budete chtít v jednom exponovaném místě na hřebeni dojistit vlastním lanem.
Co si vzít sebou?
Z technického vybavení musíte mít: turistické mačky a turistický cepín, lehký úvazek, přilbu a lano (ideálně 50 m, minimálně 30 m). Postačí 4 expresky, pár karabin a sešitých smyček a samozřejmě výbava na záchranu z trhliny. Určitě můžeme doporučit turistické hůlky.
Na konci skalnatého hřebene sestoupíte po řetězech k ledovci a začíná vám druhá část výstupu. Ta už není technicky náročná, ale v určitých pasážích je doopravdy strmá (až 40 stupňů) a najdete na ní nejen trhliny, ale také převěje, které mohou být problémem při snížené viditelnosti.
Tak jako tak vás na ledovci čeká vzdálenost 2 km a převýšení 700 m. Cesta je to chozená, takže bývá často prošlápnutá, ale v horních pasážích, kde se vrchol zplošťuje v širokou planinu, může být opět problém orientace.
Úplný vrchol je pak tvořený malým hřebínkem a samozřejmě výrazným křížem, jak je na alpských vrcholcích pravidlem. Sestup vede stejnou trasou jako výstup. Na skalním hřebeni dávejte pozor při slézání, některé pasáže je možné slanit, jakmile je úsek těžší, najdete na něm jisticí tyče nebo nýt.
Další výstupy
Mezi další možné výstupy patří populární hřeben Hintergrat, lezecká túra s obtížností max 4 UIAA. Začíná taktéž v Suldenu, odkud se stoupá na Hintergrat hütte. Výstup z chaty zabere cca 6 hodin na vrchol a dalších 6 hodin sestupu do Suldenu.
Třetí možností je taktéž populární severní stěna, která je ovšem v poslední době málokdy v dobrých podmínkách. Jde o vyloženě sněhovo - ledový výstup s maximálním sklonem 55 stupňů a úctyhodnou délkou 1200 m.
Fotografie: Ondra Vacek (Pioletproduction.com) a Petr Vejvoda
