Přechod masivu Monte Rosy l.

Sbírat čtyřky není jako sbírat houby, ale co si budeme vyprávět, zajímavá záležitost to samozřejmě je. Lidí, kteří touží zdolat všechny čtyřtisícovky Alp není málo, a tak je trasa, která na sebe logicky navazuje, a obsahuje jich osmnáct, rozhodně zajímavá. A zajímavá je o to víc, že není problém ji doopravdy projít jako okruh!

Dnes se podíváme na první část, ve které popíšeme výstupy na 7 čtyřtisícovek. Tedy těch hlavních. V praxi jich bude víc.

Celá špagetová záležitost začíná v Zermattu a stejně tam i končí. Projít se dá oběma směry, my ale začneme na straně Breithornu, protože je nízký, dobře dostupný a bude se tam dobře aklimatizovat. Co se spaní týká, můžete kombinovat bivaky (bivakovací boudy) a chaty, ale pokud chcete jít opravdu nalehko, je nejlepší spát na chatách.

Celá tour zpravidla zabere cca týden. Kompletní itinerář sem psát nebudeme, ale nějaký obrázek si ze zde uvedených informací určitě uděláte!

O traverzu Breithornu psal vloni poměrně rozsáhlý článek Ondra. Ostatně, odkaz na něj najdete o kousek níže. Teď tedy ale fakticiky. Breithorn je mohutný a rozložitý hřeben tyčící se nad Zermattem, vlevo od majestátního Matterhornu. V hřebeni se nachází 5 oficiálních vrcholků přes 4000 m. Vystoupit na západní a centrální vrchol je jednoduché. Vyjedete lanovkou na Klein Matterhorn (cena okolo 100 CHF) a po vyšlapané jednoduché pěšině se sklonem maximálně 35 stupňů stoupáte vzhůru. Jste na ledovci, tedy navázaní, a za cca hodinku a kousek jste na západním vrcholku (4 164m). Ten je i nejvyšší. Po snadném sněhovém hřebeni pak můžete přejít na vrchol centrální (4 159 m).

Kompletní traverz se zpravidla chodí od východu na západ, to primárně kvůli skalnímu lezení mezi východním a centrálním vrcholem. Tomu se ale můžete vyhnout, skalní ostruhu obejít a pak zdolat i zbývající tři vršky ve směru od západu na východ. Celá tahle legrace bude bez pochyby na celý jeden den, takže pak s chutí složíte hlavu buď v bivaku Bivacco Rossi e Volante, který nejdete na skalní ostruze na úpatí Roccia Nera, nebo sestoupíte níž, do většího pohodlí chaty Rifugio Guide d'Ayas.

Už z bivaku, nebo cestou na chatu, budete koukat na další dva krásné vrcholky, kterým se říká něžně Blíženci. Pollux a Castor jsou si na první pohled podobní, ale výstupové trasy na ně jsou jako černá a bílá. Na Breithornu bližší Pollux se stoupá skalním hřebenem, na Castor pak strmou firnovou stěnou!

Ráno si nastavíte budík hluboko před rozbřesk a vydáte se směrem ke skalní ostruze, která spadá od vrcholku Polluxu na jihozápad. Po ní nejprve lehkým terénem (tak za II UIAA)  stoupáte až do poloviny její výšky, kde se pak před vámi rozkryje plotna a stěnka zajištěná konopným lanem. Cesta je jasná, je to namáhavé, ale na konec skalní ostruhy musíte dolézt právě tudy.

Na vrcholku hřebene najdete malou panenku Marii a od ní už po jednoduchém sněhovém hřebínku stoupáte až na vrchol, který se ční do výšky 4 092 m.

Sestup je vedený v podstatě stejným směrem. Od paty skalního hřebene se pak vydáte do sedla a z něj hned odbočíte do firnové stěny Castoru. Tou zpravidla vede vyšlapaná pěšina se dvěma variantami, to podle toho, jak vypadá trhlina ve zlomu pod vrcholem. My jsme na vrchol docházeli po hřebeni z jihu. Ze sedla to nezabere víc jak hodinku a výhled z vrcholu (4 228 m) je doopravdy dechberoucí!

Z vrcholu Castoru pak budete pokračovat dál na jihovýchod. Spektakulární sněhový hřeben vás povede přes minoritní vrcholky nad 4000 m, například Felikhorn (4 174m) a Punta Felik (4 087m), odkud svou cestu stočíte na jih a sestoupíte na chatu Rifugio Quintino Sella. Tady složíte hlavu a začnete se připravovat na přechod nádherného a vysokého hřebene Lyskammů!