Za Prahu a dál: Bořeň

Bořeň – Král severu. Výrazný kopec, viditelný z širokého okolí, který se nachází mezi Mostem a Bílinou. Rozsáhlou skalní oblast tvoří znělec – jemnozrnná, tvrdá hornina s ostrohranným odlomem. Převažují zde dlouhé výstupy všech obtížností. O zpřístupnění Bořně se zasloužili pánové Franz Kotrba a Rudolf Lois Scharf, kteří v letech 1929 – 1933 vytvořili Bořeňskou zahradu a otevřeli Bořeň světu horolezectví.

Jednoduchým způsobem, jak se na Bořeň dostat, je bez debat dopravit sebe, parťáka a lano přímo pod skály autem. Zaparkujete u Chaty pod Bořeněm. Co ušetříte za bezplatné parkoviště, utratíte v místní hospodě za pivo a jídlo. Chata pod Bořeněm je výchozím bodem pro všechny místní lezecké sektory.

Složitějším, o to ekologičtějším způsobem, je jízda vlakem. Nejvýhodnější je vystoupit v stanici Bílina – Kyselka, ovšem staví zde pouze osobní vlaky. Ze zastávky se vydáte po zelené turistické značce a u Chaty Pod Bořeněm jste za 45 minut. 

Bořeň je rozdělen do několika lezeckých sektorů – sever, jih, východ a západ. V posledních letech dochází k přejišťování starých skob lepenými borháky. Přesto si raději přibalte vklíněnce a friendy, zejména do lehčích cest. Délka cest se pohybuje od 20 metrů až po stometrové stěny, které slibují vícedélkové lezení. Většina lezců zde využije 60 metrové lano, které stačí i na slanění. Slanění vyžaduje větší obezřetnost, kvůli několika metrovým nástupům v lehkém terénu, které slanění automaticky prodlouží, jako například slanění ze Středního jižního pilíře.

Na jih se dostanete od Chaty pod Bořeněm po zelené turistické značce. U rozcestníku, kde se napojuje vrcholová značka, se vydáte přímou cestou pod skály. 

Jižní prostor je nejpopulárnější částí na Bořni. Je tvořen dlouhou hradbou skal. Díky výrazným pilířům a amfiteátrům se zde zorientují i jedinci s orientačním ne-smyslem. Milovníky věží potěší na pravém okraji menší věž s příznačným názvem Ďáblova kazatelna. Většina cest v jižním sektoru se pohybuje v obtížnostech od 4 až po 7- UIAA. Je zde i několik cest vyšších obtížností, včetně nejtěžší cesty na Bořni ,, Cesta mladých starců” 9- .

Sever disponuje sám o sobě obtížným přístupem, orientačně i vzdálenostně. Pro přespolní lezce je nejjednodušší přístup po zelené turistické značce k vrcholu. U výrazných skalních varhan zahněte doleva, dále podél skal kolem Skautské věže a po vrstevnici až pod severní prostor. Přístup je zvláště obtížný po dešti. V případě, že vás ze severu vyžene déšť, je bezpečnější sestup menší přímou pěšinkou až dolů.

Sever je charakteristický svými vysokými skalními stěnami horského charakteru, které obzvláště potěší milovníky spár a koutů. Lezení je povoleno pouze od 1. července do 31. ledna, kromě severního komína a stěnového pilíře, kde je celoroční zákaz lezení. Před několika lety došlo k dodání lepených borháků místo starých skob a klínů, přesto je potřeba vybavit se vklíněnci a friendy/hexy. Cesty jsou i vícedélkové. V nejpopulárnější části “Severní stěně” narazíte ve většině případů na štandy s borháky. A jaké cesty byste neměli vynechat? Dvojspáru za 5+, Bílinského věšáka 7- a Neznámou 6- !

Západní sektor se rozkládá ve dvou patrech. Ve spodním patře najdete Stěnu nebes, ve které vede čtyřdélková cesta UFO 5- . Od auta jste pod nástupem do spodního patra za 10 minut. Stěna nebes se nachází nad tréninkovou stěnou na chytání pádů, kterou poznáte podle železné konstrukce.

Z horního patra nevynechejte část Velkých varhan, Skautskou věž s lehčími cestami a Taneční sál, kde převažují cesty obtížnosti 7- UIAA. 

Východní sektor je nejméně navštěvovanou částí Bořně. Lezení je zde povoleno od 1. 7. do 31. 1. Vedou zde delší lehčí cesty a několik starých hákovaček.

Vydali jsme se z parkoviště po turistické značce rovnou do jižní části. Na rozlez jsme zvolili levý jižní amfiteátr, který je k tomu svou převahou pětkových cest jako dělaný. 

Začali jsme cestou Čima (5), kterou najdete v pravé části sektoru. Přes 3 borháky a dvě skoby ke slaňáku na vrchol. Délka cesty je 30 metrů, lze ji dojistit vklíněnci a friendy po dvou metrech. Pro začátek ideální. 

Hned vedle jsme vyzkoušeli Pilíř hubeňoura (5+). Příjemná pětka přes 3 borháky, kterou dojistíte vklíněnci. Slaňák má společný s Čimou. Dostanete se k němu traverzem vpravo.

Brkyho cesta (7) krátká cesta s boulderem mezi prvním a druhým borhákem.

Po rozlezení následoval přesun na Pravý jižní pilíř, kde jsme vyzkoušeli krásnou koutovou spáru Teplická cesta (6+). Výška, ve které se nachází první kruh, vás sice teleportuje do pískovcových oblastí, pokud ale s sebou budete mít dostatek materiálu, zajistíte si cestu po metru. Cesta jako dělaná pro zaláskované spáro-sokolíko-koutové lezce.

Vpravo od Teplické cesty se zastavte na Placheckého pilíři (6-), který je krásnou vzdušnou třicetimetrovou cestou.

Bořeň je parádní lezeckou oblastí, kde si užijete nejen vysoké stěny, ale i skvělé výhledy. Zvláště na jaře, kdy jsou tmavé skály pokryté žlutou květenou (konkrétně tařicí skalní :)); zde zaplesá nejedna romantická duše.

Průvodce najdete zde.

Jednoduché lano (určitě 60 m nebo delší), Lezecká přilba (zde velmi doporučená až nutná) Lezečky, Expresky, Vklíněnce & Friendy,  Úvazek,  HMS a pár zámkových karabin, Jistítko.

Pokud plánujete i vícedélkové cesty, tak pár smyček na stavbu štandů

Související metodika: Sportovní lezení Vícedélkové lezení 

Barča