CZK
Postavy: J, Q, V
Q: Hele jel bych do Ádru
J: No
Q: Víš ne
U Tošováka (hostinec)
Q: Kámo. Sme v Ádru
J: No jo
V: Já du zejtra na Prásknutí
Q: Aha...
J: Ajo...
J: Bysme mohli taky co...
Q: Tak pudem!
J: Ale já sem moc nelez teď
Q: Hele to v těchdle spárách je jedno
J: Jo no jo
Q: Takže Prásknutí a Hlásku!
Měsíc úplněk za mraky, piva, usínají.
V Teplicích
Společně: ty jo, nějak zavlhlo
V: dvakrát sleze z půlky stropu. Nevim ňák kluci tady. Mám to jít křížem?
Dávej dávej.
V: Uf, uf, tak joo.
Dává to křížem, cvaká kruh nad převisem a cestu doleze. (oba to chtěj tahat)
Q: Chceš to jít první?
J: Já nevim hele, ty?
Q: Si střihnem?
J: Jak chceš
Q: Tak já du..
Ve stropě:
Q: Honzíku, du!
J: NEEÉ KUBÍ! LEÉZ!
Q: HMF, DU!
J: ty vole ty vole
Lano se dlouho napíná, Q končí o 12m níž.
J: Seš v poho?
Q: Ty voe, asi dobrý
J: Kámo, ses celkem prolít!
Q: Pusť mě dolu hele, si musim oddechnout..
J: No jo
J: Tak já teda pudu Kubí
J: Doleze na polici pod strop. Tam se chvíli bojí a rozhlíží do zamženýho kraje. No jo. Propleskne se a nadechne. Jak už okolo toho dlouho chodím. Tak pocem.
Leze pomalu stropem, silně oddychuje, cestu doleze.
Na vrcholu:
J: To bylo hezký co Kubí.
Q: Jo. Tak já si to vytáhnu příště no. Asi musím ještě nějak zesílit.
J: Dem na tu Hlásku.
Pod Hláskou:
Q: Cy woe...!
J: Tak jak
Q: To vylezu k prvnímu a pak pudeš ty a uvidíme.
J: Ok
Q: Leze
…
J: Hele Kubí.. A todle je teda tvoje první širočina ever jo
Q: Hmf, no moc sem jich zatim nelezl (už je vysoko a vypadá to všelijak)
J: Tak opatrně prosim tě
Q: Hmf. Je u kruhu. Dobere. Hele Honzí, lez to radši ty.
J: No jo.
Spára se často mění, chvíli pěst, chvíli dvojžába, chvíli odtlak. Vždycky je kruh, kde zrovna chceš. Dobrý, že to klukům z Ádru vzali kluci ze Skaláku, jinak by jich tam byla půlka. Posledních 15m teda už moc zábavnejch není, taková ta monotónní dřina. Je to sakra dlouhý. Q svou první širočinu dolejzá dodřenej a vyhlemzanej prusíkama..
Potom na vrcholu, je šedivo, rychle se stmívá, ticho, žlutý břízy.
Druhej den v podvečer kluci sedí na lavičkách pod Křížákem a dívají se naproti na Ádr. Tohle je stejně krásnej výhled. Koukej na ty vežě, jak maj bílý čepice, to sou všechny ty rajbáky. Je šedivo, rychle se stmívá, ticho a žlutý břízy. To už je tady letos asi naposled co. Měli bysme jít.
Vysokou mokrou trávou odcházejí mezi keřema šípků ze záběru.
(Cesty: Prásknutí bičem VIIIc na věž Jardy Berana a Údolní cesta na Hlásku VIII)
