Teo má Skalák rád a stejně jako já tam chodí od nepaměti. Protože je ale jeho nepaměť teprve tříletá, na vrcholu žádný pořádný věže ještě nestál a tu svojí první skálu pro sebe ještě hledá. Loudáme se mezi věžema a já si říkám, jaký by to bylo kdyby mi táta nechal soupis svejch oblíbenejch cest…

Za opravdovejma spárama se jezdí jinam, ale i tak jich ve Skaláku pár najdeš. Řadu lehčích ručních spárek, na kterých se můžeš učit najdeš třeba na Sahaře(Rosnička za VI na předskalí Únorové, Speleologická za VIIb na Dvanáct Apoštolů nebo Přátelská, taky za VIIb na Libereckou věž). Vyhlášená je pak série širočin stupně VIIc(Převislá spára Smítkova na Ottovky, Kuchařova Krvavá spára na Ocún nebo Jeschkeho na Maják...). Každá z nich má svůj spirit a stojí za zrychlení tepu i odřený kotníky. Až budeš slyšet jak tě spáry chválej, dej si ruční spáru na Anebo za VIIIb. A až budeš mít pocit, že umíš prstama čarovat, můžeš se koukat po Špekovejch trhlinkách. Dneska se ale budem bavit o Úzký Neznámý.
Žluté stíny VIII. Je to další Sochor na na našem listu, takže si vem s sebou hodně smyček. Ale neboj se, tady je skála pevná a cesta jde odjistit dobře. Začínáš ze smrkovýho houští příjemnou žábovkou, okolo jsou ve stěně chyty a co tři, pět metrů založíš. Na polici asi v 15 odtraverzuješ doleva a u borovice buď dobereš, nebo když si dáš dobrej uzlík, můžeš pokračovat. Ten uzlík si ale dej v každým případě, je to nějaká čtyřka myslím. Teď přijde těžší úsek, z dobrý žáby se musíš hodně natáhnout do další mělký, jedno tempo a už seš nad bříškem v čistý ruční spáře. Je to asi pět metrů krásný lezbindy! Rukou vevnitř najdeš to místo, kde ti jakoby sama drží, zapřeš palec o dlaň, nohu vykroutíš proti, šup šup a si na konci, kde se k tobě zprava připojuje převislá stěna. Tady ovaž hodiny lanovicí, pořád spárou přes další hodiny k bříšku. Tam je potřeba to trochu vymyslet, žába ani pěst, ale nohama u smyce... Odtraverzuješ pět metrů doprava a skoro 40 nad zemí cvakáš první kruh. Víš, jakej to je pocit?
Další kruh je kousek výš nad rozlámanou stěnkou. A tady na tebe čeká skaláckej bouderink synu! Vezmeš levačkou osolenej bočák, levou nohou zapatuješ osolenou díru, pravou do osolený jamky a podrtit! Nebude se ti do toho chtít, ale nakonec to není tak zlý.. Co uvidíš dál zprvu nedává moc smysl. Hladká solivá stěna, metr doprava bočák, dva metry doleva bočák a hodiny a ubíhající trhlinka na vrchol. Až vymyslíš tuhle tajemnou sekvenci a pošleš dolů zruš!, zruš! se ti ozve zpátky o Dračí věž naproti a ty ho poslechni. Víš co myslím? Celej ráj máš na dlani!
PS. Kdybys chtěl, nahoře u knížky je ve skále takovej vypršenej důlek ve kterým se krásně leží..