CZK
Na čtrnáct dní do Tádžikistánu
Můj Tom je spokojeným vlastníkem Versanta už přes rok, přesto jsem na začátku spíše skeptická. Popruhy jsou poměrně tenké a nechce se mi věřit, že mi těch plánovaných dvacet kilo bude připadat jako docela příjemná váha. A světe div se, ono jo!
Versanta jsem vytáhla na čtrnáct dní do Tádžikistánu. Neseme jídlo na celou dobu a krámy na ledovec k tomu, takže startuju (s veškerou vodou) na bezmála 21 kilech. Fast-and-light se zase nekoná, no.
První den se trochu peru se zádovým systémem a několikrát si potahuju jednotlivé popruhy. Nakonec mám při svých 173 cm zádový systém (pánské varianty ovšem) na minimu a pocit, že by tomu ještě nějaký centimetr míň prospěl. Jakmile se mi však podaří si batoh na zádech pořádně uhnízdit, nese se mi překvapivě fakt dobře. Snad je to poměrně širokým a nastavitelným bederákem nebo jenom tím, jak batoh na zádech sedne celkově. Ramena ani klíční kosti vůbec netrpí a na rozdíl od některých batohů s masivním polstrováním ramenní popruhy nikde nepřekáží a netlačí.
Samé plusy...
Největším plusem je ale příjemnost každodenního používání. Za prvé se do batohu neuvěřitelně dobře balí. Je tak nějak akorát široký, vejde se do něj fůra věcí a přitom sbalený vypadá pořád docela kompaktně. Nemá žádné boční kapsy na zip, zato vepředu jednu velikou z pružného materiálu, ideální na skicák a Huarache bačkůrky. Po stranách jsou pak dvě otevřené kapsy na gumičku (jedna z nich se dá ještě rozšířit rozepnutím zipu na dně), tak akorát na lahev s vodou, která se odtud snadno vytahuje a zase vrací zpátky. Boční zapínací kapsy zpočátku trochu postrádám, ale nakonec potřebu mít po ruce vlhčené kapesníky, svačinku, čelovku, opalovák a smectu uspokojuje vrchlík. Ten je prostorný, rozdělený do tří kapes (dvě zvenku, jedna zevnitř), dobře se v něm hledá, navíc je posuvný a oddělitelný.
Dokonalý vrchlík
Této možnosti využívám hned dvakrát, při obou výstupech na pětitisícovky. Poprvé víko nechávám ve stanu v basecampu, neb by mi na poloprázdném batohu akorát plandalo. Podruhé jdu naopak jenom s víkem. V jedné z kapes je totiž popruh, pomocí kterého lze z vrchlíku vytvořit batůžek přes jedno rameno, do kterého se pohodlně vejde Nalgene láhev s péřovkou. Na vrchol to máme ze sedla jenom něco přes 300 výškových metrů, ale po poměrně prudkém ledu. Nahoru se nakonec vyfuníme přes pět délek, dolů slaňujeme přes tamní smyce na čtyřikrát. O vrchlíku po celou dobu vůbec nevím, upínací popruh chce na začátku taky trochu poštelovat, ale jinak jsem nadšená.
Další výhoda – nepromokavá kapsa na bederáku
Mezi další vychytávky patří nepromokavá kapsička na bederáku a nepromokavé dno, takže můžete batoh pokládat s klidnou myslí do mokré trávy či do sněhu a váš spacák a poslední čisté trenky přitom budou v bezpečí.
Nepromokavá bederáková kapsička má navíc tu výhodu, že je oddělávací a dá se místo ní případně dokoupit pouzdro na foťák. Tom vlastní variantu pro zrcadlovku a troufám si říct, že lepší schovku pro foťák na batohu neměl, jenom občas zavazí ruce při chůzi. K dokonalosti by stačilo kapsu posunout o pár centimetrů dozadu.
A nevýhody?
Co mi naopak moc nevyhovovalo, bylo upínání cepínů, dole je klasicky poutko, nahoře je ale úchyt v rámci stahovacího bočního popruhu. V případě, že máte z jedné strany klasickou pěnovou karimatko-rolku a z druhé strany tyčky ke stanu, je zapínání bočních popruhů po ránu trochu boj.
Verdikt
Celkově mi byl ale nadmíru příjemným společníkem. Pohodlně se balí, překvapivě pohodlně se nosí a ke všemu vypadá docela k světu. A vyrábí se i v holčičí verzi!
