Již třetím rokem jsme v tomto období uspořádali jeden z našich kurzů - SKI CAMP na národní lyžařské akademii na Kitzsteinhornu, v Rakousku. Vždy jsem si přál se v lyžování posunout dál a pak, v roce 2012, se naskytla úžasná příležitost si tento sen splnit.
Jako vždy nás přivítal instruktor Míra s překvapením pro tento kurz. Pokaždé nás čeká něco jiného - trénink na obřák, ježdění v prašanu, funpark apod. Letos jsme šli ale na hranu, a to doslova. Freeride jezdíme běžně, to už je standard... Tentokrát jsme ale odbočili jinam než jindy...
Mezi skálami jsme projeli až na hranu, za kterou nebylo vidět nic, jen hluboko dole dojezd k lanovce. Instrukce zněla jasně:
“Je to široké tak 4 m, sklon přes 45%, brzdit se v tom moc nedá, tak nezkoušej zastavovat a hlavně nepadej. Jo a jedeš první.” Chvilku mi trvalo, než jsem to rozdýchal. Tohle už chtělo trochu soustředění, uklidnit se a pak se do toho vrhnout. Nejdříve strach z pádu, obava z neznámého. Každým dalším obloukem se ale začala dostavovat radost a větší důvěra, že to zvládnu. Začal jsem si to užívat. No a nakonec přišla euforie. Když to dali i ostatní a mohli jsme se společně podívat nahoru, všichni jsme si uvědomili, kam jsme zase o kousek posunuli naše limity.
Je to jasné, příští rok jedeme znovu. Jen se jemně děsím, co nás čeká příště. Myslím, že tohle byla moje “hrana”, ale kdo ví….?
- Jirka Jedlička