CZK
Můj první trek | Jämtland Outdoor Experience
Letos si do oblasti Jämtland své zákazníky pozvaly firmy Hilleberg, Woolpower a Lundhags. Hilleberg the Tentmaker je zákazníkům Hanibalu doufám známý. Woolpower u nás slaví svůj comeback a Lundhags si asi bude muset ještě počkat. Jako zástupce Hanibalu jsem byl vybrán já, což mě překvapilo a potěšilo. Ovšem vedle pozitiv mi na mysli vytanuly i jisté obavy. Bylo to už dlouho, co jsem někam letěl a kupoval si letenky. Co si počnu během 12 hodinového přestupu ve Stockholmu? Není tam moc draho? Přece jen těch výletů toto léto nebylo málo!
Co mě čeká
Tato událost zahrnuje přednášky, prohlídky firem a workshopy se zástupci jednotlivých společností v rámci 4 denního treku s (prý) těžkým batohem, kde jsme měli k dispozici vybrané vybavení. V mých přátelských kruzích jsem známý svým neskonalým entuziasmem pro chůzi, trekking, vandrování, pěší výlety... Ve skutečnosti se této bohulibé kratochvíli oddávám dobrovolně (ovšem s krajním odporem) jen tehdy, když vím, že je to jediný způsob jak se dostat k lezení.
Do Stockholmu letecky, tam počkat 12 hodin na noční vlak do Östersundu a JOE (Jämtland Outdoor Experience) může začít… No jo, ale co tam budu dělat? Jsem zvyklý se o výlety a zážitky na nich dělit se spolulezkyní, ale tady to měl být solo výstup. Prošel jsem si centrum města, navštívil místní outdoorové obchody, prozkoumal místní supermarkety a pak přišla ta kýžená část čekání: četba a podcasty. Tak jsem si s Walterem Bonattim vylezl Walkerův Pilíř na Grandes Jorasses. Mark Twight mi poradil jak se stravovat během náročného alpinistického výkonu. Voytek Kurtyka mi přiblížil metodiku odhalování zkažených vajec ve Skardu.
Teleport do Östersundu
Můj noční vlak přistavili už hodinu před odjezdem, takže jsem se mohl v klidu natáhnout na pro mne rezervované lůžko. Po teleportu v prostoru a čase jsem se ocitl v 6:48 ráno v městě Östersund, kde sídlí zvací firmy pro Jämtland Outdoor Experience 2018. Poznatek tohoto rána byl, že tvrdý alkohol koupíte ráno v Östersundu dříve, než koblihu. Do sídla firmy Hilleberg, kde mělo všechno tento den začít, jsem dorazil kolem deváté. Sešlo se nás 29 hostů z různých zemí Evropy. Proběhla Fika (pauza na kávu a sladké pečivo – jedna ráno po deváté, druhá před koncem pracovního dne), oběd – JOE prezentace a prohlídka sídla Hilleberg. Dále jsme si rozdělili vybavení na trek a začalo zarputilé zkoušení velikostí oděvů a batohů, balení batohů a tejpování pat. Poté jsme vyrazili na první venkovní workshop – stavba tunelového a kopulového stanu. Večeře od místního farmáře z Ameriky?, zatejpovat „tentmejtovi“ paty a šup spát. Další ráno jsme se vydali na můj první trek po hodně dlohé době. Před odchodem si všichni zvážili batohy. 16 kg měl nejlehčí a 29 kg ten nejtěžší. Můj měl těch 16 kg.
„Fast and light, Nick, is shit. Fast and light does not work. Look at all your failures!“ Britský alpinista Paul Ramsden, 2016
Krajinou Švédska
Každý den ráno se vyměnili vedoucí jedné ze tří skupin, jejich místní doprovod (reprezentanti zvacích firem) a stany v rámci dvojic ve skupinách. První den jsem s „tentmejtem“ Melvinem vedli naši skupinu číslo 1 my. Pomocí buzoly a mapy jsme měli dovést naši skupinu k prvnímu tábořišti u dvou jezer.
Nejen mají ve Švédsku super auta, nábytek, losy, ale taky mají „Right to roam“:
Krajina mi připomínala Polsko, Skotsko a Jeseníky dohromady. Vedli jsme naši skupinu po malé pěšině podél řeky nad hranici zeleně do širokého horského údolí. Tady musím poznamenat, jak dobrý edukační prvek je trek v tak rozlehlé krajině bez turistických značek s možností a svobodou jít kudy a kam si člověk přeje. Najednou jsem měl rozptýlení během mnou tolik milovaného šlapání do kopce – přemýšlení o terénu a jeho schůdnosti. Kamenitý terén je mi milejší než bažina. Na místo určení jsme dorazili jako druhá skupina. Postavili jsme skupinový stan Altai a pak se vrhli na naše vlastní stany, večeře a spacáky.
Druhý den treku
...se nesl ve znamení brodění řek. Brodili jsme už při prvním kilometru za táborem. Spíš tedy přeskákali po kamenech. Výstup do sedla a z něj rázný sestup k velké řece. Tady býval most, ten odnesla voda. Ohlašované brodění je tady. Sundali jsme si ponožky, vyndali z bot vložky a přebrodili řeku jen v botách a trenkách.
„Broďte čelem k proudu, postupujte úkroky do strany a pozvolna proti proudu. Poklesněte v kolenou a mějte vždy tři opěrné body.“ Hilleberg customer service Robin, 2018
Na druhém břehu jsme se potkali s ostatními skupinami, vylili vodu z bot, nandali suché ponožky a vložky a vyrazili jsme dál. Zhruba po hodině jsme vyměnili ponožky a v botách už bylo relativně dobře. Na večer jsme dorazili k tábořišti s výhledem na horu Sylarna se svým malým ledovcem. Při večeři debatujeme o testovaném vybavení se zástupci firem. Nutno podotknout, že velmi nevázaně.
Třetí den
....stoupáme půl dne do sedla mezi vrcholy Getvalen a Lilnansen. V sedle jsme na oběd postavili skupinové Altaie – hodně tu foukalo. Po obědě ještě malý výšvih a potom už sestup k poslednímu stanovému táboru – tentokrát už pod úrovní zeleně. Stavíme stany na hustých kobercích borůvčí a já se konečně koupu!
Poslední den
...dojdeme několik kilometrů po prkenných chodnících k menšímu jezeru, za kterým je náš cíl – horská chata. Převážíme se navzájem na kánoích a pramici. Potom následuje naše závěrečná zkouška. Pivo, sauna, večeře, večírek a tombola! Další den po snídani navštívíme továrnu Woolpower. Trochu mi to tu připomíná Tilak Woolpower má teda oproti Tilaku v „baráku“ navíc i prodejnu, hehe. Počasí nám opravdu přálo. Pršelo jen první večer a pak už vůbec. Foukalo, ale to nevadí ničemu. Rozhodně ne tunelovým stanům. Další dny bylo pořád krásně. Za den jsme ušli cca 14 km, ale díky početné skupině a četným zastávkám se to celkem vleklo. Já svůj první trek po hodně dlouhé době přežil bez úhony a užil jsem si ho dosyta! Další dny ve Švédsku jsem strávil lezením s Matoušem v tradiční oblasti Häggsta. Je zde i plácek k přespání, jezero ke koupání a hřbitov. Není tu však pitná voda. My pili vodu z kohoutků na hřbitově a nic se nám nestalo (ta je čerpána z jezera). Lezení je tu téměř výhradně po vlastním a v dobré tvrdé skále.
