CZK
Teo má Skalák rád a stejně jako já tam chodí od nepaměti. Protože je ale jeho nepaměť teprve tříletá, na vrcholu žádný pořádný věže ještě nestál a tu svojí první skálu „pro sebe“ ještě hledá. Loudáme se mezi věžema a já si říkám, jaký by to bylo kdyby mi táta nechal soupis svejch oblíbenejch cest, abych se k nim mohl vracet, anebo se třeba v začátcích motivovat. Takže Teouši, začnem tady na Dračkách...
Tajná III Dračí Zub
Průvodce říká: velmi úzkým komínem na vrchol a to si zapamatuj. Je to ta nejdivočejší trojka co znám, ale je pravda, že podlahu v ní nehodíš. Nenápadnou jeskyňkou vlezeš doprostřed Dračího Zubu a pak už jenom vydechuješ, abys zmenšil množství kyslíku, kterej ti ustavičně brání vejít se mezi tu masu písku. Najednou jsi vprostřed noci stlačenej odvěkou temnotou a nemůžeš se pohnout, nesnesitelně úzko. Bude se ti chtít brečet a budeš na světě sám. Ten kámen bude tepat s tebou, nebude tam místa pro dva. A pak, až přestaneš bojovat, trucovat a jančit, začneš se vlnit, jakobys přežil milión let ve skále, první ryba vůbec a zastavíš se až oslepenej sluncem, tou radostí, a o skálu větší.
Lez to bez sedáku malej, ten si připni na lano, který si ovážeš kolem kotníku. A pssst! Je to tajná cesta...
Tak zas příště kloučku..
