CZK
Tatranská šelma – 50 km po magistrále
Jak je to ještě daleko, kolik lidí je přede mnou, kolik za mnou? Radši nemyslet… head off, run on the ground and with the ground!
Překvapivě se to daří, krize přicházejí jen malé a zase odcházejí, aniž by pořádně narostly. Slunce je vysoko, ale milosrdně se občas schovává za mraky. Prvních 20 km běžíme s Honzou Bartasem, jemu nohy ale dneska tolik netáhnou. Trochu odbíhám s tím, že mě za chvíli zase sebere. Po dlouhém stoupáku na Skalnaté pleso do uší praští zvon, kterým skupina nadšenců podporuje kolemplazivší se nešťastníky. Pomalejší úsek trati si myslím nemohli vybrat. Po chvíli, co je minu, se zvon rozezní ještě třikrát. Poslední kilometry se tedy bude ještě pořádně závodit.
Závod v plném proudu
Odporný stoupák na Svišťovku najednou končí, za sebou vidím dva rychlochodce a dalšího kousek níže. Při seběhu mi Aďo Kašniar dýchá na záda, takže na Brnčále jsme co by dup. Rychle magnézium, jonťák, banán ani nedojím. Schovaní do stínu kosodřeviny se propleteme úzkou stezkou k plesu a supíme do Kopského sedla. Za ním se na nás směje poslední stoupák. Dlouhým pohledem zpět zkoumám situaci za námi. Po rychlejším pohybu ani stopy, Honza nikde, o sedmé místo si to tedy rozdáme sami s Aděm při seběhu. Hlava ani nestačí vytvořit nejvhodnější taktiku na zbylých pár kilometrů, když přichází píchání v břiše. Snažím se to rozdýchat, ale drží se mě nepříjemně dlouho. Mezitím se Aďo přehoupl přes sedlo a valí si to dole. Cupitám za ním, co to jde, ale je jasné, že je rozhodnuto. Pro zlepšení nálady tak aspoň hypnotizuju domy ve Ždiaru – cílové vesnici, toho času daleko v dolině pod námi. Nepřiblížily se. Seběh dolů Monkovou dolinou trval celou věčnost.
Nakonec tedy 6:17, 8. místo
Hypnózu, stejně jako dlouhé tratě budu muset ještě pořádně potrénovat. Špička je trochu jinde – Tomáš Maceček super výkon a nový traťový rekord 5:23, druhý Mrazák i třetí Honza Zemaník pod 5:45 hodin.
Pro tentokrát ale s časem i průběhem velká spokojenost. Teda až na ty roztrhané boty...
