Turistika v okolí Marmolady

Výchozí bod

Náš výchozí bod byl Malga Ciapela, respektive malý hotýlek Garni Roberta, kde jsme byly ubytované celý týden. Skvělá snídaně odstartovala parádní den, počasí hned ráno vypadalo nadmíru ukázkově a musím podotknout, že vydrželo celý den. Vyrážely jsme kolem půl osmé ráno a ve vychlazeném vzduchu se naše nohy rozběhly ve slušném tempu.

Stoupání a stoupání

Seběhly jsme rychle na nástupní cestu, která vede přes kemp pod Marmoladou, a začaly pozvolna stoupat po turistické cestě č. 610 k Malga Ombretta, kde je možné občerstvit se domácím sýrem a zároveň se kochat nádhernou jižní stěnou Marmolady. Pak se cesta na chvíli téměř narovná a jde se otevřeným prostranstvím okolo řečiště potoka. Cestou jsme sledovaly rychlost svišťů všech velikostí. Mírným stoupáním jsme dorazily po půl jedenácté k první a zároveň poslední chatě k rif. O. Falieri v nad. výšce 2080 m. Tady jsme si dopřály malou pauzu s lehkým občerstvením v podobě jednoho talíře špaget bolognese napůl a vykročily cestou dál.

Teď už stoupáme o poznání rychleji po cestě č. 612, výškové metry naskakují a zároveň se kocháme pohledy, které hory nabízejí. Všechno, co může, tak kvete, od azalek přes hořce a devaterník až k malým netřeskům. Passo de Ombretola ve výšce 2864 m nás odměňuje neskutečným výhledem na dominantu Dolomit – Marmoladu. Dokonce vidíme nějaké postavy na vyhlídkové plošině na Marmoladě, kroužící vrtulník a samozřejmě vrcholky hor jako Monte Pelmo nebo Monte Civetta. Všude kolem nás jsou ještě pozůstatky opevnění z 1. světové války. Počasí nám stále neuvěřitelně přeje, je jasno a pár mráčků je pro focení přesně tak akorát.

Jízda sutí a výhledy přes celé údolí

Nyní nás čeká mírné klesání a stoupání na střídačku směrem k Passo delle Cirelle, ideální chvíle na občerstvení za chůze v podobě Chimpanzee tyčinky. V sedle docházíme k názoru, že k rychlejšímu sestupu použijeme „jízdu po botách“ všudypřítomnou sutí, téměř jako na lyžích sjíždíme svah, snad během 10 minut jsme dole, a šetříme tak čas minimálně o 45 minut. Během sjezdu v suti jsme pozorovaly lesknoucí se ledovec Fradusty, který je vidět přes údolí.

Dojdeme k rozchodníku Zicole Contrin a odtud stoupáme k poslednímu sedlu tohoto dne, popravdě řečeno Passo Forca Rossa ve 2450 m bylo až to druhé, konečně jsme dostoupaly a pohled z dálky na Malga Ciapelu nás začíná pomalu děsit. Je už šest večer a začínáme cítit, že nohám se už moc nechce. Rychle jednu Hanibarku a začínáme klesat. Do údolí už nejde tolik slunce a prodlužující stíny vytvářejí nádherné scenérie. Část svahu je pokrytá modříny, které rostou mezi nahodile poházenými kameny všech tvarů a velikostí. Rozkvetlé azalky, kam oko dohlédne, tomu všemu dodávají ten správný punc léta. V horní partii kousek pod sedlem se v suti něco hýbe, nejdřív si myslíme, že jde konečně někdo proti nám, přicházíme blíž a zjišťujeme, že máme unikátní možnost pozorovat kozoroha, no je to pěkný kus s nemalými rohy. Kozoroha z bezpečné vzdálenosti obejdeme a rychlým tempem mizíme z jeho dosahu do údolí Malga Ciapely.

TECHNICKÉ PARAMETRY NAŠEHO OKRUHU:

Délka: 25 km

Převýšení: 2400 m nahoru a 2400 m dolů

Čas: 11, 5 hodiny chůze

- Tereza Bartíková