CZK
Prvovýstup na Kyazo Ri
Krátké, ale o to intenzivnější
Přesně půlka naší miniexpedice už je doma. Mára se bohužel ještě kodrcá autem z Vídně domu, ale onto určitě zvládne... Všechno má najednou strašně rychlý spád. Včera touhle dobou jsem teprve nasedal v Káthmadu do letadla. Neuplynulo však ani 24. hodina, já sedím na pískovcové věži v Příhrazech, koukám po okolí a vzpomínám na posledních několik dní, kdy jsme spolu s Márou prožili velmi krátké, ale o to intezivnější dobrodružství.
Vlastně jen týden po příletu do Nepálu mi musel stačit, abych se jakžtakž aklimatizoval. Potom už jsme spolu s Márou rozjeli divadélko o třech dějstvích.
Jak říká Franta Čepelka: „Vy mladý jste strašně zrychlený. Do Ádru na půl dne, do Dolomit na víkend a do Himalájí na 14 dní." A má pravdu!
A jak to šlo?
Z našeho skromného předsunutého základního tábora ve výšce 5000 m n.m. jsme vyrazili v neděli ráno 27. 5. Sice ne tak úplně brzo, jak jsme si představovali, ale přeci... Zcela jasnou představu o směru výstupu jsme neměli, protože podmínky ve stěně byly o dost horší než loni a nám nezbylo než improvizovat a hledat nejschůdnější linii tak trochu za pochodu. Nakonec jsme museli jít oproti původnímu směru ještě více vlevo. Střídavě lezeme současně a těžší úseky odjištujeme. Na hřeben ve výšce 5.800 m jsme dorazili kolem třetí hodiny odpolední. Tady nás ještě čekalo přelézání skalních věží a věžiček až do místa plánovaného bivaku. Opravdu nádherné skalní lezení v kvalitní žule tak za 3+ UIAA. Za hodinku jsme na místě. Náš bivak dostává okamžitě název „orlí hnízdo". Nádherné místo a fantastické výhledy. Bohužel však ne do východní stěny, která byla celá zahalená v mracích. V noci přichází celkem intenzivní bouřka, která přinese i několik centimetrů čerstvého sněhu, což nám ráno vykouzlí nádhernou podívanou, ale zároveň trochu komplikuje pohyb po zasněžené skále.
Až nahoru!
Probouzíme se do nádherného dne. Východní stěnu máme z našeho bivaku jako na dlani. Její strmost mě ale celkem překvapuje a vyvádí z obvyklého klidu. Tak tohle jsem opravdu nečekal!!! Nejlepším lékem na náhlou kocovinu je jen samotné lezení. Po krátkém slanění následuje dlouhý traverz pod samotnou stěnu. Tady začíná opravdové lezení. První dvě délky jsou čistě sněhovo-ledovou záležitostí, které později oklasifikujeme za 4+ ledové klasifikace. Po kraťoučké snadné délce následuje asi nejmorálovější délka v rozlámané skále. Nezajistitelná koutová police, která přechází v plotnu, pokrytou slabou vrstvou ledu.
Chvílemi si připadám, že pouštím draka. Lano volně plápolá v prostoru, bez jakéhokoli postupového jištění...
Ještě pár nepříjemných kroků a Mára konečně zatlouká první skobu. Huf!! Teď přichází mixová pasáž. Tahle dýlka je za M5. Ale za odvahu si to určitě zaslouží. Následují dalšídvě délky opět za M5 a dochází i na mírně převislé lezení. Pak se terén trochu pokládá. Lezení tak M3. Předposlední délka je asi nejtěžší v celé stěně a udává mixovou klasu celé cestě. Dáváme ji za M6. Poslední délku tvoří kvůli nedostatku sněhu hladký komín za M4 a následný dolez tak za M3. Po lehkém hřebínku docházíme na absolutní vrchol. Je pozdě, a tak se zdržíme jen pár chvilek.
Na východě se nám na pár chvil ukáže i majestátní Mt. Everest. Zdánlivě až hluboko pod námi. Párádní pocit!
Po starých fixech se spouštíme dolů na malé plato, kde rychle stavíme provizorní tábor.
Háčkova výbava
Direct Alpine Guide Direct Alpine Alpha Jacket Direct Alpine Cascade Light Climbing Technology Orion Climbing Technology North Couloir
Z hory rovnou na věžičku
Ráno se vyvedlo v parádních barvách. Scenérie jsou fantastické.
Máme i trochu štěstí, protože ani jeden neznáme sestup. Směr je sice jasný, ale v mlze bychom ho jen stěží hledali.
Na ledem pokrytých skalách se přidržíme fixů z krouceného lana a už jsme dole na ledovci. Za chvíli sundáváme mačky a scházíme přes Khumbuche Himal až do vesnice Theso. Následuje Namche-Lukla-Kathmandu-Dubaj-kancelář na Měsíční věži :)
