CZK
Aneb růžová armáda se nikdy nevzdává!
Konec září, počasí přituhuje, konečně přichází Winter Carrots sezona! Proč ale nevyužít poslední hezký víkend na lezení někde ve výškách? Padají návrhy typu klasik v Chamonix, ale to bychom to nebyly my, abychom nevymyslely něco originálnějšího. Vyrážíme v čistě holčičím uskupení - Helča a Klárka. Jedna z nás jede z Zurichu a druhá ze Sionu, tudíž jasná volba padá na Furkapass, který se nachází na půl cesty. Plán je smělý - volíme kopec Galenstock (3586 m.n.m.) - normálkou to však nebude. Helča jakožto lezecky zdatnější vybírá dvě varianty - Lunar impuls za 6b+, 10 délek nebo Galengrat Verschneidung 6a, 10 délek. Rozhodovat budeme podle toho, jak se bude stěna tvářit.
Jde se na to!
Furkapass je ideálním startovním místem pro vysoko-horské lezení, autem se dostanete až do 2400 m.n.m., odtud pak zbývá zhruba 3 hodinový nástup pod stěnu Galenstocku. My volíme variantu přespání ve stanu poblíž Sidelen Hutte zhruba v půlce nástupu. Vstáváme ve 4:30 a je nám jasné, že to bude dlouhý den a taky docela punk. Kromě přípravy nám totiž nezbyl čas ani na shánění výbavy, takže si dáme lezení se dvěma jednoduchými lany, i když trojitě certifikovanými. Metodicky ne zcela správně, ale padat nehodláme.
Vyrážíme za tmy a v suťovisku se špatně orientujeme. Díky bohu za mobil s GPS a Swisstopo offline aplikací. Začíná svítat, po pár set metrech na ledu u první trhliny nasazujeme mačky a navazujeme se. Led zlověstně křupe. Překračujeme trhliny a po krátkém strmém úseku jsme u odtrhu na začátku cest. Z fotek nástupy vždycky vypadají jinak. Rozhodujeme se pro vynýtovanou linku, která nejvíce připomíná lehčí variantu Galengrat Verschneidung... ale lehce rozhodně nevypadá. Mačky dolů, pohory dolů. Zjišťujeme, že i v horách je někdy lepší být něžné pohlaví, pětky pohory se do batohu pěkně vejdou.
Tak trochu na punkáče...
Lézt začínáme v 8.00, stěna je jižní, ale sluneční paprsky jsou zatím schované za hřebenem a do stěny se opřou až kolem jedenácté. Co si budeme povídat, ve 3000 m.n.m. je na konci září pekelná kosa. Promrzlé prsty chytají první malé ostré lišty a ostatní lego strukturu, již od samotného začátku podobnou právě onomu populárnímu žulovému lezení v Chamonix. Ne nadarmo se jedna ze sousedních cest vedoucích na stejný kopec jmenuje Little Chamonix. Následuje pár kroků za vyndavací spoďáky a s mokrýma lezečkama na tření Helča cvaká první nýt, první délka za 6a. Jedná se o nový nástup cesty, která byla původně psaná za 5c – zpětně se shodujeme na tom, že nejtěžší z celé cesty bylo do ní vůbec nastoupit. Spodní část je skoro přejištěná, a proto nás překvapuje odlez v následujícím traverzu, ale Helča, trénovaná z Ádru, s přehledem dolézá k prvnímu štandu. Hurá!
Další délky jsou jednodušší, ale jištění ubývá, v odlezech zakládáme friendy a vklíněnce. Po pár délkách navíc začínáme cítit tíhu batohu a dvou těžkých lan - opravdu je to punk. Pohorky, mačky, cepín a dva litry vody prostě váží víc než větrovka a kus čokolády. V pondělí objednáváme dvojčata!
Helča tahá většinu délek, Klárka jen tu nejlehčí. Nejlehčí délky zaručují absenci nýtů a tak obhazujeme smyčky, kde se dá. Ve stěně jsme již několik hodin a máme pocit, že jsme v širokém okolí úplně samy. Na polici, kde štandujeme, si Klárka odskočí - to už máme o výhodách něžného pohlaví pochybnosti. Překvapení přijde, když ke štandu ve stejnou chvíli doleze guide, který vede nahoru svého klienta. Vtipná situace, všichni se zasmějeme. Pobavíme se i podruhé, když Klárce v nepozornosti asi metr nad policí ujíždí noha a padá guidovi přímo do náručí. 60 kilo doplněných o těžký batoh ho evidentně překvapí, Klárka se červená a dává druhý úspěšnější pokus.
Výbava na Furkapassu
Mačky Grivel Přilba Petzl Elia Přilba Petzl Meteor Batoh Black Diamond Speed Zip
Blížíme se ke konci
Čeká nás sedmá délka, z celé cesty nejlehčí, za 4c. Ale zdání klame. Lezení za 7 s batohem si v tomhle stylu moc neumíme představit. Začínáme být obě hodně unavené. Zbývají ještě poslední 3 délky, avšak z celé cesty ty nejhezčí, nádherná soustava spár v koutě za 5a, libujeme si, ale lana neuvěřitelně táhnou. Kout jde krásně odšlapat a ruce si odpočinou, úžasná expozice a krásné lezení vysoko nad ledovcem. Jsme nahoře, Klárce se povede vylít veškerou vodu, co máme, a tak svačíme sníh.
K vrcholu nám zbývá hodina a půl po sněhu. Měníme role, Klárka bere lana na batoh a ujímá se vedoucí pozice. Helča je právem unavená, neboť přetahování šedesátimetrové tlusté Berty a osumdesátimetrového Mástra je opravdu punk. Helča tahá Klárku při lezení a Klárka má naběháno, a tak tahá Helču v choďácích.
Na vrcholu
Nasazujeme mačky, bereme cepín a dobýváme vrchol. Úchvatné výhledy nám vlévají do žil novou energii, svačina, fotky, trochu jógy a valíme dolů. Slunce se mezitím schovává za roh a ruce mrznou. Při slanění mrzneme stejně jako ráno v prvních délkách. Žádný pořádný výlet se neobejde beze ztrát a nahoře nad slaněním zůstává jeden cepín - je jasné že tam nahoru už se vracet nebudeme. Ten zážitek za to stál!
Bylo to hezký, růžová armáda se nikdy nevzdává!
S jídlem roste chuť a na další dobrodružství se radši pořádně připravíme.
Na Furkapassu už jsme byli: podívejte se na video o zlezení věže Hanibalturm cestou Dobytí Ráje (6a+).
Co si sbalit na vysoko-horské lezení?
