CZK
Počáteční dojem
Chm, tohle je můj první opravdový výlet za skalama, za taháním venku. Tvářím se, jak tomu všemu hrozně rozumím. Je to teprve nedávno, co jsem vykoukla z umělek a s jistotou navázaného lana nad sebou zkoušela první kroky na kameni. Tentokrát ale nevisím já, visí to na mě.
K té nejlehčí cestě se brodíme skrze trny a vysokou trávu. Když do ní nalezu, zjišťuju, že je pěkně oslizlá, zarostlá a bez chytů. Tak jí trochu oblezu a cvakám první a zároveň poslední borhák. Není to vysoko, a tak bych se mohla normálně nechat spustit dolů, ale chci si vyzkoušet jištění druholezce. Jen tak v duchu doufám, že ty další cesty budou hezčí. V průvodci psáno: „nahoře se trochu láme, opatrně“. Hm.
Jde to, u třetího borháku jsem ale skončila. Volám dolů, co že je to psáno v průvodci. "Rovně nahoru k řetězu?" "Tady ale žádnej není!" "No, tak to zkus přelézt doleva ke kruhu a nahoru. Tak dobře." Představa poslední presky pode mnou. Výdech. Nohama konečně na pořádný schody a cvak... bezpečí? Fuuuuu.
Zruš!
Po krátké rekonvalescenci dobírám lano, začínám si užívat sluníčko a koukám na Vltavu, další lezce pod sebou a takový ten ruch příprav před lezením. Dole je hlava na hlavě, všechny cesty natažený. Posloucháme nadávky, dělání selfíček a silácký řeči, přitom koukám, jak jedna lezkyně bojuje s uvázáním osmy.. No, tak hlavně že jsou ty lidi venku, říkám si.
Když se uvolní, stavíme se k cestě „Lucie v noci nepije“. Sluníčko mě už prohřálo, a tak si k pasu připínám i mágo. Jdu nahoru. Od poslední presky ke slaňáku chvíli nemůžu najít žádný "ruce", zase ta propast a nevhodné myšlenky na pád. Lezu i kolenama a třesu se. Zase cvak a hluboký výdech. Potřebuju trochu času. Není si kam stoupnout.
Nahoře toho máme oba celkem dost, všechen ten strach se mění v nervozitu a není nám tam příjemně. Tak rychle slaňujeme a dole se shodneme, že to pro dnešek už stačilo.
S heslem: „Buď lepší dnes, než včera!“, uzavírám lezeckou část jako zdařilou.
Než si zabalíme všechny věci a odejdeme hledat nocleh, skáčeme ještě rychle do Vltavy a pak se ohříváme v posledních teplých paprscích. Čeká nás už jen růžový západ slunce prosvítající borovicemi a studená noc pod hvězdnou oblohou..
