Měna
Česká koruna CZK
Euro EUR
Poradíme vám s výběrem
+420 220 920 820(všední dny 08:30 - 16:30)

Nezapomněli jste na něco?

Nákupní košík

Zavřít

V košíku nemáte žádné zboží.

Do odvolání pro vás máme otevřené výdejny. Veškeré informace o výdejnách najdete zde.

Silva Nortica Run

Trailrunning

26. červenec 2012

Silva Nortica Run

Další příspěvek do běžecké sekce blogu, který tentokrát sepsalo hanibalí běžecké eso Bárt. Jeho zkušenosti z tohoto přes 40km dlouhého závodu v náročném terénu vám představí v tomto článku. Jak se mu dařilo?

Další příspěvek do běžecké sekce blogu přidává naše běžecké eso Bárt: O Velikonocích mě kamarád upozornil na maratonskou trať v rámci Silva Nortica Run (SNR). Po seznámení se se závodem jsem se nemusel dlouho rozhodovat. Maraton jsem chtěl po 2 letech opět zkusit a věděl jsem, že ten v Praze to nebude.

Silva Nortica Run nabízí přesně to, co mi na pražském maratonu chybí a co na něm nemám rád.

Zvláštní přípravu jsem nevolil, doufal jsem, že mé ranní popobíhání bude stačit. Je však pravdou, že když má běžec motivaci závodu, tak se v 6 ráno vstává k běhání lépe. Jedinou novinkou v tréninku bylo zařazení 2 hodinových výběhů o víkendech. Příprava byla poznamenána 3 týdenní léčbou antibiotiky, která skončila dva týdny před závodem a, jak to všichni známe, pracovními povinnostmi. Školení na zkoušky ACCA v kombinaci s večery v kanceláři mnoho prostoru pro odpočinek a trénink nedává, nehledě na 13 hodinové směny týden před závodem. Počasí však mělo být ideální, tak jsem se alespoň těšil na pěkně proběhnutí bez jakýchkoliv očekávání.

Závod se konal v sobotu 2. 6. 2012 a počasí nám opravdu přálo – pod 20 stupňů a polojasno. Start byl ve vesnici Horní Stropnice, asi 40km od Českých Budějovic. V 9 hodin ráno jsme odstartovali na 43 km (jak jsme si mysleli na začátku) dlouhou trať. Chvíli vedla trasa po silnici, ale pak odbočujeme do polí a lesů. Držím se skupiny a snažím se zaplašit myšlenky, že tempo 4:20 na kilometr je na začátek trochu přehnané. Skupina se pozvolna mění ve skupinku a na 15. km jsme již jen 3 – já a pár, který následuji v diskrétní vzdálenosti. Trať vede přes krásné náměstí v Nových Hradech a pak rychle klesá do malebného Terezčina údolí. Kochám se výhledy, což není ta správná činnost na lesní pěšině. Po nevyhnutelném pádu se rychle zvedám a běžím dál. Nohy se zdají být v pořádku, kromě drobně rozseknuté ruky mě nic nebolí.

Na 19. km dostal kluk v páru krizi, slečna s ním zpomaluje a já se vydávám do vzduchoprázdna zejícího za rychlejšími běžci. Jsme těsně za polovinou, vracíme se do Horní Stropnice a před námi je největší a nejdelší stoupání. Byť jsem měl čas na 21. Km ucházející a únavu jsem necítil, tak respekt z nadcházejících pěti kilometrů mě donutil zvolnit.

Během následujících 3 km jsem byl doběhnut slečnou z páru a jako gentleman jsem jí kopec „vytáhnul“, abych jí na jeho konci nechal poodběhnout. V tu chvíli závod změnil podobu na nedělní výběh, neboť slečnu jsem v lese hned ztratil a závodníky za sebou jsem neviděl ani neslyšel. Cesta dál procházela krásnou lesní krajinou s občasnými průhledy do údolí. Běželo se po lesních cestách, pěšinách, ale i po asfaltu. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou byl 40. km a do cíle již jen kousek.

To jsem si alespoň myslel. Pořadatelé inzerovali, že běh bude maratonem, nicméně o délce 43km. Celý závod jsem byl smířený s touto délkou a tak, když mi na 40. km řekli, že již jen z kopce, tak jsem začal finišovat. Na hodinkách jsem odečítal chybějící stovky, posléze desítky metrů, které chyběli k metě 43 km. Začal jsem být mírně nervózní, když mi chybělo 100m, ale vesnice s cílem stále nikde. Po 43,5 km byla na silnici značka s optimistickým zvoláním „Cíl 1000m“. Můžu vám říct, že po 40 km běhu a 3 km finiše jsem jen velmi těžce nacházel zásoby sil na dokončení závodu.

Po doběhu jsem si vychutnal radlera na slunci a vyklepával unavené nohy. Než jsem se dal dohromady, tak pořadatelé vyvěsili výsledky. Trať 44,5 km jsem absolvoval za 3:38,18 a obsadil pro mě překvapující 7. místo ze 130 startujících. S pocitem dobře stráveného dopoledne jsem se vydal stopovat do „Budějic“ a již v 17:30 jsem pouštěl počítač v kanceláři na Florenci, abych dodělal, co jsem nestihl předchozího dne.

Závod Silva Nortica Run za to opravdu stojí. Vedle maratonské tratě zde najdete i trať poloviční, ale i stokilometrovou. Běží se v nádherné přírodě s překrásnými výhledy. Trať neotlouká nohy pevným asfaltem, ale příjemně hladí lesním povrchem (v mém případě i doslova). Startujících mohlo být možná trochu víc, přeci jen, běžet 20 km sám jsem mohl i doma. Zázemí závodu bylo opravdu perfektní. Člověk nečeká na sprchu, na občerstvovacích stanicích se nepere o vodu, či jídlo a toalety jsou odpovídající lidským bytostem.

Pro seznámení se s trasou klikněte sem.

Porovnání produktů zavřít

Zboží bylo přidáno do porovnání produktů.

Poradíme vám
s výběrem

220 920 820(všední dny 08:30 - 16:30)

info@hanibal.cz