Ne vždy všechno funguje tak, jak bychom si představovali. Ne vždy myslí výrobce dětského vybavení na všechno. Takže tady je pár tipů a triků, jak takové situace vyřešit, respektive jak jsme vyřešili ty, které potkaly přímo nás.
Dítě v cyklosedačce
Řešili jsme jako velký problém, že nám dítě v sedačce na kole vždy usne a hlava mu lítá ze strany na stranu. Tím hůř, že moje žena právě dodělala masérskou školu a pořád mluvila o tom, co všechno je s tou jeho hlavou špatně. Problém to byl jen chvíli. Prostě jsme uřízli šňůru z mých cyklokraťasů a přivázali dětsku hlavu (za přilbu) k sedačce. Rázem bylo po problému. Už mu nepadala a nemlátila se ze strany na stranu. Šňůrku jsme na přilbě už nechali a přivázali vždy když dcera usnula.
Taťka jezdí v softshellce Tilak Latok.
Proč na takovou věc nemyslí výrobce? Samozřejmě, když jsme sedačku kupovali, ptali jsme se na to a koupili model, který se trochu sklopí, prý aby se hlava opřela o zadní díl sedačky. Model se jemnoval dokonce Sleep :-) Nefungovalo to, dokud jsme to neupravili.
Návleky pro malé dítě do 3 let
Dětské návleky, aby si nesypali sníh, bláto, prach do bot, se vyrábí. Ale i ty nejmenší byly pro našeho syna (v té době 1,5 roku) příliš velké. A jak jinak zamazit věčnému problému – sníh v botách? Nakonec jsme koupili pogumovanou látku (nějaký lepší pevnější šusťák) a ušili dvě malé roury s tunýlky na trenýrkovou gumu. Celé nás to mohlo vyjít tak na 50,– Kč. Ale efekt byl ohromný. Prostě to fungovalo a funguje dál, už několik let. Na horách (v zimě či v létě) jsme vždy za hrdiny, jak to máme vyřešené. A všichni se ptají: „Kde se to kupuje? Taky to hrozně potřebujeme.“ :-)
Adéla má dětské návleky Doldy, Adam pak bundu D2B, oba nosí dětské batůžky Boll.
Rukavice z ponožek
Už jsem o nich psal v minulém článku. Vždy máme v batohu náhradní ponožky. Když bylo jednou nečekaně zima, hodily se nám jako rukavice. Dalo se v nich normálně fungovat (klacky, kameny a jiné se v nich držely dobře) a bylo v nich teplo.
Adam má na rukou ponožky Duras, na nohou pak botky Duras Rocker Kid.
Spáč v krosničce na dítě
Většinou v krosničce na zádech jdoucího rodiče dítě usne. Ukolébá se. A zase mu padá hlava. Je to šílené na jeho sotva vyvinuté zdvihače (či jak se všechny svaly jmenují) hlavy. Napoprvé jsme mu je vypodkládali mikinou, ale není to ono. Pořád jsme přemýšleli a příště jsme už jsme měli s sebou nafukovací polštářek, podkovu na spaní v autobusu. Tu jsme vsunuli dítěti pod hlavu / krk když usnulo. A nafoukali do ideálního tvaru, kdy to dobře fixovalo. Nikdy to nebylo nafouklé úplně. Ale jak to vyplnilo prostor mezi hlavou dítěte a konstrukcí krosničky, drželo to výborně.
Dítě spokojeně spí v dětské krosničce Salewa Koala.
Dítě v krosničce a zima
Poprvé jsme vyrazili s dcerou někdy koncem června, do Krkonoš za krásného počasí. Brzo jsme byli překvapeni jak je to dítě prochladné. Hned nám došlo, že když se nepohybuje, pořádně neprokrvuje, tak mu musí být zima. Napoprvé to vyřešilo všechno naše rezervní oblečení. Napříště jsme už dceru oblékli více než sebe. Ale hlavně jsme sundali šněrovací boty a dali místo nich teplé „bačkůrky“ od zimní kombinézy. Ty sešněrované nohy v botách byli vždy nejchladnější.
Nakonec nejlepší recept je, občas dítě vyndat. Proběhnout se s ním. Ono se zahřeje a zase zpátky do krosny.