CZK
Červenec, skončily zkoušky a my v partě deseti lidí naplánovali dovolenou snů: bouldrování a lanování v Rakousku, Itálii. Vyhradili jsme si na to celý měsíc, jedno osobní auto, dodávku, asi 3 kila magnézia, 18 párů lezeček, 6 lan, 60 expresek, a nespočet smyc a karabin.
Zillertal
Aby se nám deníčky hezky zapisovaly, začali jsme náš výlet 1. výjezdem v Prahy do Zillertalu. Je to jen nějakých 5 hodin cesty, takže už ten den jsme lezli. Spali jsme zdarma v kempu v oblasti Kaseler Alm. Člověk tam nalezne vše, co potřebuje, místo na stan i auto, kadibudku, řeku s alpsky studenou vodou a kameny 300m daleko. Tato pozice je strategická jak pro bouldristy tak pro lanaře a tak jsme necelé dva týdny lezli a plácali se na pokusech, projektech a vymýšleli ten nejlepší program jak který problém přelézt.
Oblast Nasenwand nebo Ewige Jagdgründe je dobrá i pro začátečníky, neboť cesty jsou příjemně odjištěné a najdou se i jednodušší klasy. Zkrátka si nepřijdou ani zdatnější lezci. Zillertal nabízí ve své žulové podobě jak rajbásy tak převisy i kolmáče. Na restday se hodí sauna v nedalekém Mayerhofenu nebo výlet po okolních kopcích, které tvoří přírodní hranici mezi Itálií a Rakouskem. Pro ty, kteří si rádi užijí sníh a led i v létě se nabízí kopce výškou kolem 3500 m n. m., kde se bez maček a cepínů člověk neobejde.
S Vojtou jsme se vydali původně na Großer Möseler. Vyšli jsme brzy ráno od přehrady Schlegeisspeicher a kolem 9 viděli už vrchol a domnělou cestu k němu. Jenže ne vždy plány vychází a my po dalších 3 hodinách, kdy jsme si nadešli kus ledovce, skončili uprostřed rozsypaného kamenného hřebene. Usoudili jsme, že tudy cesta nevede, vrátili jsme se do sedýlka a zvolili vedlejší vrchol: Moselekopf 3389 m n. m.
Val di Daone
Z Zillertalu nás vyhnal déšť ke Gardě, tam jsme si trochu odpočali oslavili Jurášovy narozeniny, zalezli na laně hlavně v Massone a La Gole a další stanicí bylo pro nás neznámé bouldorvé Val di Daone (asi 70km od Arca).
Zastavili jsme až v Nudole, předposlední sektor v údolí. První noc nás překvapil nezvykle studený vítr a chladné ráno. Přes den ale na slunci zase bylo horko a nejlepší podmínka nakonec byla buď ve stínu, později odpoledne nebo tak do deseti ráno. Celé údolí nás překvapilo a doslova uchvátilo. Velikostí, různorodostí, příjemnou kousavou žulou (jako vždy skinfriendly popis), krásnou panenskou přírodou a málo lidma. Pořídili jsme v naší oblíbené kavárně průvodce (za 30 E) a rozhodli se zůstat déle (a tím vyřadit z našeho výletu Magic wood a Val di Mello). U našeho spaní i parkoviště jsme měli ohniště a dřeva bylo taky dostatek na opékání a vaření.
Sektory Nudole, La curva i Fishman jsou krásné ale poměrně klasické. Nutno ale podoktnout, že ve Val di Daone je boulderpark (slyšela i viděla jsem to poprvé) La Plana, který má být beginerfirendy, kameny jsou vyčištěné, okolí je vysypané kůrou, bouldry jsou velmi přehledně označeny (a sarkasticky chybí snad už jen půjčovna bouldermatek). Tady o víkendu bývá nával, ale v ostatních sektorech je prázdno. Za mě bych asi vypíchla sektor LA Curva…našla jsem tu vyváženou kombinaci toho, co mám ráda.
Arco
Po více než týdnu nás zase vyhnal déšť a zase zpět ke Gardě, kde ještě někteří zalezli v Nagu, jiní nakoupili sýry a pršut domů. Ale všichni jsme ještě předposlední den zkusili deep water solo (lezení po skále nad vodou bez jištění). Bez porušení nějakých zákazů se to ale neobešlo. Za mě asi nejintenzivnější zážitek. Lézt a skákat do vody! Kluci potré-novali vytrvalost na traverzech a my holky morál při skákání z výšky.
Co jsme měli s sebou:
solární panel Goal Zero Nomad 7, lezečky La Sportiva Python La Sportiva Miura a Ocún Ozone bouldermatky Ocún Moonwalk Ocún Dominator a třeba dámské lezecké kraťasy Ocún Noya Shorts ... a mnoho dalšího :)
Za fotky díky Terce, Alici a Péti.
