CZK
Tuhle linii na Piz Palu jsem měl v hlavě již dlouho, možná od roku 2013, kdy jsem ji viděl poprvé během výstupu na sousední Piz Bernina.
Pohled do stěny se třemi pilíři je opravdu krásný a tak nebyl problém nalákat spolulezkyni Evku k Alpskému dobrodružství.
První den
Využíváme prodlouženého víkendu a ideální předpovědi počasí pro téměř celé Alpy. Přes Německo a Rakousko se v nočních hodinách dokodrcáme do údolí, kde kempíme a dospáváme. Nutno podotknout, že dojezd ve Švýcarsku byl hodně deštivý a řízení náročné. S lehkými obavami uléháme do spacáků a jsme zvědaví, co nám přinese ráno.
Druhý den
Řádně odpočatí a řádně nažhavení snídáme a okukujeme okolní panoramata zalitá vycházejícím sluncem … předpověď vyšla a my plníme naše břicha stejně jako posléze útroby našich batohů. Balíme na 3 dny, nocleh plánujeme ve stanu kousek od horní stanice lanovky Diavolezza (2978m).
Na parkovišti u lanovky chvíli licitujeme, zda si to nevyšlápneme pěšky, ale nakonec volíme výjezd 900m výškových metrů. Už při výstupu z lanovky se nám ukazuje náš cíl – majestátní severovýchodní stěna, kterou dramaticky protínají 3 pilíře. Z nastudovaných popisů víme, že v ideálních podmínkách se jedná o čistě skalní výstup s posledními cca 150 výškovými metry na exponovaném hřebínku. Nicméně skála pokrytá glazurou nebo sněhem může řádně potrápit. Klíčový úsek je na úrovni 5 UIAA a tedy již poctivé lezení.
Trochu bokem od turistů a výletníků nacházíme ohrádku pro stan a vměstnáváme do ní náš oranžový domeček. Výhledy jsou opravdu kýčovité, dech beroucí až se tomu nechce věřit a tak často jen sedíme a mlčky vstřebáváme tu krásu okolo.
Po obědě (rozuměj klobáse s chlebem) vyrážíme na průzkum nástupu na ledovec. Cesta zabere asi 30 minut a je pěkně prošlápnutá. Co víme jistě je, že měkký sníh se boří a chůze po odpoledním ledovci se stává dost … jak bych to řekl … nepohodlnou. Cestou potkáváme německé lezce, kteří nadšeně potvrzují, že podmínky jsou dobré a lezli 5 hodin, celý výstup že zabral 12 hodin. To nás povzbuzuje, vracíme se ke stanu, chvíli debatujeme o startovním čase (Evku trochu vyděsí můj návrh na budíček ve 2 ráno). Po pobalení věcí se jdeme ještě kouknout na chatu Diavolezza. Protože jsme na dovolené a potřebujeme doplnit nějaké ty tekutiny, dopřáváme si pivo, pro jistotu hned 2 (asi nejdražší pivo ever, ale zas za těch 7 eur to stojí). Obsluha je družná a naši česko-slovenštinu si zaměňují za Polštinu. Cvakáme foťáky, pokukujem po hostech restaurace, posíláme přes místní wifi nasrávací fotky všem, které chceme tou krásou nasrat :-D. A je čas jít spát, ranní budík bude nemilosrdný.
Třetí den
Ze snu nás probouzí můj telefonní kohout ve 3.30. Při vaření kašiček a rozpouštění sněhu už vidíme první světlušky mířící na ledovec a tak sprintujeme za nimi, abychom náhodou o něco nepřišli. U ledovce cajky na sebe. Po krásně umrzlém ledovci kolem roztodivných seraků stoupáme k nástupu. Pilíř je celkem položený, ale také se zdá nekonečný … tak do boje. První nervózní délka s lehkou glazůrkou nás dovede na ostří pilíře, dále je orientace jasná a tak nám na tachometru přibývá délka za délkou, poctivě střídáme, poctivě jistíme. Lezení není těžké, jen v pohorkách to občas na plotnách není úplně ono. Někde u osmé délky se začíná více objevovat sníh a ten nás zpomaluje, tahám už jenom já. Expozice přibývá, lezení v pěkné žule je radost, jen plížení se po sněhu ji občas dodá trochu adrenalinu. Klíčová délka je věžička, která se leze zpříma, údajně 5 UIAA. Statečně se do ní vrhám, využívám dvouosé kamarády a stojím pod zcela hladkou plotnou. Zkouším to dávat čistě, ale nakonec neodolám a dávám nohu do připravené erární smyce, i tak byly ty 3-4 kroky docela těžké a následný traverz do vhloubení hákuju za expresku, docela přísná klasa … na vrcholu věžičky dobírám Evku, která statečně dolézá za mnou. Tady musím pochválit své nové pohorky Asolo 6b+ jejich „climbing zóna“ opravdu funguje a dá se s nimi lézt parádně i ve skále, včetně malých stupů a hladkých ploten na tření, jsou také excelentní v nástupech, ledech i mixech – opravdový všeuměl a velmi povedená bota.
Následuje ještě jedna těžší pasáž v plotnách a pak už jen lehčí (o to ale zasněženější a exponovanější) část pilíře. Je nám jasné, že dnešní den jen tak neskončí … po 14. délce konečně nandáváme mačky a užíváme si parádní ostrý dolez na vrchol. Celá taškařice nám zabrala 10 hodin, bez přestávek a nemyslím si, že bychom lezli nějak pomalu … každopádně je nám odměnou krásný výhled a okolní hory, které si hrají na schovku v mracích.
Už víme, že není kam spěchat. Lenošíme, fotíme, pojídáme kachny a paštiky … sestup z plochého vrcholu je parádní vzdušný hřebínek. Bohužel sníh už je totální měkká srajda. Cestou ještě musíme obcházet nějaké trhliny, které nejdou přeskočit a tak se úplně hotoví doplížíme ke stanu okolo 10 večer. Dáváme uschované pivko, scvrklé žaludky protestují i při pomyšlení na jídlo. Doplňujeme tekutiny, dáváme zaslouženou cigaretku a hurá do spacáků …
Čtvrtý den
Ráno nás opět probouzí slunce, sušíme spacáky, balíme. Dáváme poslední sbohem „naší hoře“ a odcházíme bohatší o další parádní zážitky. Lanovka nás sveze opět do světa lidí, předchozí dny jsme strávili spíše v říši hor a pohádek.
Kuffnerův pilíř určitě doporučuji jako iniciační alpský výstup – najdete zde vše – od parádní expozice, lezení ve skále i finálního firnového hřebínku, kde se uplatní lezecké cepíny. Výškový rozdíl je cca 800m. Podle podmínek se leze 6 a více hodin. Výstup se dá absolvovat s jednoduchým lanem a lehčí úseky se dají jistit souběžně. Doporučuji sadu vklíněnců a sadu friendů (spíše menší velikosti), dostatek smyc (na pilíři nejsou žádné štandy, jen zaseknuté friendy a pár skob), v případě tvrdého firnu se hodí lezecké cepíny. Orientace je většinou jasná a intuitivní. Lanovka Diavolleza stojí 33,4 EUR. Místo na stany je hned pod horní stanicí lanovky nebo na hřebínku u nástupu na ledovec (Piz Trovat se obchází zleva). Výstupová trasa vede v první části společně s normálkou na Piz Palu, nad prvním ledovcovým zlomem se odbočuje doleva k pilíři. Nástup jsme volili intuitivně, kde nás pustila odtrhovka. Lezení je většinou 3-4, klíčové místo je věžička cca v půlce pilíře za 5 UIAA.
Závěrem bych chtěl poděkovat Evce za důvěru a trpělivost a hluboká poklona za její výkon!
Použité vybavení:
Kalhoty Directalpine Cascade Plus Bunda Directalpine Revolution Batoh Lowe Alpine Alpine Attack 45-55 Boty Asolo 6b+ Sada vklíněnců DMM Poloviční lana Beal Ice Line
