Vánoční svátky klidu? Jak jste je prožili vy?

Svátky naplněné klidem, mírem a hodně žrádla! Jenže se rozhoduji jinak. Chci využít co nejvíce volna od školy a tak zvedám kotvy a těžký batoh, již 19.12. Tuto noc sice ještě trávím na posledním slanění s Berounským oddílem ve Svatém Jánu, ale další den mě čeká brzké vstávání a odjezd směr Vysoké Tatry. Co je cílem? Najít kámen a za ním žít pár mrazivých dní.

Jonáše ukecávám k pártypauze po cestě do Tater. Souhlasí a tak máme zastávku Ostrava Svinov, kde následující den zase nastupujeme, po párty s lidmi z Rekre. Příjezd do večerní Štrby a dále na Štrbské pleso, kde trávíme noc u bazénu, jako lázeňští šviháci. Nacházíme se v rozpadajícím se hotelu. Ráno budíček a zjištění, že je fakt hnusně (teplo, mrholení a mlha). Den si tedy uděláme pohodový s vynáškou jako v Himálaji. Přeci jen, když jsi zabalen na lezení, spaní venku a ještě k tomu neseš kupu toho co musíš jíst, tak to těžký prostě je!  Hlavní vidina je ale jasná. Pivo, pivíčko. Úsměvy na Popradském mě těší po celý ten Tatranský čas.

S Jonášem po první mrazivé noci vyrážíme směr věžička úplně vzadu v dolině. Stanutí na Koprovské Věži nás těší potřesením si pravicí, právě na Štědrý den. Pro mě je tato věžička pojmenovaná Ježíšek, ze kterého vede pěkný hřebínek přes Koprovské Hrby do Vyšného Koprovského sedla. Na Boží hod Vánoční Marka vyzvedáváme na Popradském a jdeme se ubytovat. Přivezl pečenou husu, takže si cpeme pupek při kterém má každý své pivo. Kvůli přísným mrazům ale otevíráme jen jedno, jelikož je fakt studený až tak, že občas cítíme kousky ledu, i když se ho Jonáš zkoušel zahřívat. Zažíváme noc plnou hvězd, konečně nejsme v mlze.

Ráno vyrážíme do Satanova žlabu s vyhlídkou na vylezení na Capiu Věžu. Sněží, sněží a pro jistotu sněží tak velké vločky, že u prvního skalního prahu prohlašuji, že jdu dolů, protože když bychom vylezli na věž, tak při sestupu něco ušlápnem. Sice jsi dole rychleji, ale nač pospíchat, když jsi v tak krásném prostředí. I při sestupu se okolo nás valí kupa sněhu a místy si připadáme, jako v řece, která prostě teče a jede dolů. Vše v pořádku zvládáme a máme nějaký čas navíc, tak  jdu mrknout do té galerie do cesty Vodný žlab.  Těžký, pěkný, jindy možná s lepší formou.

Následující den jdeme na procházku na Koprovský Štít, jelikož Jonáš večer odjíždí, tak potřebujeme něco, kde se o čas můžeme s klidem opřít a ne někde bukvit ve stěně. Na vrchol dorážím s malým zpožděním. Vítr fouká a na skály je nafoukaná nádherná krusta. „Po tom by bylo super lézt!“ Cepín máš a tak si zkoušíš na kamenech okolo co to umí. Stále si hraješ a zjišťuješ. Po příchodu k domovu Jonáše posíláme vařit a s Markem ještě běžíme do Červeného žlabu udělat sondu sněhu. Vypadá to suprově.

Ráno brzké vstávání a jdeme na to. Satan Červeným žlebem.

Při lezení potkáváme 3 skalní prahy, které jsou trochu obtížnější. Ale vlastně je to pěkný lezení, při kterém si občas říkám - doopravdy takové pohyby dělám s mačkami na nohách? Po 5 hodinách jsem na hřebeni a šup na Satana. Přes Rysy se valí líná kupa mraků, která připomíná čarodějovu dílnu. Sestup volíme do Mlýnické doliny. Den to byl dlouhý, výstup krásný, ale ani jeden nemáme peníze na pivo, které si můžeme dát na Popradském. No co... prostě je poprosím a napijem se na sekyru. Vychází to... Další den to jdeme platit a k tomu platíme dalších dvanáct...