Annapurna Circuit

Na Kathmandu si nikdy nezvyknu. Hluk, smrad, špína a nekonečný proud aut a motorek. Stačí pár hodin a víme, že chceme pryč. Zpátky do hor. Rychle zařizujeme druhý permit. Na stejném místě jako v případě Treku přes tři sedla - v Turistickém Informačním Centru (Nepal Tourism Board) - opět 3000 NPR (cca 20 USD), jen tentokrát je potřeba pasová fotka. No a hurá zpátky do hor. Tentokrát na trek kolem Annapuren s prodloužením do Annapurna Base Campu.

Volba na další trek byla celkem jasná - Annapurna Circuit - jeden z nejoblíbenějších v Nepálu. Není tak fyzicky náročný jako Trek přes tři sedla, je blíž Kathmandu, je tam spousta možností, jak z treku uniknout, a stále ho lze jít bez místního průvodce. Také je tam možnost trek prodloužit buď o Annapurna Base Camp trek, nebo Mardi Himal trek (případně i oba).

Oficiální začátek je v Besisaharu, ale spousta lidí využívá možnosti jeepu a trek si tak zkracuje. My jdeme pěkně od začátku. Turistický autobus - pohodlnější, než lokální - nám pomohl zařídit správce hotelu, ve kterém jsme byli v Kathmandu ubytovaní.

Koncept treku je stejný jako u Treku přes tři sedla. Ubytování a jídlo je zajištěné u místních. Stačí se zeptat a oni rádi ubytují. Ve výsledku je cenově skoro stejný jako Trek přes tři sedla. Čekali jsme, že ceny budou přívětivější. Na den byste si měli vystačit s 20-35 USD (někde lze s cenou ubytování smlouvat). Závisí na tom, jak jste moc hladoví nebo jaký komfort chcete. Oproti treku přes tři sedla se na mnoha místech neplatí za nabíjení telefonů ani za připojení k internetu a i horké sprchy jsou cenově příznivější!

První 2-3 dny z Besisaharu jdeme téměř sami. Vyhýbáme se „jeepovce“, co to jen jde. Ano, prašná cesta není příjemná, ale často ji lze minout. Scenérie jsou moc krásné a tím, že jdeme z 800 m n. m. až do 5 400 m n. m., jsou hodně kontrastní. Z vlhkého lesa pomalu stoupáme do sušších oblastí, potkáváme dokonce i jablečný sad s výbornou kavárnou a jablečnými zákusky. Další turisté začínají přibývat od Dharapani, kde je i check point a ukazují se permity.

Vesničky mají jinou architekturu a obecně je vidět, že jsme v jiné části Nepálu. Yaky skoro nepotkáváme, za to je tu mnohem více chrámů a po celou dobu máme krásné a monumentální výhledy na hřeben Annapuren. Možná je trochu překvapení, že tu nejvyšší, Annapurna 1 (8 091 m n. m.), lze vidět až na úplném konci (případně začátku treku). Na treku je vidět i Manaslu (8 163 m n. m.).

Takové centrum tohoto treku je městečko Manang, do kterého někteří jedinci dojedou jeepem. Manang se nachází ve výšce 3 500 m, takže pro neaklimatizované je to zas aklimatizační zastávka. Z Manangu jsou dvě možnosti - jít rovnou do sedla Thorong La (5 416 m n. m.) nebo si to o 2-3 dny prodloužit a jít k jezeru Tilicho (5 000 m n. m.). Vřele doporučuju! Odbočka je sice náročnější, ale moc pěkná.

Za pár dalších dní už spíme ve spartanském campu Thorong High Camp těsně pod sedlem Thorong La (5 416 m n. m.), prvním a posledním sedlem přes 5000 m na tomto treku. Výstup, až na silný vítr na prvních kilometrech, byl pro nás vcelku hračka. Jak by ne, jsme rozchození a velice dobře aklimatizovaní. Sestup byl mnohem únavnější - 1600 m do Muktinath (3 700 m n. m.).

Krajina za sedlem se rázem změní. Najednou šlapeme skoro polopouští - Dolní Mustang. Opět možnost naskočit na jeep a trek skončit či jen popojet. Nebo hezky po svých další cca 3-4 dny podle sil. Ať už pěšky nebo jeepem, zastavit se v tibetské vesnici Marpha rozhodně stojí za to.

Stejně jako v Tatopani odbočit a opět stoupat do Ghorepani na známý Poon Hill. Na Poon Hill se chodí na východ slunce (platí se drobné vstupné, asi 1 USD) a otevírá se vám konečně výhled na nejvyšší z Annapuren - Annapurna 1 (8 091 m n. m.). Do toho divokou Dhaulágirí (8 167 m n. m.) a krásné Mačapučare (6 993 m n. m.) - posvátnou horu, na kterou se neleze.

Tímto končí trek Annapurna Circuit. Další den se seběhne z kopce dolů a na autobus do Pokhary. Zájemci mohou pokračovat dále. My jsme si vybrali ještě prodloužení do Annapurna Base Campu. Je to dalších 5 dní chůze a většina cesty vede hlubokým údolím, kterým se pak vrací i zpátky. Ale za ten výhled na konci údolí to opravdu stojí. Na konci údolí se ocitáte v amfiteátru velehor. Pokud máte štěstí a pěkné počasí, pozorovat západ i východ slunce na těch velikánech je opravdu zážitek.

Po třech týdnech chůze jsme už opravdu unavení, a tak už hodně pospícháme do větší civilizace a k dobrému a vydatnému jídlu. Uděláme si jen malou odbočku do tradiční nepálské vesničky Ghandruk - je to zase trošku do kopce, ale těch pár výškových už nám neublíží, a pak z Birethanti míříme nepálskou autobusovou dopravou do Pokhary.

Vše, co jsem měla s sebou, a jiné tipy najdete v předchozím článku.

text: Kačka Procházková, foto: Martin Kremer, Kačka