Zimní túra na Baranec

Na túru na Baranec jsme vyrazili ze Žiarske doliny, odkud se dá podniknout hned několik krásných túr – například na Žiarskou chatu a Plačlivé (o tom třeba někdy příště :-)). Auto jsme nechali na placeném parkovišti a vyráželi jsme zhruba kolem desáté dopoledne. Parkování nelze platit kartou, takže si s sebou vezměte hotovost. Od parkoviště vede nejdříve krátký úsek po asfaltové cestě, po chvíli se ale vchází do lesa a začíná se stoupat. Trasa je od začátku jasná a přehledná, žádné složité hledání cesty nás nečekalo.

Lesní úsek je poměrně dlouhý a převýšení postupně narůstá. Sněhu postupně přibývalo – místy byl ušlapaný, jinde hlubší a mokrý. Návleky jsem měla na nohou po celou dobu túry a ukázaly se jako naprosto zásadní. Pokud se sem chystáš v zimě, rozhodně je vezmi s sebou. Udržely boty i kalhoty suché a výrazně zpříjemnily celý výstup. Po cestě nejsou žádné technicky náročné úseky, žádné lezení, řetězy ani žebříky. Fyzicky je to ale poctivé stoupání, které dá v zimních podmínkách zabrat.

Po delším stoupání lesem jsme se dostali až k Holému vrchu (1715 m). Tady jsme nasadili nesmeky a pokračovali dál po žluté značce směrem na Baranec. Rozcestník ukazuje zhruba 1 hodinu a 30 minut. Od tohoto místa už je stoupání znatelně strmější. Krátce na to jsme se dostali nad inverzi a poprvé se ukázalo slunce. Šedivý les zůstal pod námi a před námi se otevřely krásné výhledy. Přesně ty momenty, kvůli kterým má smysl se do hor vydat i v zimě.

Z kosodřeviny jsme se dostali na hřeben a náš cíl už byl jasně vidět. Pohled na vrchol byl sice motivující, ale bylo jasné, že nás čeká ještě náročnější část túry. Stoupání po hřebeni a poslední úsek těsně pod vrcholem patří k nejtěžším částem celé trasy. Právě tady může být povrch namrzlý a kluzký. My jsme využili nesmeky, ale v horších podmínkách se mohou hodit i mačky a cepín – záleží vždy na aktuálním počasí a je dobré mít tohle vybavení určitě s sebou, protože na horách v zimě, člověk nikdy neví. :-) S každým metrem výšky vítr sílil a rychle jsme pochopili, že nahoře se na dlouhé odpočívání těšit nemůžeme. Byla to ta část túry, kdy se mísí únava s očekáváním a člověk už vyhlíží vrcholový kříž, který se zdál na dosah.

Baranec má 2184 m n. m. a patří mezi nejvyšší volně přístupnou horu Slovenska v zimě. Možnosti na Slovensku jsou v zimě omezené, a také proto je Baranec jedním z atraktivních cílů pro zkušenější zimní turisty. Na samotném vrcholu jsme udělali jen rychlou fotku – vítr byl opravdu neúprosný. Byli jsme rádi, že nám alespoň sluníčko krásně hřeje do zad. O pár desítek metrů níže jsme se schovali, dali si horký čaj z termosky, vyměnili mokré rukavice a stejnou cestou se vydali zpět k autu.

Návleky, nesmeky a kvalitní zimní oblečení ber jako základ. Podmínky, které jsme měli my, byly poměrně mírné, ale v zimě je nutné vždy zhodnotit situaci na místě. Pokud by bylo více ledu, mačky a cepín se budou hodit zejména na poslední hřebenový úsek a strmé stoupání pod vrcholem. Určitě je lepší mít vybavení navíc než ho postrádat. Také nezapomeň zkontrolovat lavinovou předpověď. Přes nebezpečné úseky sice trasa nevede, ale i tak je to povinnost. My jsme vyráželi při lavinovém stupni 1.

Baranec v zimě rozhodně není pro úplné začátečníky. Trasa je vhodná pro zkušenější zimní turisty, kteří mají potřebné vybavení a umí vyhodnotit podmínky. Odměnou jsou nádherné výhledy, proměnlivá atmosféra hor a pocit, že sis túru opravdu poctivě odšlapal. Pokud by nebyla inverze, byl by z vrcholu vidět celý hřeben Nízkých Tater, Malá Fatra i okolní vrcholy – Baníkov, Tri Kopy, Plačlivé, Ostrý Roháč. Prostě krásná zimní túra v Západních
Tatrách.