CZK
"Tělo celé namožené. Spálené od slunce, nebo prokřehlé od mrazu. A přesto znovu a znovu vyrážíme do divočiny. Nosíme si odtamtud zážitky, co jen tak nevyprchají, a klid. Jenže ne vždy je možné sebrat se a vyrazit do hor.
Dá se to, co zažíváme venku, osvěžit i v běžném dni?
Dá se to udělat i v pár minutách nebo dokonce vteřinách, které zbyly mezi úkolem 237 a 238 toho dne?
Dá.
Mé dobrodružství jsou lajny, ale jakékoli dobrodružství vás pravděpodobně zavede do stejného místa. Nemyslím tím geograficky. Myslím ten zážitek toho, jak se život zjednoduší. Utichne ruch civilizace a na jindy nekonečném seznamu úkolů zbyde jen pár položek: „Kde budu spát? Co budu jíst? Kam až se dnes dostanu? …“
A je jedno, jestli jdete pěšky, na lyžích, lezete, nebo jedete na kole. Je jedno, zda jste v horách, poušti, nebo u oceánu. Tělo je od pohybu celé znavené, ale mysl se tiší. Proto k nám tak dolehne, když se konečně zastavíme v podvečerním slunci a pohlédneme do krajiny.
Kostička čokolády nebo instantní jídlo je tou největší dobrotou. Garantuji vám, že kdyby vás na stejné místo transportoval vrtulník i s kostičkou čokolády, nezažili byste to.
Někteří z nás mají to štěstí, že si celkem pravidelně můžou udělat několik týdnů či dokonce měsíců volno. Ale většina z nás žije životy plné práce, studia a starání se. Jak tedy přinést ty chvíle klidu z divočiny do běžných dní?
Mám za sebou dekádu cestování a svobody a s odstupem času musím říct, že být v pohodě, když si letíte nad širými obzory, je docela snadné. Ale, jak to tak bývá, mince se obrátila. Nejdřív táhlé zdravotní trable po porodu a pak rovnýma nohama do nové práce.
Mám tu nejlepší podporu, co si umím představit, a přesto každý den uléhám se vtíravým pocitem, že jsem zase něco nestihla.
Jenže na lajnách, ve skalách a pouštích to vypadalo, že vnitřní klid není ničím podmíněn. Že by měl být dostupný vždy a každému.
A tak jsem poslední roky pátrala, jak si ho dopřát, i když nemůžu zdrhnout do skal. Že bych si žila v konstantní vnitřní pohodě — ha, to ani náhodou.
Ale našla jsem pár cestiček, kudy si nosím klid a někdy i divočinu.
Jsou jednoduché a nezaberou v našlapaném dni skoro žádný čas. Ráda vám je ukážu. A ráda si poslechnu, jak si nosíte divočinu do běžných dní vy."
Anče Hanuš Kuchařová
