CZK
Náš trek nás zavedl do Zailijského Alatau, horského masivu jen pár desítek kilometrů od Almaty. Za čtyři dny jsme dali zhruba 55 kilometrů, vyšplhali se skoro na 4 000 metrů, třikrát spali ve stanu a zažili všechno od slunečných luk až po bouřky a sněhová pole.
Lanovkou na Šymbulak (3 200 m)
Trek jsme začali pohodlně – lanovkou na Šymbulak. Tahle lanovka je mimochodem místní turistická atrakce sama o sobě. Spousta návštěvníků, především z řad Kazachstánců, bere právě výjezd na Šymbulak jako vrchol svého horského výletu. A není divu – už odsud jsou nádherné výhledy na okolní štíty, sjezdovky a údolí. Středisko Šymbulak je největším lyžařským areálem Kazachstánu a celoročně láká turisty na kavárny, restaurace i různé atrakce. Pro nás to ale byl jen začátek – místo, odkud samotný trek začínal.
Bogdanovičův ledovec (3 600 m)
Cesta nás vytáhla přes kvetoucí louky a kamennou pustinu až k ledovci. Najednou zmizela zeleň a kolem nás se otevřely šedé masivy a sněhová pole. Už samotný přechod do tohoto prostředí je zážitkem – za zády zůstávají zelené svahy a před námi se otevírají mohutné masivy. Na obzoru se objevují vrcholy Chkalov a Fizkulturnik. Parádní kontrast. Po návštěvě ledovce jsme se vrátili zpět k horní stanici lanovky. Káva, koláček a jde se dál. :)
Bouřkový sestup do údolí Talgar (2 250 m) – nocleh u řeky
Zanedlouho nás zastihla horská bouřka (foto 2,3). Déšť, blesky a k tomu strmá blátivá stezka dolů, na které jsme museli překonat téměř 1 000 výškových metrů. Díky pončům jsme měli „jen“ mokré boty a kalhoty. Cesta to byla chvílemi fakt děsivá – tady nechceš uklouznout. Po několika hodinách jsme dorazili k řece v údolí Talgar a mohli postavit stan. Stihli jsme to tak tak, než bouřka udeřila znovu.
Výstup do ústí řeky Turistov (3 000 m) – nocleh
Ráno nás čekalo sušení výbavy. Naštěstí jsme měli stan dost prostorný, takže věci rozložené a zaháčkované uvnitř stanu aspoň částečně vyschly už přes noc. Cesta tentokrát byla pohodovější. Na jejím začátku se k nám přidal místní starší pán – průvodce, kterému muselo být určitě přes 60. Přesto šlapal takovým tempem, že jsme mu sotva stačili. Jeho zkušenosti a lehkost, s jakou se pohyboval po horách, byly obdivuhodné. Dával nám spoustu tipů na to, ze které kytky je nejlepší čaj apod. Cestou jsme pak museli akorát překonat rozlehlou skalní morénu, jinak se jednalo o pohodovou 5hodinovou procházku. Noc jsme strávili u ústí řeky Turistov – krásné klidné místo, ideální pro odpočinek před velkým stoupáním.
Výstup do sedla Turistov (3 980 m, my až 4 000 m)
Tohle byla bez debat nejkrásnější i nejnáročnější část celého treku. Stoupání bylo strmé a s přibývající výškou se objevoval sníh. Poslední stovky metrů už byly kompletně na sněhovém poli, kde jsme si museli dávat hodně pozor na každý krok. Dostali jsme se až do 4 000 m n. m. a výhledy, které se před námi otevřely, byly dechberoucí.
Sestup údolím Ulken Almaty (2 700 m) – nocleh u jezera
Po výstupu následoval sestup do údolí Ulken Almaty. Trasa nás zavedla do výšky kolem 2 700 m, kde jsme přespali v blízkosti slavného jezera Almaty. Po cestě jsme potkali dvě „záchranné“ boudy – montované budky pro turisty, kde mohl člověk přenocovat, sníst něco z ponechaných zásob, najít náhradní plynovou bombu apod.
Jezero Almaty (2 500 m)
Další den jsme sešli přímo k jezeru. V tu chvíli už to byl spíš odpočinkový úsek, protože jsme věděli, že nás čeká už jen závěrečný sestup do civilizace. K jezeru je od minulého roku zakázáno jet autem, takže z původního plánu stopnout si na poslední „nudný“ úsek po asfaltce auto nakonec sešlo. Trek jsme zakončili ve vesnici Köksoqi, odkud se dá jednoduše vrátit zpět do Almaty. Cítili jsme se unavení, ale spokojení. Za sebou jsme měli čtyři dny, zhruba 55 kilometrů, tři noci ve stanu a zážitky, na které se jen tak nezapomíná.
Děkujeme Vaškovi za článek a fotky!
