Kdy jsi naposledy vymyslel něco geniálního mezi zastávkou Praha hlavní nádraží a Praha Libeň? Jestli odpověď zní "nikdy", nejsi sám. Petr Juračka ale při této cestě zřejmě koukal z okna jinak než my ostatní. A co ho napadlo? Přejet na kole od Jaderského k Tyrhénskému moři. Jen tak. Čistě pro radost, s trochou masochismu a s převýšením přes 7000 metrů.
A že to nebude jen nějaká projížďka parkem, o tom se Petr a jeho kamarádi přesvědčili dost brzy. Cyklopouť napříč italským středozemím, která zahrnovala kromě pedálování taky prohlídku San Marina a konečnou v samotném Vatikánu. To by ani Petr nevymyslel – to už bylo prostě znamení.
Jízda jako Tour de Itálie... ale bez televize
Samozřejmě, na takovou štreku se nejede nalehko. Ne, když s sebou máš podpůrné auto plné fototechniky, spacáků a nepostradatelného Adventure Menu. Jakmile bylo vše podstatné sbaleno, mohla začít Tour de Italské středozemí. Po dvanáctihodinové jízdě autem následovala spravedlivá hodina a půl spánku na lavičce. A pak – hurá do sedel!
Etapa 1: Z Rimini na Monte Alto – 3184 metrů do nebe
Zdroj: Strava Petra Juračky
První den vzali pěkně zhurta. Z městečka Rimini až na vrchol Monte Alto. Plán byl ujet 120 kilometrů, což by šlo – kdyby to neobsahovalo převýšení přes 3000 metrů. Nakonec kluci dali krásných 116 km a místo trofeje dostali nádherný výhled na horský hřeben a liduprázdnou krajinu. Italské středozemí totiž není zrovna top destinace pro davy turistů. Místo toho máš olivové sady, UNESCO památky a hory, které ti vezmou dech. A když už jsme u toho – dech ti rozhodně vezme i notoricky známé San Marino.
Etapa 2: Monte Alto – San Gemini: 149 km radosti a bolesti
Zdroj: Strava Petra Juračky
Druhá etapa byla skoro maratonská – 149 kilometrů a "jenom" 2380 metrů převýšení. Na trase nesmíte minout město Gubbio, která vás dostane ze sedla svou středověkou architekturou nebo slavnou legendou o svatém Františkovi a krutém vlku, který terorizoval místní obyvatelstvo. Další důvod proč v blízkých lesích přidat na tempu. Co se ale nedá přehlédnout, je fakt, že se nohy začínají ozývat. Ale když máš v zádech vlka, kdo by zastavoval?
Den 3: Poslední výdech na cestě do Říma – 148 km do cíle Ostia
Zdroj: Strava Petra Juračky
Poslední etapa byla třešničkou na dortu – nebo spíš pořádná cyklistická nálož. 148 km a převýšení, které už tak trochu zavánělo masochismem. Po 5000 výškových metrech v nohách už i ten největší optimista přestává vidět horizont na konci kopce. A to především poté, co zjistí, že se poslední kopec táhne v délce minimálně 15 km. Ale vydržet se musí – na konci totiž čeká středověká Calcata, Řím a Vatikán. A kdyby ani to nestačilo, v cíli se zaslouženě smočíš v Tyrhénském moři.
Co nezapomenout?
Když se vydáš na podobnou cestu, kromě skvělé nálady a odhodlání to chce i pořádnou výbavu. Kromě klasické cyklovýbavy (rozuměj nářadí, lepení a mazání - protože nikdo nechce poslouchat vrzající řetěz 400 km) se Petr neobejde bez brašen od Acepacu a bundy Helium od High Pointu, kterou jednoduše sbalíš do kapsy dresu a která odolá kdejakému horskému i přímořskému větříku. Večer ti zase zvedne nejen teplotu, ale i náladu Tikka Masala od Adventure Menu snězená v péřovce DeLight od Patizonu.
A co na závěr?
Kluci přiznávají, že trasa byla náročnější, než čekali. Kdyby mohli, dali by si pár hodin navíc na to, aby si užili Řím víc než jen jednu část noci. A možná by stihli to slíbené kafe s papežem – protože po takové cestě si ho určitě zaslouží.
Tak co, vydáš se na podobnou cestu i ty?
Za super fotky děkujeme Pepovi Horákovi!
Více najdeš na jeho IG https://www.instagram.com/pepa_horak/