Po císaři na lajnu 4.

Když byl Mikymu rok a půl začala jsem zase chodit po highlinách.  Je to nádherné. Od druhého měsíce těhotenství jsem si na ně počkala víc jak dva roky. Tak teď nikam nespěchám. Chodím kdykoli můžu. Ale jen krátce na krátkých lajnách. Nesmím padat do odsedek, ani chytat lajnu, takže vlastně nesmím vůbec padat. Když cítím, že to na mě začíná být moc, sednu si. Je to dočista opačný proces než jsem dělala na lajnách posledních 10 let. Místo toho, abych sama sebe vystavovala výzvám, o kterých si nejsem jistá, zda je zvládnu či ne. Tak sama sebe brzdím. Nesmím se vůbec dostat do boje. Musím chodit s naprostou kontrolou, naprostou převahou. A pokud jí na dané lajně nemám, tak pokorně slézt. A jít opět na podložku k dechovým, uvolňujícím a posilovacím cvikům.

S fyzioterapeutkou Janou Marčíkovou, která na mně už rok pracuje, jsme našly způsob, jak se vrátit na highline už teď a zároveň nezpomalit proces hojení. Nesmím zatínat břišáky a záďáky, protože tím si zpátky rozšiřuji škvíru, co mám na břiše od hrudní kosti skoro až k té stydké. Chodím pomalu a kontroluji postavení své pánve, ramen, spodních žeber. Ačkoli už se strašně těším, až budu opět silná a budu moct pustit kontrolu a prostě svobodně zkoušet své hranice, tak i toto je dobré. Je to přístup, který znám z jógy. Dva učitelé, kteří mě nejvíc ovlivnili, říkali shodně „Jóga není o tom narvat se co nejdřív do nějaké asány. Jóga je o tom, dělat poctivě cvičení a nechat tělo, aby nás překvapilo. Jednoho dne bude v asáně a ani nebudeme vědět jak.“

A tak dál denně cvičím. Od konce šestinedělí jsem vynechala pětkrát. A dál se těším na ten staletý klid, co se skrývá v dlouhých lajnách. Ale cesta k němu je dlouhá. Zatím jsem u 20 a 30 metrů dlouhých highline. 40 když mám opravdu dobrý den. 

A tak se učím novému způsobu žití. Takovému poklidnému setrvání na místě. Neusilování, nekladení si cílů a přehlížení výzev. Ta Anča, která táhla mou káru života prvních 33 let, se nikam neztratila. Furt je ve mně i se svou odvahou, cílevědomostí a energií. A vyleze, až pro ni bude místo. Ale teď je čas naučit se klidu, trpělivosti a laskavosti. Už jsem to tak vzala, a když to píši, usmívám se. O tom je zatím pro mě to mateřství. Nejzábavnější na tom je, že bych ho nikdy nevyměnila za bezdětnost, energii a břicho bez děr. 
Přeji ať je vám dobře, kdekoli v životě zrovna jste.