Trek nad vlnami Atlantiku

Konečně. Čeká mě můj první trail a zatěžkávací zkouška mého vybavení. Jedu na Madeiru, “ostrov věcného jara” nebo možná spíš (jak později zjistím) ostrov, kde se střídají čtyři roční období v jeden den.

Cílem je přejít ostrov od nevýchodnějšího po nejzápadnější bod, naplánovaná trasa měří cca 120 km.

Po odpoledním příletu vyrážím na poloostrov na východě ostrova, tam začíná moje cesta, počasí je ideální - sluníčko hřeje a fouká příjemný oceánský vítr. I večer je krásně a tak spím pod hvězdami, prostě idylka.

Druhý den pokračuji podél útesů na severním pobřeží ostrova a pozvolna stoupám vstříc horám. Odpoledne vcházím do mraků, kde je chladněji a lehce mrholí, ale to nevadí, obleču goráčovku a jdu! Pokračuju po pěšině kolem levád, což jsou roztomilé kanály, které po celé Madeiře svádí vodu. Je to tu jako v jiném světě - krásná džungle, skalní tunely a vodopády všude kolem. Večer na nocovišti rozdělávám tarp, vařím večeři a těším se na spánek.

Ráno je krásně! Tak honem vystoupat nad les a mraky, ať mám nějaké ty výhledy. Dneska mě čeká nejprudší výstup. Pico Arieiro, druhá nejvyšší hora na Madeiře, ukazuje krásu zdejších inverzí. Nemůžu se vynadívat. Bohužel na nejvyšší vrchol pokračovat nemůžu, protože cesta z tohoto směru je uzavřena. Stopuju tedy do města s tím, že se zkusím na Pico Ruivo vrátit jiný den.

Další den se napojuji na trail až za Pico Ruivo a opět jdu v mracích kolem levád téměř celý den. Večer docházím na nocoviště ve Fanalu, což je zdejší prales. 

Ráno vidím východ sluníčka, přestože předpověď hlásí velký déšť na celý den. Ten na sebe nenechává dlouho čekat, a tak po zbytek dne šlapu v dešti a sestupuji do nezápadnějšího městečka na ostrově. Chlad ani mokro mě ale netrápí a tak si můžu užívat pohled na zdejší levády a lesy, které jsou dnes zase úplně jiné než včera.

Po noci v hotelu a vysušení všech věcí, kterých naštěstí díky dry-sacku nebylo moc, se jdu podívat na přírodní mořské bazénky a protože je už zase krásně, tak stopuji nahoru na kopce a plánuji dnes vyjít na Pico Ruivo. Už během cesty je mi jasné, že tady nahoře dnes výhledy nebudou, všude samá mlha. Rozhodnu se spát pod vrcholkem v naději, že třeba ráno bude nahoře inverze. Smůla, v noci pěkně nasněžilo, je zima a pořád ta mlha. Rychle se balím, na péřovku oblékám i goráčovku a vyrážím dolů k moři, kde snad bude lépe. Zbytek dne trávím zkoumáním hlavního města - Funchalu.

Z trailu jsem byla nadšená. Madeira je maličký ostrov, který ale nabízí nepřebernou škálu krajin a počasí, to je velmi nepředvídatelné a na předpověď se nedá moc dobře spolehnout, ale se správným vybavením si i to nejnepříjemnější počasí užijete!

Fotila, napsala a prožila: Terka Švihálková