CZK
Delší čas mi zní v hlavě otázka: Zvládnu přeběh „na těžko“? Myšleno se vším, co potřebuju k přespání, vaření, prostě k pobytu přes pár nocí v přírodě? Musím to zkusit.
A co to zkusit třeeba… v Rychlebkách. Akorát se ukáže, že výběr není zcela šťastný. Pár dní před vyběhnutím předpověď počasí hlásí nemilé zprávy - vítr, sníh, padání stromů - a hlavně druhý stupeň nebezpečí, což by mělo znamenat: „Kačko zůstaň doma“, ale kdepak to já ne, to já prostě musím. Dupy, dup.
Snažím se dobře připravit. Mám s sebou spoustu super věcí. Jen je blbý, když tyhle super hračky zklamou. Třeba takové chytré hodinky, ve kterých mám uloženou trasu, tak to se přece nemůžu ztratit. Cha cha…jenže ouha. Stačí, aby jim vypadl GPS signál a po pár krocích už bloudím, do toho tma a husté sněžení, ideální kombinace. S čelovkou vidím sotva před sebe. Vlastně je tak jednoduché ztratit se.
Jste sami v lese. Není tu nikdo, kdo by vám připravil místo na spaní, uvařil čaj, poplácal po rameni a uchlácholil. Připadá mi to na tom všem to nejtěžší. Jste vyčerpaní, unavení, hladoví, ale stále jste to VY, kdo se o VÁS musí postarat, abyste mohli pokračovat.
Správnou cestu nacházím čistě náhodou. Co nejrychleji si to brodím si to k přístřešku. V tu chvíli jsem ráda za jakoukoliv střechu nad hlavou...
Přichází ráno a s ním i obavy. Stojím po kolena v tom studeném mokrém sněhu. Po včerejších několika málo kilometrech se cítím jako bych jich měla za sebou 4× tolik. Co teď? Pokračovat v původním plánu? Čeká mě pár desítek kilometrů v čerstvém hlubokém prašanu. Vykašlat se na to? Všude bílé ticho. Nejhlučněji je v hlavě. Kdo s koho, rozum nebo cílevědomost?
Tehdy vyhrál rozum. Přispěla k tomu únava, taky obavy mých nejbližších, a tak nějak celkově mrzutost z mokra, studena a samoty. Nemyslím si, že jsem selhala. Sbírám prostě zkušenosti. Na tohle třeba časem budu mít, jen to není teď. Pro mě je důležité, že vím, že to jde. Už na cestě do údolí jsem vymýšlela další trasy, které bych mohla zdolávat. No mám jich hned několik a těším se na ně 😊.
Trasa
Rychlebské hory jsou krásné opuštěné (ještě stále) kopce. Trasa měla vést přes celé Rychlebky až na Kralický Sněžník (Javorník - Králíky). Nakonec jsem skončila v městečku Žulová. Trasa má tu výhodu, že je na ní spousta přístřešků, takže spaní může být pod střechou. Jeden takový krásný je samotná rozhledna na Borůvkové hoře, hned kousek za Javorníkem. Celkově je to takový malebný kraj, který má určitě co nabídnout :) Doporučuju třeba Račí údolí a vyhlídku Čertovy kazazelny nebo okolí bývalé vesnice Hraničky.
Vybavení
Hole Camp Sky Carbon Evo – za mě ideální hole na trailový běh, pokud člověk nechce moc utrácet. Lehké, skladné, ale křehké.
Z oblečení bych ještě vypíchla softshellovou bundu od Rabu Borealis. Fakt super lehká prodyšná bunda, na běh ideální.
Vařič Jetboil MicroMo – jsem ráda, že jsem si tuhle hračku mohla vyzkoušet. Pro ultralight určitě super věc. I ze sněhu se mi voda uvařila rychle s malou spotřebou plynu. Kompaktní, lehký, výkonný.
Dehydratované jídlo Adventure Menu Lightweight – nejvíce kalorické jídlo se ukázalo, že je Tikka Masala nebo o něco méně kalorické Kuře Korma. Ochutnala jsem jen to druhé, ale věřím, že i to první bude hodně dobré. Po náročném výkonu máte plnohodnotnou večeři.
Pamlsky od Chimpanzee – tady mám ráda jejich ionťák, který si v zimě míchám i v teplé vodě. Dobré jsou i jejich Energy gely pro doplnění rychlých cukrů. Pro mě jsou mnohem chutnější než od jiných značek.
