Kolem Skal! s Honzou Šimánkem

Co tě napadlo v momentě, kdy si nahrál poslední díl Kolem skal na YouTube?

Vrátil jsem se na začátek k Háčkovi: „hele, natočíme seriál! Objedu čechy na kole! Tehdy jsem si představil, jak mi závoje slunce kloužou po předním skle kabrioletu, z rádia hrají Buty, zlaté vlasy Aňi Geislerové šlehají ze sedadla spolujezdkyně vlahý večer a do mojí nové magické skříňky na chytání světla se naprosto bez námahy hromadí jeden skvělý záběr za druhým. Tady, v konfrontaci s posledním stiskem tlačítka „zveřejnit“, jsem si srovnal představu s realitou: jeden dlouhej, vyčerpávající kotrmelec deštivým červnem přes šestnáctero skalistých skal a jejich hrdinů, v doprovodu jednoho vousatějícího Večerníčka. Následovalo začarovaného půl roku, kdy jsem se nemohl odlepit od židle, přinejmenším v mysli: druhý díl mám, ale třetí, to bude peklo, vždyť nám Alena nic nechtěla říct! Čtvrtej půjde, ale pátej? Pršelo a povídání jsme točili v kavárně, Gertovi není rozumět! A tak až do konce. No, byla to Jízda!

Že to bylo náročné pro Háčka, ujet denně kolem sto kilometrů na kole a k tomu ještě lézt, to si dovedu představit. Čím bylo Kolem Skal náročné filmařsky?

Nebyl na nic čas! Háček měl svůj jízdní řád, je to mašina, která potřebuje jet. Přijeli jsme do oblasti, vylezla se cesta, rychle pokec a často jsme jeli dál, abychom např. večer nezmokli. Takže nějaké přípravy na točení lezení z lana nepřipadaly v úvahu. Někde to náhodou vyšlo, a to lezení je jakž takž natočený, ale když to trvalo víc než pět minut někam se s kamerami vyškrábat, už se Háčkovi z komína začal valit dým. Někdy jsme měli chvilku na dotáčky, zatímco Háček jel napřed, ale pak se zase nestíhalo ho natočit na kole. Na začátku jsme si řekli, že to pojedem trochu na punk a co nás potká, to nás nemine, což v sobě skrývá jak určitý půvab a svobodu, tak také úskalí. Zárověň jsme každý den potkali jiného člověka, kterého jsme často všichni viděli poprvé. Teď někdo už kameru viděl a byl uvolněný, někdo se naopak necítil a za dvě hodiny s introvertem rozhovor neuděláš. Takže náročné bylo hlavně pracovat s tou frustrací, že výsledek bude otázkou velkého kompromisu.

A zvládli jste to se ctí! Navštívili jste s Háčkem 16 českých lezeckých oblastí, kde se ti líbilo nejvíc a kde naopak nejmíň? Zalezl sis taky v rámci výletu?

Snažil jsem se! V 11 oblastech jsem alespoň jednu rychlou cestu stihl. Jako lezec gentleman ti těžko řeknu, že se mi někde nelíbilo, tak se o skalách nemluví! :) Ale jako pískař ti řeknu, že jediný real lezení se odehrává v Ádru! :D

Zaujal mě Sloup, resp Moravský kras, ten je svým způsobem písku podobný, člověk tam taky musí dost přemýšlet a zvažovat každý pohyb. Co na písku usolí, to v krase usmekne. Z nepískovcových oblastí se mi ještě líbilo Povltaví a Bořeň. Já ale nejsem moc objevitel, ten typ který potřebuje poznat všechno. Raději zkoumám jednu věc do hloubky.

Kdo z osobností ti zůstal v paměti?

V paměti všichni a jsem za všechna ta setkání moc rád. V srdci mi nejvíc rezonuje Petr Prachtel, poslední jednorožec, gejzír, krystal zařezávající se pod kůži. Sedět s ním v jizerských bučinách a poslouchat jeho vyprávění, kdy ti osmdesátiletý vyjmenovává, co by si dal při poslední večeři, než odejde za svojí Zorkou, od krevet a humrů po koňaky a půlku z toho latinsky, přičemž dobře víš, že si večer dá jen to jablečný víno za 13 Korun a suchej rohlík. Tohle samo o sobě bylo tak silný, že na to nikdy nezapomenu. Tak nějak jsem tam napořád objal to jeho intenzivní spektrum bytí, od extáze, vědomostí, talentů po vyloučení, odloučení, chudobu a bolest. Na Petra je celá řada názorů, kdekdo zpochybňuje jeho slova i dílo, pro mě je to ale bytost z rodu kouzelníků. Hrozně rád bych o něm natočil něco soustředěnější, o něm a o Zorce, jejich život je ale tanec na duze, abstraktní, dekonstruktivní poezie, která kdo ví, zda by si našla diváka. A jestli bych z toho sám něco upletl.

U dílu s Petrem Prachtelem jsem zaznamenal i určitou kritiku, resp. v průběhu seriálu se na lezci zjevovali různé hejty, že seriál nestojí za nic, že v něm není nic o oblastech atd. S postupem času se reakce diváků ustálily na spíše nadšených. Jak si kritiku, nebo ohlasy obecně v průběhu prací vnímal ty a přizpůsoboval si nějak ohlasům finální podobu jednotlivých dílů?

Kolem skal jsme částečně financovali ze sbírky na HitHitu a v kampani, kterou jsme se snažili diváky oslovit, jsme asi trochu nepřesně komunikovali obsah budoucího seriálu. Tou dobou jsme nicméně sami nevěděli, o čem ten který díl bude. Tušil jsem, že některé díly budou víc o oblastech, některé zase víc o osobnostech a že některé budou dokonce tak trochu o ničem, resp. z pohledu čistě lezeckého, viz zmiňované Jizerky. Nedělali jsme si dramaturgickou rešerši k jednotlivým osobnostem, kdo z nich je typově spíš „vypravěč“ a kdo naopak „průvodce“, chtěli jsme zaznamenat ty lidi tak, jak jsou. Třeba i s tím, že to nebudou zrovna mistři projevu. Aby to byla trochu lezecká antropologie, spíš než lezecká geografie. Informace o oblastech si člověk může zjistit sám, stejně tak teď jako za sto let, ale kdo ti řekne o Algenovi, když to neudělá sám? Projedeš se s ním v jeho bárce po Vltavě? No neprojedeš!

A kritika na lezci, to je fenomén sám o sobě. Ta diskuze, to je otec Franze Kafky, který svému synovi nikdy nic nepochválil a vychoval z něj brouka (ve vztahu komunita - autor) a je to zároveň anonymní frustrace ze dna internetu (ve vztahu anonymní jednotlivec - autor). Kdyby si to člověk měl brát, musel by spáchat rituální sebevraždu a ještě i tu by pos*al.

Na druhou stranu tu byla i vlna oprávněné kritiky, protože Kolem skal určitě není dokonalé dílo. Jak jsem zmiňoval v úvodu, sám jsem s jeho nedokonalostmi bojoval – i když jsem mohl některé situace dotočit v průběhu a trochu to zachránit, často to nešlo a tak nezbylo, než se poučit a příště to udělat líp. Zároveň spousta komentářů i na tom lezci byla pozitivních. Nakonec je dobře, že mají lidi potřebu to komentovat, ať už jakkoliv, protože proč by to člověk jinak dělal! :) No, nebyla to práce v teplém studiu, točili jsme 16 dní v kuse na cestě a bylo to jedno velký dobrodružství - co tady určitě stojí za zmínku je role Hanibalu, který si jako malá firma se třemi prodejnami dovolí takový projekt realizovat...

Zmiňuješ antropologii, přišli jste na nějaký obecný jev, týkající se homo lezec?

Homo lezec je lokální patriot a většinou oblast, která je nejblíž jeho gauči, je ta nejlepší na světě. Má sklony k domácímu kutilství a všechno, co vede někam vzhůru, tak je opatřeno chyty. Když je mu z nějakých důvodů znemožněno vzlínat, alespoň o tom mluví, vzpomíná na devětašedesátej jako by to bylo včera a rozhodně se k tomu ještě vrátí. Bez ohledu na věk, stačí nahodit slovo skály a už má vlastně sbaleno. Železné, konopné a gumové artefakty staré půl století jsou pečlivě schraňovány v soukromých minimuzejích za tajnými dveřmi, kam mají povolen přístup pouze členové klanu. Je to posedlost! A většina respondentů se také shodla na tom, co nejlépe vystihují slova Boba Mrózka: „já sem lezl hodně a všude, ale kdybych měl ještě jeden život, tak bych ho chtěl celej strávit v Ádru!“.

Poslední otázka se nabízí: kdy bude druhá série?

Až budu mít ten kabriolet s Aňou! :). Chtěl bych ale ještě moc poděkovat všem, kteří seriál podpořili a i všem ostatním, kteří jej nepodpořili, ale sledovali! Velké díky a pozdravy patří také všem protagonistům! A Háčkovi, Háčkovo Zuzce, Káťě za pomoc s kamerou a AVO sendviče, Šoumenovi za legendární skladbu atd!

Díky moc, ahoj!