CZK
Pokud se budeme bavit opravdu čistě geograficky jen o Česku, tak co se skialpu týká, jsou Krkonoše snad jedinou smysluplnou volbou. Tedy, ne že by to nešlo i jinde, ale zkrátka a jednoduše, za současných zim to se sněhem bývá nejisté a i profily Jizerek, Krušných hor nebo Šumavy velkému rozšíření skialpinismu úplně nepřejí. I proto se dost možná zdají Krkonoše skialpinisty přeplněné, a vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce chráněnou oblast, určitě doporučujeme dodržovat pravidla pro skialpinismus, která jsou v Krkonoších platná.
A abyste si nemysleli, že tím pádem nemáte co v Krkonoších zažít, představujeme vám několik tipů na túry, které máme v Krkonoších moc rádi!
Krkonošská podkova
Tahle túra je vcelku populární, navštěvovaná, a taky se není čemu divit. Vede po těch nejkrásnějších hřebenech, nabídne výhledy, pěkný sjezd a dostatek občerstvovacích stanic po cestě.
Start a cíl: Špindlerův mlýn, konkrétně Špindlerova bouda - Medvědín
Možná se divíte, proč toho na téhle túře nastoupáte míň než sjedete, a odpověď je nasnadě. Po zaparkování ve Špindlu totiž doporučujeme chytit bus nebo si zaplatit místní mikrobusy (100.-/os) a nechat se vyvézt na Špindlerovu boudu. Ne že by se to nedalo zvládnout na lyžích, ale výstup bychom neřadili k těm nejpěknějším.
Od špindlerovky je to jednoduché - stále po hřebeni směrem na západ! Postupujete po široké cestě a pomalu zdoláváte Dívčí kameny a Mužské kameny. U nich se vyplatí si na krátký sjezd sundat pásy a v sedle v přístřešku si pak dát první pauzu, sváču a čajík.
Pokud na to nejste vybaveni (měli byste být!), můžete od přístřešku sjet k Martinově boudě přímo po značené cestě.
Kdo má ale výdrž, a není potřeba až tak moc, dojde až za Vysoké kolo a po žluté značce (v zimě tyčová) se parádně sklouzne až k Labské boudě. Ta by měla být letos otevřená, tak proč ji nepodpořit!
Jsme v podstatě v polovině cesty. Dále vyrazíme Bucharovou cestou (červená) na Ambrožovu vyhlídku, abychom si vychutnali pohled do strmého Labského dolu či na Pančavský vodopád, a pak už pomalu stoupáme na Harrachovy kameny - respektive kousek pod ně, ale můžeme na ně lehce odbočit a vychutnat si parádní pohled na majestátní Kotel.
Naše další sklouznutí vede k Vrbatově boudě, která bývá často beznadějně nacpaná, a tak můžeme pokračovat po silnici a později po tyčové cestě na Šmídovu vyhlídku a na Medvědín. Prosíme, vyhněte se Zlatému návrší, kde v posledních letech sídlí chráněný tetřívek.
No a už jsme v podstatě u konce! Na Medvědíně naposledy schováme pásy, naskočíme do lyží a hurá po sjezdovce až dolů, v podstatě přímo k parkovišti!
A jak je to s tím tetřívkem?
Všichni máme rádi hory. Všichni máme rádi přírodu a nechceme ji ničit. Ale jen někteří z nás jsou ochotni pro přírodu něco udělat a odepřít si lákavý zážitek. Krkonoše jsou skvělým skialpinistickým terénem – jsou tu kopce, bývá tady sníh a je tady osm vyhrazených skialpinistických tras, protože je tady také Krkonošský národní park. Tzn. nesmí se lyžovat všude. V Klidových územích zákon dovoluje se pohybovat pouze po značených cestách. Klidovky na hřebenech jsou tam, kde zimuje tetřívek. Nespí v záhrabu celou zimu jako medvěd, ale přežívá v jakémsi nouzovém režimu. Za ranního svítání a večerního soumraku se vyhrabe ze závěje a jde se nazobat jehličí a pupenů. Nic jiného v zimě nenajde. Energie v tom moc není, je to jen taktak na přežití do jara. Když ho něco probudí, je to jako start studeného auta v zimě – prvních pár minut má obrovskou spotřebu. Jedno zimní probuzení navíc znamená pro něj o 23 % déle času na hledání potravy. To už nestihne za šera, musí v době, kdy už je světlo. To se moc líbí predátorům. Neustálé probouzení ho stresuje stejně jako vás, když vám bude každou noc někdo cizí chodit po ložnici. Jednou potichu, jindy nahlas. Dneska. Zítra … každou noc. Jak dlouho to bude trvat, než se stanete vrahem? Tetřívek umí létat asi jako domácí slepice, tedy nic moc. Když se mu někde nelíbí, nedokáže přeletět údolí, aby si našel klidnější místo. Spíš chcípne. V roce 2001 bylo v KRNAP 135 kohoutků tetřívka (jsou nápadní černí, dobře se počítají; slípky jsou rezavé a téměř nejsou vidět). V roce 2017 jich bylo už jenom 74 a na jaře 2020 o dalších 10 méně. Znamená to, že pokud něco všichni neuděláme, v roce 2040 tetřívek v Krkonoších vyhyne. Na Šumavě je ho ještě méně, v Krušných horách není národní park a divoká příroda tam šance má nevelké. Jinde u nás tetřívek nežije. Tedy se může stát, že v roce 2040 tetřívek vyhyne v celé České republice. Tetřívkovi může pomoci každý, stačí, když v Krkonoších v Klidových územích bude chodit jen po značených cestách.
Hodně skialpinistů namítá, že tetřívek v Krkonoších stejně není, protože ho nikdy neviděli. Není divu, je hodně plachý, museli by vědět kdy, kde a jak ho mohou pozorovat. Přesto tam ještě nahoře je. Nevěříte? Vzpomeňme si na legendární hlášku Bolka Polívky ve filmu Kurvahošigutntág, kterou pronese k Ivaně Chýlkové: „Však vašu pi*u jsem taky neviděl a věřím, že ju máte.“ ☺
Ing. Michal Skalka, vedoucí pracoviště ekologické výchovy, KRNAP.
Žlabem Hrazeného dolu!
Na téměř každé oficiální skialpové trase v Krkonoších se najde kousek, kde si užijete pěkný sjezd. Okruh přes Bílé Labe, Luční boudu a Hrazený důl je ale výjimečný tím, že si opravdu můžete sjet kousek pěkného žlabu. Jedinou podmínkou je alespoň 30 cm sněhu.
Ze Špindlerova mlýna vyrazíte po Dřevařské cestě, která mírně stoupá a pak zese klesá k Boudě u Bílého Labe. Odtud se vydáte po modré značce (Weberova cesta), která se vine nádherným údolím Bílého Labe až k Luční boudě. Poslední část trasy ideálně po levé straně (z pohledu nahoru), po úbočí Stříbrného návrší. Na té se občerstvíte, samozřejmě, dáte si Paroháče (ale jenom jednoho!) a pak vás čeká překonání pláně směřující ke Kozím hřbetům. Tady si dávejte pozor, neboť tato cesta (Bucharova cesta) nemá tyčové značení a v mlze je jednoduché se netrefit!
Jakmile se dostanete na hranu Kozích hřbetů a Tetřevího žlabu, který spadá do Hrazeného dolu, dejte pozor! Tudy ještě jet nesmíte, jde o klidové území parku. Je potřeba sjet po Bucharově cestě o kus níž a zhruba v polovině výšky dolu se do žlabu napojíte a už můžete pohodlně sjíždět až do Dlouhého dolu a jím pak zpět do Špindlerova mlýna.
Celá trasa se dá jít i opačně, jen sjezd Bílým Labem je trošku uzounký :)
Další krásy Krkonoš
Sněžka z Pomezek
Zkuste někdy vyrazit na Sněžku z Pomezních bud. Nad chatou Jelenka ale uhněte doleva a jděte cestou zvanou Traverz (zelená značka). Na hřeben se zpátky napojíte na Obřím hřebeni. Cestou zpátky vás moc hezkých sjezdů nečeká - ale až sjedete do Sovího sedla, pokračujte doleva po modré Hřebenovkou na Skalnaty stol. Jsou z něj nádherné výhledy na Sněžku, hřeben je moc pěkný a nakonec se odměníte sjezdem po sjezdovce zpět na Pomezní boudy.
Pod lana!
Když už jsme u těch sjezdů a u Sněžky, jeden z nejnáročnějších a také ale nejpěknějších povolených sjezdů je z Růžové hory přímo pod lany lanovky na Sněžku. Doporučujeme!
Naše další tipy na lyžařské túry nás přenesou na Moravu.
Vysoká hole
Tou první je krásný výšlap přes druhou nejvyšší hory Jeseníků a Moravy vůbec - Vysoké hole, která je vysoká 1 464 metrů nad mořem.
Výchozím bodem naší túry je Karlov pod Pradědem. Konkrétněji turistický rozcestník Karlov - (rozc.). Odtud začínáme stoupat po žluté turistické značce vzhůru na hlavní hřeben Jeseníků. Cesta se klikatí kolem vrcholů Kopřivná a Temná. Během celého výstupu se dá jít pohodlně na pásech. Po žluté pokračujeme až na rozcestí Nad Ovčárnou, odkud pokračujeme po červené kolem vrcholu Vysoké hole. Za hezkého počasí tu jsou fenomenální výhledy - třeba na protější Praděd na severu. Zde už můžete sundat pásy a k bývalé turistické chatě Alfrédka sjet dále po červené. Na rozcestí Alfrédka se dejte po zelené přímo do Karlova.
K výchozímu bodu této trasy se dá Karlovem, za dobrých sněhových podmínek, dojet po zelené značce, pomocí občasného bruslení, dojet i na lyžích.
Králický Sněžník
Náš další tip je trochu z jiného soudku. Jde o traverz masivu Králického Sněžníku! Nebudeme vám slibovat parádní sjezdy v prašanu po kolena, ale spíš nabídneme krásná panoramata z tohoto hřebene na asi nejlepším zimním dopravním prostředku, co známe - na lyžích.
Nejlepším místem pro začátek bude jistě parkoviště na Dolní Moravě. Odtud začneme stoupat vstříc hřebenu po modré značce. Od parkoviště u Obrázku se vydáme po červené na západní konec podkovy Králičáku s dominantní rozhlednou na vrcholu Klepáč. Po prvním výhledu do kraje pokračujte až na vrchol Králičáku po červené značce.
Z vrcholu dále po červené (v případě dostatečné sněhové pokrývky lze i přímo po hřebeni po zelené) do sedla Stříbrnická (pozor na turisty). Odtud můžete sejít doleva dolů do Rychleb, ale my ze sedla pokračujeme po modré značce na vrcholy Stříbrnická, Černá kupa, Sušina a Podbělka. Z Podbělky sjedete po modré značce k rozcestníku Babuše. Odtud po zelené k rozcestníku pod Babuší a od něj opět po modré až na sjezdovku. Dobře si rozplánujte přejezd po sjezdovkách kolem sky walku k sjezdovkám Malý a Velký slon a šup dolů k autu!
V nohách máte hodně solidní túru. Něco přes 20 km, 1100m+! Velice dobrý trénink pro vaše alpské výlety.
Fotografie z Krkonoš: Ondra Vacek / Pioletproduction.com - Fotografie z Moravy: Jan Červinka
