Filip Zaoral

Takto by se asi dala stručně charakterizovat moje maličkost.

Za svůj největší úspěch považuji, že mě lezení stále baví, tak jako před 13 lety, kdy jsem lezečky obul poprvé. Na našem „sportu“ je nádherná ta variabilita, kterou v sobě skrývá. Dá se lézt v létě, v zimě, po skále, po ledu, v horách, na mořských útesech... Kdyby lezení bylo jen o cepínech nebo magnéziu, nebylo by pro mě tolik lákavé. Takto však mohu tyto disciplíny různě kombinovat a to mi dává největší smysl.

Cestování je pro mě přirozený způsob, jak ventilovat svoji touhu a představu o svobodě. Ve finále je už celkem jedno, kam člověk jede. Ať už je to Praděd v Jeseníkách, jihoamerické Peru, mongolská step nebo večerní Manhattan, důležité pro mě je s kým a kdy na daném místě jsem.

Pokud za pár let budu moci říct, že mě život baví alespoň z poloviny jako teď, budu to považovat za úspěch.

Nejoblíbenější místo na Zemi: Moravský Kras

Nejoblíbenější jídlo: Cokoli vařeného na vařiči po celodenním lezení nebo treku (kromě bramborové kaše se sójou)

Nejoblíbenější část výstroje: Dobře prošláplé lezečky La Sportiva (alespoň o tři a půl čísla menší než normální boty)

Dosažené úspěchy:

Sportovní lezení – Sněhurka a sedm ostrých pokusů 10- (Moravský Kras) Bouldering – Sezame, otevři se! 7C (Moravský Kras) Horské lezení – Cesta přes rybu 9- (Dolomity) Drytooling – Salamandra D11- (Dračia diera) Technické lezení – Americké hrátky 5/A4 (Moravský Kras) Sólo lezení – Mosoraški 6+/7- (Paklenica) Hory – Stok Kangri 6125 m n. m. (Indie)