CZK
Tomáš Sobotka - Tomajda
Kdo Tomajdu nezná: narodil se v Praze v roce 77.
Tomajda se někdy v pubertě vysvlékl ze skautské košile a začal s lezením, trochu netradičně né od píky, ale od desítek. „Začal jsem lézt to, co bylo odjištěný, tehdy to byly jen desítky. Sice né že bych je vylezl, často jsme to hákovali a stavěli, ale bylo to bezpečný“.
Dneska žije s rodinou ve srubu na Labské strání a je jedním z mála českých lezců, který má přelezené ty nejodvážnější cesty stupně X a víc a zároveň je také umí odspodu udělat. Označení „odvážné“ se mu ale nezdá.
„Tak jaká je podle tebe v Labáku morálová cesta? Třeba „Smyslu zbavení“ pro mě byl úplnej choďák. Lezeš sice 30m IX b stěnou k prvnímu kruhu bez smyčky, ale je to v pevným materiálu. Ze žebříku přece taky nespadněš ne?
"Já jsem se vždycky nejvíc vybál v nějakým no name VIIb v Ádru nebo ve Skaláku. Dolezeš do sraček, máš to na zem a říkáš si, já se tady snad zabiju. To objektivní riziko je na měkkým písku úplně jiný a že Špek říká, že se v tom naučil, dobře, když se naučíš chodit v lavinovým terénu fajn, ale je to nebezpešnější než chůze po chodníku...“
Svérázná logika a někdy konfliktnější argumety Tomajdu doprovázejí napříč lezeckými těmaty. „Bude to znít divně, ale já jsem vždycky byl pro to, aby bylo mágo zakázaný. Ta lezecká veřejnost zákaz dodržovala a my co lezeme desítky, jedenáctky, jsme to porušovali, ne proto, že bysme patřili k nějaký elitě, ale protože jsme chronický pacienti. Důvod zákazu ale považuju za absurdní. Zakažme si na pět let lezení na písku a pak se projděme po skalách, po mágu nezůstane ani stopy. Co bude ze stěn svítit budou vyšlapaný stupy, jak lidi hamtaj na měkkým písku po skále lezečkama s vibramem. Pro mě je samozřejmý, že když jdu lézt na měkkej, vezmu si měkkou lepičku...“ říká Tomajda.
„Mě se na tom líbí, jak ta skála dočasně ožívá, jak namaluješ obraz, kterej nemá žádnou životnost. Lidi tu léta řeší bílý fleky na skále, který smeje první déšť, ale že se jinde celý stěny nebo i nádherný věže nenávratně zničí nevhodnou sanací, to je každýmu jedno.“
V rámci natáčení jsme v Tomajdově pražské garsonce listovali lezeckými knihami, které stály na počátku jeho vášně pro lezení. „Jako malej skaut jsem viděl fotky těhle týpků v šílenejch stěnách a tehdy jsem si řekl, že to chci dělat taky. Tady u tý fotky údolky na Kápla. To má jeden kruh na šedesát metrů.“
"A už sis to vylezl?"
"Ještě né..."
Hned jsem Tomajdu porposil, jestli bychom tenhle jeho lezecký sen nemohli uskutečnit a natočit do jeho portrétu. O pár dní později mu píšu smsku, ale polezeš to bez mága viď? Odpověděl „Jasně:)“. Potom ráno, než jsme se měli vydat do Ráje píše znovu: „Ahoj, můžu nepřijet? Cítím že se do toho budu nutit, nesnáším lezení bez mága. Budu radši, když některé sny zůstanou jen sny..“
Tomajda: deníček
Nejtěžší prvovýstup:
Teď nevím zda máš na mysli tu fyzickou obtížnost , kdy jsem třeba x hodin cvičil vycupitnutí nohy, aby jsem si mohl uznat AF přelez, nebo jsem x hodin padal jenom proto že jsem nemohl zavrtat , anebo z těch co mám na PP či RP. Dokážu vylízt, když mi sedne, 8A bouldr . A to si myslím že je Zakletá hrana v Šoulendu, kterou jsem navrtal spolu s Andrej Chrastina a Martin Šafář. Ale nejvíc si stejně vážím cesty Zbytečná smrt Xc, kde jsme tenkrát vyřešili klíčové místo s Jirousem Přibilem a navrtali s Michalem Roseckým, protože to bylo jedno z prvních Xc v Labáku navrtané a přelezené RP zdola. Zapoměl jsem si háček tak to bylo možná i první zavrtávání vrtačkou . A vylézt závěrečnou převislou hranu, to bylo pádů než jsem v oblém výlezu objevil chyt . Z toho mám asi nejsilnější zážitky . Dnes je tam prý borhák , já to neviděl, nevím ale lezci se sami zbytečně okrádají o ty nejsilnější zážitky...
Nejtěžší přelezená cesta No asi ten kvak Zakletá hrana (XIb)
Nejtěžší sóloprvovýstup Vlnolam Xb na Vlnu a Stařecká demence Xa na La fabriku . Ale jsou to spíš bouldry, klíčové místo tři čtyři metry nad zemí a dolez choďák, snažím se zbytečně neriskovat.
Nejtěžší sólo
Těžký sólo žádný nemám, solo jsem lezl dřív než jsem začal lízt s lanem protože jsem ho neměl, v Divoké šárce či Hlubočepech. První rok lezení jsem si dal v Hlubočepech na sólo Železniční V a hned pode mnou lezl solo můj milovaný kamarád a spolulezec Pavel Rosa. V tom klíčovém místě jsem chtěl aby chvilku počkal a on že ne, že když spadnu tak se na to nechce koukat a že radši spadne se mnou. Tak to je v mých vzpomínkách nejtěžší solo protože jsem se celou cestu až na vrchol bál, že když spadnu tak ho zabiju. Krásný zážitek mám ze sóla v Arizoně asi pětidélková pískovcová věž s nějakou spárou za 5.10 myslím, to byl můj sen od doby kdy jsem viděl leźt na solo Toma Cruise v Mission imposible nebo nějaký podobný kravině. Rád lezu na solo ledy protože o tom psal Mirek Šmíd. (Neznám nic lepšího než čisté sólo v ledu) snad jsem ho citoval správně. Jinak raději zážitky z lezení sdílím. Když jdu dnes lízt sólo tak si většinou beru odsedku a jistím si oblez kruhu a podobně, free solo lezu převážně nezajištěné klasiky. A nebo ty kratší stěnky v Labáku kam se nehoděj borháky a to mě baví hodně, ale tomu se říká bouldering .
Přelezy nebo prvovýstupy v horách Jordánsko - Rock Empire RP 8a s O. Benešem a M. Roseckým Madagaskar - Shortcut RP 7c+ O. Benešem, H. Bergerem a F. Scheimpflug Brazílie - Město bohů RK 8a+ s J. Lautnerem a P. Horkým a z těch přelezů byl pro mě nejsilnějším zážitkem Fitz roy s Hudym. To byl taky můj sen. Tak krásných vrcholů moc není.
5 přelezů, kterých si nejvíc vážíš Zlatá korunka na Zub AF Xb střídavě s Jirkou Lautnerem Orlice Bič boží AF Xa střídavě s Lubošem Mázlem a Jitkou Mázlovou Peklo na zemi RP XI 1.RP Psychadelikt RP Xa OS 1. opakování cesty J. Slavíka myslím že po 24 letech Pandořina skříňka RP Xb, možná XI? Prvovýstupce do cesty po x letech nalepil chyt protože vůbec nevěřil za co seto dalo vylézt RP. Naštěstí je mimo chyty za které jsem cestu přelezl, tak tam je posledních pár let i lehčí varianta kterou stejně nikdo neleze.
5 prváčů, kterých si nejvíc vážíš Nirvana RP XIa spolu s O. Benešem Hudyho banket RP XIa těžší varianta Kraválu a Hudyho a Ríši směr (snad už mi odpustil ) Umění přežít RP XIa spolu s D. Matouškem Národní bohatství RP XIa - Hraběnka - Jetřichovice - možná jenom Xc spolu s P. Henkem Pilotní zkratka IXc - Milenci spolu s T. Moravcem, myslel jsem že to dáme s jedním, vypadalo to lehce a na ten hodinovej stres při výlezu na polici patička nahoru, dolu, snad padesátkrát, nikdy nezapomenu. Pak jsem seskočil, vzal kovárnu a je dobře že tam jsou dva.
Kolik máš cca vylezených XI- tek?
Nevím a nechtěj po mě abych je počítal. Hlavě to ani nejde. Sice je mám všechny zapsané v deníčcích ale než se potvrdí klasifikace více přelezci byl by to počet zcela nepřesný. Vždycky jsem chtěl přelézt alespoň jednu za rok a spíše si užívat pocity z lezení příliš nezatížen čísly. Mám pár deset béček co už jsou jedenáctky a Běžence, pro mě za jedenáct, si Djangli zapsal za deset cé, dost jich nemá opakování, poslední roky zjišťuju že trochu nadhodnocuji a já sám pro sebe si vážím všech desítek a vejš a nevidím v tom zas tak moc velký rozdíl.
Nejdelší pád
Ten do lana byl na Qualidu téměř celá délka , zůstal jsem viset asi metr nad Honzou Růžičkou co mě chytil nad štandem. To je ta etika nechytit štand a nezkazit OS. Chtěl jsem cvakat z nadlezu a podjely mi nohy na mokrým fleku. Ten na zem byl přes dvacet metrů když jsem projel spolulezci na Růžový věži. Jediný co si pamatuju , že při spouštění vycvakávám presky, vycvaknu tu poslední z prvního kruhu , zhoupnu se nad údolí , a pak se proberu dole u cesty. Tenkrát mi Ríša Litochleb možná zachránil život, myslím že mu prý volal Hudy nebo nevím jak se to seběhlo, že byl u mě první. Sundá bundu a zaváže krvácení z kosti . Že jsem mohl z kosti vykrvácet mi řekli až v nemocnici.
Když se řekne nejhezčí vzpomínka z lezení, co se ti vybaví jako první?
Svítí sluníčko a lezu nekonkrétní cestu za krásné, pevné oblé chyty . Občas si namaglím a do oblin zlehka se vykláním, nestojí mě to vůbec žádnou sílu, jen zlehka stoupám vzhůru , nevidím nic pod sebou ani nad sebou, ale mám to před očima pokaždé když je zavřu a zasním se o lezení. Jinak tam mám už většinou jen děti.
Máš nějaký lezecký sen? (něco jako Honoldův kapitán na sólo:)
Vždyť to víš , Údolka na kapelníka ...ale taky severka na Materhorn. Už jsme se s kámošem domluvili ale mám trochu strach že z toho cuknu. Už jsem ti to taky jednou udělal a jak rád říkám, některé sny měli by zůstat radši jen sny .
Tvoje nejoblíbenější věž
Milenci
Nejhorší lezecký zranění
Rozdrcená pata a otevřená zlomenina, krvácením z kosti jsem prý ztratil hodně krve tak jsem byl tři týdny jak sjetej a čekal na operaci...
Tomajda: text a video Jan Šimánek
